Klára Jezdinská: Rakovina prsu mě učí každý den něco nového

Když jí bylo pár měsíců, jejímu otci lékaři diagnostikovali rakovinu lymfatických uzlin. Dávali mu pár měsíců života. „Nakonec tu byl více než třináct let. Umřel dva dny před mými čtrnáctými narozeninami. Najednou jsme s mamkou byly samy. Já, puberťačka v osmé třídě, jsem se s tím těžko srovnávala,“ začíná své vyprávění Klára.

Roky plynuly. Po střední škole Klára nastoupila na vysokou. Studovala. Když se ale blížil čas státnic a dokončování bakalářské práce, nahmatala si přesně před dvěma lety, 11. února 2020, něco v prsu. „Myslela jsem si, že by to mohla být zduřelá mléčná žláza nebo reakce prsu na blížící se menstruaci. Nebylo tomu tak…“

Maminka patnáctileté Aničky: vysnila si dceru, teď bojuje o její důstojný život

Následovalo kolečko doktorů. Praktická lékařka, mamologie, kde podstoupila mamograf a ultrazvuk, biopsie. Za dva týdny jí pak lékaři potvrdili diagnózu: metastatická rakovina prsu, hormonálně závislá, stádium 4. „To znamená, že rakovina metastázovala do dalších částí těla. Samozřejmě uzliny, a dále játra a kosti. Na toto stádium neexistuje lék,“ konstatovala Klára.

Té bylo tehdy pouhých 24 let. Stejně jako její otec se i ona dostala do rukou docenta Marka Trněného ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. „Jelikož je můj typ rakoviny hormonálně závislý, znamená to injekci každý měsíc na potlačení hormonů, jednou za tři měsíce infuzi pro posílení kostí a hlavním aspektem jsou léky. První fungovaly něco přes rok, druhé vůbec, a tak mám v tuto chvíli chemoterapie. Mám za sebou čtyři a ještě dvě mě čekají,“ popisuje Klára.

Rychlé smíření

S tím, že má rakovinu prsu, se smířila rychle. „Horší byl pro mě fakt, že není jen v prsu. Celkově jsem tak začala myslet jinak. Myslet více na sebe. Pomáhá mi i sledování klinických studií, nových léků a novinek, které se na poli onkologie odehrávají.“

Klára nerozlišuje svůj život na ‚před‘ a ‚po‘. Žije ho dál, jak by ho žila i bez rakoviny. „Jediný rozdíl je v tom, že pár dní za ty dva roky léčby jsem strávila v nemocnici,“ podotkla.

Pomocnou ruku jí podává také nezisková organizace Amelie, kterou našla přes sociálně sítě Dobrého anděla. I díky psychické podpoře od Amelie na začátku února dostudovala vysokou školu.

Pustili jste sednout člověka s bílou holí a on si začal číst? Není to podvodník

A jak vypadá její běžný den? „Den po chemoterapii většinou prospím a nabírám síly, zhruba po čtyřech dnech se vracím zpět k normálnímu chodu. To znamená procházky, jóga, vaření, čas s rodinou, čtení knih, umělecké činnosti a nyní se budu moci vrhnout na plánování svatby,“ usmívá se Klára.

Zároveň ale upozornila, jak málo veřejnost o rakovině a její léčbě ví. „Rakovina je dobře léčitelná, ale když se na ni přijde včas. Spoustu lidí si myslí, že absolvují chemoterapie, operaci a je to. Bohužel ne. Velmi málo lidí ví, že existují stádia rakoviny.“

Onkologická diagnóza Kláře změnila pohled na život. „Myslím, že mě ve své podstatě učí každý den něco nového. Každý bychom si měli svého života vážit a užívat si každého dne. Učí mě také to, že nic není nemožné.“