Kliknutím zvětšíteExperti i zdravotní pojišťovny pravidelně upozorňují, že Češi navštěvují zubaře méně často, než by měli. Z aktuálních údajů Eurostatu ale vyplývá, že i když možná chodíme k zubaři málo, drtivá většina jiných národů Evropské unie ještě méně. Podle dat dochází průměrný Čech ke svému zubaři 1,6krát ročně. Lépe jsou na tom už jenom Nizozemci, kteří svého dentistu navštíví bezmála třikrát za kalendářní rok.
Na celkové kvalitě zubů má nejvyšší podíl údržba a postoj pacienta k orálnímu zdraví. Mnoho lidí se však péči o svůj chrup vyhýbá. Přestože v posledních letech hojně využíváme služby odborníků na estetické bělení, největším problémem stále zůstává zanedbávání každodenního pečlivého čištění a využívání mezizubních pomůcek.
Zdravý chrup, zdravé tělo
Ústní dutina má stejně jako jiné části těla svůj specifický rezervoár mikroorganismů (druhý největší po střevním mikrobiomu), který zajišťuje bakteriální rovnováhu, a tím i imunitu. Pokud do úst proniknou cizí bakterie, dojde k zánětu dásní, který může mít za následek úbytek kostí nazývaný parodontitida (hovorově parodontóza). Zub se může začít viklat, a pokud se parodontitida neléčí, vše končí ztrátou jinak zdravého a funkčního zubu.
„Onemocnění parodontu, tedy tkáně, která zub obklopuje a fixuje ho v jeho pozici, postihuje podle Světové zdravotnické organizace zhruba 80 procent lidí. Dentální hygienistka přitom zánět dásní dokáže zastavit a vyléčí i chronický zánět celého parodontu,“ uvádí Hana Kučová, dentální hygienistka z kliniky EUC Premium. Parodontitida může být také jednou z příčin revmatoidní artritidy způsobující destrukci kloubních chrupavek a přilehlé kosti.
Škodlivé mikroorganismy z dutiny ústní a jejich toxické produkty mohou způsobit i maligní změny v buňkách trávicího ústrojí. „Četné statistiky a studie udávají zvýšený výskyt rakoviny (zhruba patnáctiprocentní) u pacientů s onemocněním parodontu, a to i přesto, že z nich byli zcela vyloučeni kuřáci. Jedná se především o častější výskyt rakoviny v dutině ústní (jazyk, jícen) a dále celého trávicího traktu, nejčastěji žaludku, slinivky, střev a konečníku,“ dodává Kučová. Onemocnění parodontu dále zvyšuje riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a mrtvice, cukrovky i chronických respiračních onemocnění.
O svůj chrup by se měly řádně starat i nastávající maminky. Při vážnějším dentálním onemocnění mohou totiž bakterie prostřednictvím krevního oběhu zasáhnout i nenarozené dítě, což může vést k předčasnému porodu nebo nižší porodní hmotnosti. Hormony, které se uvolňují během těhotenství, navíc mohou způsobovat záněty dásní, takže v průběhu těhotenství jsou pravidelné návštěvy u zubaře a správná výživa zubů o to důležitější.
Zubní kaz nedědíme!
Genetické podmínění kazů je největší mýtus, který byl již dávno vyvrácen. Genetika ovlivňuje velikost, tvar, hloubku rýh, množství a charakter slin nebo tloušťku skloviny. Zubní kaz je infekčním onemocněním, které je způsobeno nedostatečným odstraněním bakteriálního povlaku. Vznik zubního kazu je závislý jednak na množství bakterií, dále na množství konzumovaného cukru, kterým se „živí“ a přeměňují ho na „toxické produkty“, na čase, jak dlouho bakterie, respektive jejich produkty, působí na povrch zubu, a v neposlední řadě i na kvalitě zubních tkání a slin.
„Bakterie nezdědíme po babičce, ale získáme je. A je pak na nás, jak se jich zbavujeme a jak kvalitně čistíme zuby. Zubní kaz dokonce patří mezi nejrozšířenější infekční onemocnění na světě,“ říká Kateřina Vacíková, dentální hygienistka z Prahy 9. Mezi dědičné faktory pro vznik zubního kazu můžeme zařadit hlavně návyky. Když si zuby čistí špatně rodiče, většinou to „zdědí“ i děti. Mají pak pocit, že se jim více kazí zuby, protože se kazily i rodičům.
I přes důslednou ústní hygienu se ale často stává, že se nám některé zubní plochy nepodaří dokonale vyčistit. Kazy mohou navíc vznikat mezi zuby, kde nejsou tolik nápadné. Při pravidelných prohlídkách je ale zubař většinou stihne odhalit v počátečním stadiu, než se dostanou hlouběji. Takže ošetření je poměrně rychlé, bezbolestné a zároveň i méně finančně náročné.
„Bohužel z časových důvodů mnoho lidí preventivní prohlídky odkládá, a tím se dostávají kazy do hlubších vrstev zubu pod sklovinu, kde je zubovina a dřeň. Potom už samozřejmě dochází k citlivosti zubů a je nezbytné postižené tkáně odvrtat a chybějící část zubu nahradit větší výplní. U pokročilých stadií kazu dochází nezřídka ke komplikacím, jako je zánět dřeně,“ vysvětluje zubařka Petra Gregorová z Kliniky GHC Praha.
Jakého si vybrat pomocníka?
V dutině ústní jsou miliardy bakterií, které však žádným kartáčkem ze sto procent neodstraníme. Nejsme totiž schopni v ní docílit sterilní prostředí. Naším úkolem je tedy mechanicky rozrušit skladbu zubního plaku, který je schopný již během jednoho dne začít vytvářet zubní kaz.
Zubní povlak lze odstranit pouze manuálně, vlákny kartáčku. Na trhu se ale v poslední době objevuje stále více dentálních pomůcek – od klasických kartáčků s nejrůznějšími udělátky přes elektrické nebo bio, které slibují zázraky. Silikonové a gumové prvky, zkřížená vlákna, ohebná či dokonce podélně dělená hlavice slouží pouze k nabuzení zájmu kupujícího. Žádné zlepšení to ale při čištění nebo „masáži“ dásní nepřináší. Klasický zubní kartáček dokáže zcela zastoupit módní kartáček elektrický. K důkladnému vyčištění ho stačí jen správně používat.
Kartáčkem ale z tvrdých tkání odstraníme vždy jen asi 60 procent povlaku, je tedy nutné sáhnout po správně zvolených mezizubních pomůckách, jako jsou zubní nit nebo mezizubní kartáček. Dobrým pomocníkem na dočištění težko dostupných míst je jednosvazkový kartáček. „Na mezizubní pomůcky se často zapomíná, naše společnost není zvyklá je používat. Většina problémů zubů i okolních tkání však vzniká v této oblasti, protože plak není mechanicky dostatečně odstraněn. Klasický či elektrický kartáček tuto partii nevyčistí, protože se tam štětinky zkrátka nedostanou,“ upozorňuje zubař Pavel Tlach z Kyjova.
U dětí může být ale takzvaný elektrický (sonický) kartáček vhodnou alternativou. Přesto se rodičům doporučuje jim denně zuby dočistit mechanickým i mezizubním kartáčkem.
Klasický zubní kartáček by měl mít malou hlavičku, abychom se dobře dostali do zadních partií úst a také velké množství hustých a měkkých vláken, aby při pohybu kartáčku docházelo k rovnoměrnému odstranění povlaku z plochy zubů a přechodu zubu a dásně. „Je to podobné, jako když rozsypeme mouku. Snažíme-li se ji smést hustým smetáčkem, jde to rychle a efektivně, vezmeme-li ale vypelichaný s různě dlouhými vlákny, nedosáhneme stejného efektu za stejný čas. Při koupi zubního kartáčku proto není potřeba volit určitou značku,“ říká Nikol Otruba Kotasová, dentální hygienistka z Brna.
Velikost hlavice by se měla odvíjet od velikosti zubů. Jednoduše řečeno, volíme kartáček, který má hlavici velkou maximálně na šířku dvou stoliček. Logicky z toho plyne, že u dětí by měla být hlavice menší, velkým kartáčkem se nedostanou za poslední stoličku, dáví se a čištění tak odbývají. To stejné platí u všech, kteří mají problém s dávením při čištění.
Bambusové kartáčky nejsou pro čištění nejvhodnější pomůckou. „Bambus nedokáže být tak hladký jako plast. Proto může docházet k odírání sliznice, hlavně tváře a koutků. Dalším problémem je, že většina lidí nechává kartáček v kelímku, na jehož dně se drží voda. Dřevěný kartáček pak vodu nasává a po čase plesniví. Nelíbí se mi ani hustota vláken, většinou jsou totiž moc řídká, dokonce i tvrdá,“ říká o bio alternativě Vacíková.
Správná technika s vhodným kartáčkem, který se pravidelně vyměňuje, je tedy zlatým standardem. „Vše je opravdu v rukou pacienta. Stačí vhodná efektivní technika čištění a rozhodně pravidelnost. Mechanické odstranění zubního plaku je nejdůležitější,” dodává Ján Semančo, praktický zubní lékař z Brna.
S pastou, nebo bez?
Běžná zubní pasta je jen kosmetickým přípravkem, který usnadňuje čištění zubů a pomáhá odstraňovat zubní povlak, ale zuby lze stejně kvalitně vyčistit i bez pasty. Navíc existují, obvykle za tučný příplatek, i pasty speciální – např. na citlivé krčky, bělicí pasty nebo „proti“ parodontóze. Nezáleží na značce. Záleží na abrazivitě pasty. Čím více skřípe mezi zuby, tím je agresivnější a při nevhodném používání může zuby poškodit. Neměla by tedy být abrazivní.
Žádná pasta ani ústní voda však bez správné techniky čištění neodstraní zubní povlak ani parodontózu. Pasty proti pokročilé infekci dásní mají stahující účinek, maskují onemocnění, ale neřeší příčinu. Důležité je také pravidelně a precizně odstraňovat zubní kámen nad i pod dásní u dentální hygienistky.
Bílý úsměv, prosím
Bělení zubů je určeno pro ty, kteří mají vynikající ústní hygienu a zdravé zuby i dásně. Čištěním zubů docílíme zdraví v dutině ústní, ale barvu neovlivníme, ta je totiž geneticky daná. Může za ni dentin, což je tkáň pod sklovinou. Budeme-li čistit správnou technikou pravidelně dvakrát denně za pomoci vhodného zubního kartáčku a nezapomeneme též pročistit mezizubní prostory, budeme mít v ústech zdravo a čisto. Bohužel barvu pouhým čištěním neovlivníme.
„Odstín zubu určuje množství pigmentů, které se postupem času do zubu ukládají. Mikromolekuly z potravy, nápojů či kouření se endogenní cestou dostanou do struktury zubu, kde se shlukují ve větší makromolekuly, které tvoří žlutější zabarvení,“ říká Lukáš Kocman, majitel zubní kliniky LK-MEDICAL.
Bělicí proces nijak nenarušuje strukturu zubu a při zákroku nedochází k úbytku tkáně. Často je to spojováno s projevem citlivosti zubů, která se u bělení může vyskytnout. Zde se ale jedná o reakci zubu na některou složku bělení a citlivost není trvalá. Bělení funguje jen na naše zuby, nikoli na jejich výplně. Pokud má tedy pacient tmavou amalgámovou výplň, tak ta zůstane i nadále tmavá, vybělí se jen zub samotný.
„Zákrok je pod vedením odborníka bezpečný. Je však třeba počítat s přechodnou přecitlivělostí, u někoho až s bolestí. Vše se zhruba do 12–24 hodin zklidní. Dále doporučuji dodržení nebarevné diety po dobu minimálně jednoho dne,“ vysvětluje možná úskalí bělení dentální hygienistka Soňa Vodičková.
15
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
