Obě funkce podle mínění soudů v Rakovníku a v Praze využil k získávání nelegálních příjmů v řádu milionů korun.

Konečné stanovisko ale vysloví až Vrchní soud v Praze. Proti vynesení trestu, který mu za podvody udělil středočeský krajský soud, se totiž Šípek okamžitě po vynesení verdiktu odvolal.

Podvody ve firmě i na radnici

Kvůli podvodům byl Šípek odsouzen již v minulosti. Pod záminkou neexistujícího výběrového řízení na budování kanalizace, údajně vyhlášeného krajským úřadem, vylákal od jistého podnikatele přes čtyři miliony korun, jejichž složení prý jako záruka solventnosti firmy mělo být podmínkou otevírající cestu k možnosti získat zakázku. Pokoušel se také převést na jiného vlastníka stavební stroje, přestože nepatřily jemu, ale leasingové firmě. Jako starosta zase uzavřel bez vědomí zastupitelů smlouvy o půjčkách, za které ručil obecními nemovitostmi. Před soudem stanul také kvůli daňovému úniku. A nestyděl se dokonce oklamat své kolegy v zastupitelstvu, aby si mohl přisvojit odměny za jejich práci – byť v tomto případě se nejednalo o miliony, ale jen o pár tisícovek.

Faktury za neodvedenou práci

Původní šestiapůlletý trest nyní nahradil souhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti roků. Soud Šípkovi připočetl další podvody, které podle obžaloby spáchal jako jednatel firmy. Využíval k tomu nabídky jednoho z produktů na finančním trhu pro podnikatele – financování chodu firmy prostřednictvím factoringu.

Protože Šípkovo silniční stavitelství pracovalo především na zakázku obcí, hrozilo, že se firma může potýkat s nedostatkem peněz. Mezi provedením prací a jejich zaplacením totiž často uplynula dlouhá doba, neboť obce – jak to ostatně bylo dohodnuto při zadávání zakázky – zpravidla platily až poté, co na danou akci získaly dotaci. Období mezi odvedením práce a jejím uhrazením měla za provizi v podobě předem sjednaných procent pomoci překlenout právě factoringová společnost: po dokončení díla vyplatila Šípkově firmě 80 procent z ceny zakázky, zbývající pětinu pak doplatila v době, kdy obec uhradila fakturu.

Podle soudu ale Šípek přišel na to, jak této možnosti využít ve svůj prospěch. Za firmu fakturoval práce, které nejen že ve skutečnosti nebyly provedeny, ale nikdo je ani neobjednal (šlo totiž o částky, které by si nevelká Karlova Ves s velmi skromným rozpočtem ani nemohla dovolit zaplatit). Jako starosta ovšem factoringové společnosti mohl potvrdit, že je všechno v pořádku. Podle výsledků vyšetřování si neoprávněně nárokoval přes osm milionů – z nichž mu factoringovka pět milionů korun skutečně vyplatila. Pak ale všechno prasklo, když očekávané peníze z radnice stále nepřicházely. Do hledáčku vyšetřovatelů se ale dostala i skutečně provedená zakázka od radnice v nedalekých Roztokách. Na ni byla vystavena faktura bez daně z přidané hodnoty, jež následně měla být stornována, aby ji nahradila faktura s cenou včetně DPH. Podle státní zástupkyně si však Šípek nechal od factoringové společnosti proplatit faktury obě.

Ne všechno prý byl podvod

Obžalovaný expodnikatel a exstarosta trvá na tom, že ne všechny vykázané práce byly podvod. Leccos se prý skutečně udělalo – byť provedení prací obecní zastupitelstvo nejen že nežádalo, ale ani o tom nejednalo. Také v případě dalších akcí prý nešlo o klamání, ale chybělo jen odstranit některé nedodělky. A jak vypověděl Šípkův spolupracovník Karel Ch., stávalo se sice, že byly fakturovány i ještě neprovedení práce, ale naopak něco z toho, co již bylo hotovo, zatím fakturováno nebylo – a tak „v celkovém objemu požadované částky odpovídaly množství odvedené práce“. Na tyto argumenty však soud nepřistoupil. Šípek se tudíž bude snažit přesvědčit o své pravdě odvolací senát.