Nepochodil s odvoláním proti verdiktu Krajského soudu v Praze, který ho sice počátkem loňského srpna z velké části osvobodil (původně mu obžaloba kladla za vinu závažná pochybení spojená s velmi vysokou škodou), nicméně konstatoval, že Stehlík neoprávněně nakládal s majetkem firmy a měl způsobit škodu vyčíslenou na nejméně 592 tisíc.

Někdejší výrazná osobnost české ekonomiky devadesátých let (a také jeden z hybatelů dění v Kladně i v Rožmitále pod Třemšínem, kde tehdy působily jeho firmy) vinu necítí. Vrchní soud se však s jeho argumenty neztotožnil; odvolání zamítl. Rozhodnutí o částečném uznání viny je tak pravomocné.

Trest kvůli amnestii nemůže padnout

Stejně jako loni u krajského soudu však ani v úterý nepadl žádný trest. Kvůli amnestii někdejšího prezidenta Václava Klause Stehlík být odsouzen nemůže. Soudy by se tak kauzou už ani nezabývaly – on však trval na projednávání, aby se mohl snažit očistit své jméno. Svůj boj nemíní ukončit ani teď; chystá se využít mimořádného opravného prostředku v podobě dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. A netají se odhodláním případně zapojit i „mezinárodní soudy“.

Takzvaní „oni“ mají jména politiků

„Hlavně do Deníku napište, že já to nikdy nevzdám. Nikdy,“ prohlásil v úterý na chodbě soudu. „Jsem opět zcela zdráv, akorát to bylo na umření – několik let,“ konstatoval, aby zdůraznil, že aktuálně se cítí plný sil. „Ty, co zbourali Poldovku a zničili český průmysl, potřebuju porazit; ono jich ještě pár je,“ nechal se slyšet muž, který odmítá, že by to byl on a jeho tým, kdo se stal hrobařem Poldovky a kdysi slavnou firmu poslal ke dnu. Jako na viníky ukazuje na dřívější špičky politiky. „Dlouhý, Klaus a Zeman,“ zdůraznil tři jména – ovšem s tím, že roli hrály i další ekonomické a politické zájmy mocných z devadesátých let.

Stehlíka zklamalo, že v rámci projednávání jeho kauzy nebyli k soudu předvoláni ti, jimž on přičítá odpovědnost za krach firmy. Nerozpakuje se přitom používat výrazů jako „šmejdi“, „bordel“ či „organizovaný zločin“.

Většina skutků nebyla zločinem

Nyní pravomocně uzavřená kauza začala obviněním v roce 1996, kdy policie začala stíhat Stehlíka společně s jeho synem Markem (i na něj se vztahuje Klausova amnestie) a spolupracovníkem Lubošem Pejpou (ten již zemřel). Kriminalisté jim kladli za vinu především neodvedení zdravotního pojištění a daně ze mzdy za zaměstnance (s údajnou škodou 25 milionů korun), poskytování bezúročných půjček z peněz Poldovky další Stehlíkově firmě Bohemia Art (67 milionů korun) a neoprávněný převod majetku do nově založené akciové společnosti Poldi Steel (117 milionů).

Již středočeský krajský soud v čele s předsedkyní senátu Naděždou Bittnerovou věc vyhodnotil tak, že větší část údajných skutků nebyla trestným činem; státní zastupitelství se proti jeho rozhodnutí neodvolalo. Na prvoinstančním rozhodnutí nyní nic nezměnil ani Milan Krejčiřík v čele odvolacího senátu vrchního soudu.

Se Stehlíkovými operacemi soudy spojují jen šestisettisícovou škodu související se samotnými náklady na založení Poldi Steel. Zatímco podle Stehlíka byla operace v pořádku, přičemž „jen blázen“ může tvrdit opak, soudy dospěly k závěru, že kvůli nedokončené privatizaci Poldovky (firma Bohemia Art za ni nabídla 1,75 miliardy korun, avšak částka nebyla doplacena) nemělo její vedení oprávnění nakládat s majetkem v hodnotě převyšující deset milionů.