Nabízíme vám rozhovor s právním zástupcem Obce Skryje Janem Tryznou, která se již několik let soudí s pražským magistrátem a Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových o budovu bývalé školy ve Skryjích a přilehlé pozemky.

Může se rozhodnutí Okresního soudu v Rakovníku stát v tomto případě zásadní precedenční význam pro ostatní podobné případy?

Pokud jde o precedenční význam tohoto řízení, tak si myslím, že žádný zásadní mít nebude. V naprosté většině podobných případů jsou majetkové vztahy, které byly založeny různými režimy za platnosti různých zákonů, už uspořádány. Dnes už je situace taková, že budovy patří jednotlivým obcím nebo státu a nebo pokud tam došlo v minulosti nějakým pochybení. Třeba, že obec má ve svém vlastnictví majetek, který by ji nepatřil, tak už se v současné době nikdo soudit nebude a to z toho prostého důvodu, že by to byl už udělal dávno. Funguje to skutečně na principu není–li žalobce, není ani soudce. Myslím si, že i stát pokud by mu nějaké budovy patřily, tak je rád, že si je obce přepsaly na sebe a nějakým způsobem si je obhospodařují samy. Další fakt je, že situace ve Skryjích je dosti specifická. Právní vztahy v tomto sporu a jejich uspořádání je dosti ojedinělé. Je tu jednoznačný zájem ze strany Hlavního města Prahy, respektive Hobby centra nakládat s majetkem. Což asi v řadě jiných případů nebude přicházet v úvahu. Takže zásadní precedenční význam tento spor mít zřejmě nebude nehledě na to, že ani spory tohoto druhu nebyly v minulosti příliš frekventované. Nemyslím si, že nyní najednou začal stát lustrovat, kde který majetek by mu mohl ještě patřit. To je v podstatě vyloučené.

V čem tkví podle vás zásadní problém v tomto sporu?

Problém je v tom, že původně vlastnické právo ke školním budovám, ještě za Rakouska– Uherska a z doby první republiky, bylo předmětem zvláštní právní úpravy, která nemá paralelu k dnešní situaci, k dnešní právní úpravě. Z toho důvodu, je právní posouzení kauzy značně komplikované a do určité míry tápavé. Je to takové hledání, jak to v minulosti vlastně fungovalo. V návaznosti na tuto zvláštní úpravu majetkových vztahů ke školám, školním budovám, školním pozemkům, byly provedeny na počátku padesátých let minulého století určité majetkové přesuny, pro které byl rozhodující dosavadní právní stav. Od roku 1950 není sporu o tom, že se jedná o majetek státu. Neboť tehdy bylo vše majetkem státu. Problém vzniká jak posoudit vlastnické právo ke školní budově a školním pozemkům po roce 1991, protože v tom roce došlo k přijetí zákona, ve kterém došlo k převodům majetku státu na obce. Majetku, který splňoval podmínky uvedené v zákoně. Ovšem v letech 1991 až 1993, kdy docházelo k tomuto přepisování majetků na obce se s tím zákonem zacházelo, řekl bych, dosti neobratně. Soudím, že v řadě případů došlo skutečně k tomu, že se do vlastnictví jednotlivých obcí dostával majetek, který, striktně vzato, podmínky nového zákona nesplňoval a v řadě případů se prostě nic nedělo jen z toho důvodu, že prostě nikdo nezpochybňoval vlastnické právo obce k majetku, který byl na ně přepsán. V našem případě došlo k tomu, že se obec se stala katastrálně zapsaným vlastníkem nemovitostí, o které se nyní vede spor. Obec tedy celých 14 let obhospodařovala a užívala školní areál, který jí dle jejího názoru patřil.