Cynické pozvání na zabijačku

K činu, jehož motiv se soudům nepodařilo objasnit, došlo zcela náhle a nečekaně. Drbohlav, jenž si simulováním duševní poruchy vysloužil invalidní důchod, se se svým jediným kamarádem J. P. vydal na procházku.

Zašli k lesu obhlédnout Drbohlavovo políčko s marihuanou – a krátce nato se uplatnil do té chvíle pečlivě skrývaný kuchyňský nůž o délce čepele
12,5 centimetru. Pachatel jím kamaráda nečekaně napadl a čtyřikrát ho bodl do zad a břicha. „Řekl, že půjdeme na zabijačku – to jsem ale netušil, že tím zabitým mám být já,“ řekl již dříve Deníku napadený muž, jenž si s incidentu odnesl trvalé následky. Lékaři, kteří bojovali o jeho život, mu museli odebrat slezinu. Umírajícího přítele, jemuž kromě sleziny poranil také játra, plíce a bránici, Drbohlav bez skrupulí opustil. Dokonce se bezprostředně po činu pokoušel zametat stopy, když se zbavil oděvu potřísněného krví oběti. K tragickému následku nedošlo jen díky tomu, že zraněného muže záhy našli náhodní kolemjdoucí, kteří přivolali záchranku. Život pobodanému J. P. zachránil jen vysoce specializovaný lékařský zákrok.

Motiv činu zůstává záhadou

Vysvětlit, k čemu mezi oběma muži došlo, nedokázal před soudy ani jeden z nich. Podle všeho Drbohlav útok předem naplánoval a dobře se na něj připravil. Zdá se, že kamarád měl zemřít proto, že nesdílel jeho duchovně orientované pocity. Zřejmě se pohrdlivě vyjádřil o jeho nábožensky inspirovaných obrázcích, v nichž laický pozorovatel mohl spatřovat malůvky blízké obyčejným čmáranicím, možná se také neuctivě zachoval k domácímu oltáříčku, který si Drbohlav vytvořil. Pro to by svědčila věta, již Drbohlav pronesl během psychiatrického zkoumání, jemuž byl po činu podroben: „Sebral mi Panenku Marii.“ Později však už toto téma nerozvíjel. Naopak – ovšem bez ohlasu – vyzýval J. P., aby se s ním kamarádil dál; navzdory krvavému střetu, který se mezi nimi odehrál.

Dovolání už nic nezměnilo

Objasňování okolností těžko pochopitelného útoku věnovala česká justice velkou pozornost. Třikrát je posuzoval středočeský krajský soud, jehož verdikty třikrát přezkoumával odvolací senát Vrchního soudu v Praze. A ani dovolání, v němž Drbohlav zpochybnil právní kvalifikaci skutku jako pokusu o trestný čin vraždy, už nic nezměnilo.

Argument, že pokud by skutečně chtěl poškozeného zabít, měl možnost v útoku pokračovat a čin dokonat, neuspěl. „Námitky nemohou obstát,“ připomněla předsedkyně dovolacího senátu Věra Kůrková, podle níž z charakteru útoku vyplývá minimálně nepřímý úmysl způsobit smrt – což znamená, že pachatel byl s možností takového následku srozuměn.

„Použil-li nože, musel vědět, že jde o prostředek, jehož použitím lze způsobit újmu, která vede k zásahu do zájmu chráněného trestním zákonem. Tím je naplněna volní složka nepřímého úmyslu. Jestliže použil nože o délce čepele 12,4 cm, a to celkem čtyřikrát, rozhodl se jednat způsobem, z něhož je zřejmé, že v době útoku si musel být vědom toho, že poškozenému může smrt způsobit,“ vysvětlila soudkyně Kůrková. To ostatně potvrdil i sám pobodaný J. P., podle jehož slov mu Drbohlav výslovně hrozil zabitím.

S odkazem na závěry znaleckých zkoumání odmítla soudkyně i námitky, že v době činu mohl být Drbohlav ovlivněn duševní chorobou. A nekývla ani na argument, že obtížně zdůvodnitelný útok lze spojovat i s vedlejšími účinky léku na žloutenku, k nimž se mohu řadit pocity deprese, podrážděnost, výkyvy nálady, zmatenost a agresivní nebo změněné chování – a mohlo by se snad jednat o takzvanou putativní neboli domnělou nutnou obranu. „Tyto námitky shledává dovolací soud nerelevantními, poněvadž směřují proti úplnosti podkladů znaleckých posudků,“ zdůraznila Kůrková.