Ani značná konzumace alkoholu by ale nedokázala vysvětlit to, co se odehrálo vzápětí, když vůz zastavil a muži začali vystupovat. Ještě před pár okamžiky vypadali jako kamarádi, teď už ale ne. Náhle je tu přesila: všichni proti jednomu, jediný proti všem. Na adresu toho, jenž zůstal osamocen, zaznívají výčitky – a vzápětí dopadají i rány pěstí. Ztlučený nešťastník je pak vecpán do zavazadlového prostoru auta, jež s ním ujede několik stovek metrů. Pak smí vylézt – a někteří z mužů si ho znovu berou do parády…

Pořád to ale vypadá jako hra. Podivná, drsná, zvrácená – ale stále s nějakými pravidly. I ta však záhy padají. A na rozhodování kriminalistů a soudu bude vynést verdikt o tom, kdo všechno předem věděl nebo aspoň mohl tušit, že tahle cesta vede do náruče smrti.

Rozdílné hodnocení

Na tom, že scény, které vyvrcholily úmrtím cizince, osudné noci z 28. na 29. června 2008 začínaly tak, jak bylo výše popsáno, se s vyšetřovateli shodnou i přímí aktéři. Příliš se neliší ani v pohledu na události, které následovaly. Zásadně se však rozcházejí v tom, jak pohlížet na nešťastníkovo oběšení a následné sejmutí mrtvého těla, jeho polití benzinem z kanystru a zapálení. Někdo v tom vidí politováníhodnou nešťastnou událost, jiný hovoří o napomáhání k sebevraždě – a konečně další o chladnokrevném mordu zavánějícím popravou.

Účty z dřívějška

Jisté je, že událost v lese byla vyvrcholením vyřizování účtů v ukrajinské komunitě. K té patřili všichni aktéři až na jedno z útočníků, kterým byl kamarád z Moldávie. Usmrcený muž kdysi pro jednoho z členů trestající skupinky pracoval. Prý však zásadně selhal, když měl jako najatý pracovník střežit firemní areál na Mělnicku. Místo toho, aby hlídal, svěřený majetek rozkrádal a rozprodával, čímž způsobil značnou škodu. Tvrdí to alespoň jeden ze „mstitelů“, jeho tehdejší zaměstnavatel Sergej V. Nepoctivý hlídač se pak ztratil – a osudného dne se s ním náhodou potkali známí Sergeje V. v hospodě na Černém Mostě v Praze. Následovala pak cesta na Rakovnicko, během níž se měly hříchy z minulosti řešit.

Podle slov Sergeje V. dostal provinilý krajan nabídku, jak svou chybu napravit: měl pro něj celý rok zadarmo pracovat – jen za bydlení, stravu a cigarety. On to prý ale odmítl s tím, že než přistoupit na takové podmínky, raději se oběsí. Pak ho další z mužů vyzdvihli k oprátce připravené z autolana uvázaného na větvi, on sám si smyčku navlékl přes hlavu – a pak už stačilo jen tělo pustit a počkat, než ustanou projevy života.

Kdo byl „hrdina“? „On si hrál na hrdinu – a to jeho hrdinství se otočilo proti němu; nikdo netušil, že by byl schopný něco takového udělat,“ hájil se Sergej V., podle jehož tvrzení slova mrtvého muže o tom, že se oběsí, „nikdo nebral vážně“. Před soudem obžalovaný opakovaně tvrdil, že cílem nebylo muže usmrtit, ale pouze vystrašit. To jen běh událostí se nějak vymkl…

Téhle verzi středočeský krajský soud letos v květnu neuvěřil – a nyní se nechal přesvědčit ani odvolací senát Vrchního soudu v Praze. „Každý mohl věřit, že je to jen zastrašování; i poškozený to mohl brát jako určitou hru a nevěřil, že se může něco stát, když byl nadzdvihován a nasadil si oprátku,“ připustila předsedkyně odvolacího senátu Alexandra Nováková.

Podle ní je ale podstatné jedno: „Došlo k puštění těla poškozeného, když měl oprátku na krku.“ Soud přitom nemá pochybnosti o tom, že se jednalo o úmysl ze strany všech tří aktérů pomsty (čtvrtý z mužů na scéně, který sloužil jako řidič, byl v té chvíli opodál a činu se přímo neúčastnil, byť přiznal, že to byl právě on, kdo předtím uvázal lano na strom). „Nechali tělo viset a nikdo se je nesnažil odříznout. K tomu došlo, až když poškozený přestal dýchat,“ zdůraznila soudkyně s tím, že šlo o záměrný čin. „Obžalovaní věděli, že mohou způsobit smrt – a způsobit ji chtěli,“ uzavřela Nováková.