ČTĚTE TAKÉ: U vlakového nádraží v Rakovníku našli mrtvolu

Výpovědi obžalovaných jsou nepřesvědčivé, navíc opakovaně měněné – a věřit se nedá ani jednomu z nich (ať už v tom hrály roli výmysly, vypitý alkohol, nebo světelné podmínky). Těmito slovy ve čtvrtek zhodnotila předsedkyně trestního senátu Krajského soudu v Praze Alexandra Chrdleová slova čtveřice obžalovaných, kteří víceméně přiznávali, že loni 18. srpna popíjeli v domku poblíž nádraží v Rakovníku, kde byl umlácen a ubodán muž bez domova – svůj podíl viny na jeho smrti se ale snažili umenšovat a spíše ukazovat na ostatní.

Přestože nikdo další kromě oběti už na místě nebyl, soud dospěl k závěru, že za pomoci znaleckých posudků lze u jednotlivých obžalovaných odlišit víru viny. To se projevilo i ve výměře uložených trestů. Zatím nepravomocných, proti rozsudku se lze odvolat. Pro případné odvolání si obžalovaní ponechali lhůtu.

Smrt kvůli smrti?

K mordu zřejmě vedla hádka kvůli úmrtí partnerky zavražděného, což skupina nezaměstnaných během společné konzumace alkoholu kladla za vinu právě 55letému bezdomovci. Za hlavní aktéry smrtícího útoku na druha zesnulé považuje soud 30letého Davida Z., kterému vyměřil trest odnětí svobody v trvání 15 let doplněný protialkoholním léčením, a o 10 roků mladšího Jiřího B., jehož posílá za mříže na 13 roků. Senát soudkyně Chrdleové nicméně nevyhověl návrhu státního zástupce Zbyňka Vondry žádajícího uplatnění přísnější sazby za zvlášť trýznivou vraždu.

Právě zmiňovaná dvojice měla oběti způsobit zranění vedoucí k fatálním následkům: oba muži tloukli bezdomovce do hlavy i po těle, škrtili ho, dupali po něm a ještě opakovaně bodali do hrudníku i břicha – a stali se tedy vrahy. Po jejich řádění bezdomovec vykrvácel. Tělo oběti pachatelé zabalili do deky a hodili přes plot, kde po několika dnech ostatky našli náhodní kolemjdoucí; věci patřící zavražděnému skončily v ohni.

Dva muži nevraždili

Osmiletý trest pak senát uložil třetímu muži, kterému klade za vinu pokus o vraždu. Jednapadesátiletý Petr V. se podle vlastního přiznání snažil zavražděného škrtit – potvrdilo se ovšem, že manipuloval již s mrtvým tělem. To, že by se k řádění násilníků přidal již předtím, se v jednací síni neprokázalo.

Čtvrtý z obžalovaných Jiří P., stejně jako trojice zbývajících stíhaný vazebně, vyslechl zprošťující verdikt. Z jednací síně už tedy po vyhlášení rozsudku vycházel bez pout. V jeho případě se uplatnila stará právnická zásada in dubio pro reo – v pochybnostech ve prospěch obžalovaného. Z výpovědi ostatních aktérů totiž vyplynulo, že on se zřejmě na smrtícím útoku nepodílel.

Starší z údajných hlavních pachatelů se navíc zpovídal z neoprávněného užívání cizí věci – mimochodem ze skutku spáchaného rovněž pod vlivem alkoholu. Čtvrt roku před vraždou při vloupání do skladu nasedl nakladače a vyjel si na projížďku, což se neobešlo bez hmotných škod.