Ani znalecká zkoumání nedokázala určit, kdy přesně se to stalo; jisté je, že někdy mezi 5. a 8. dubnem. Naopak jisti si jsou soudní lékaři tím, že pobodaný muž zemřel během několika minut. Podlehl zakrvácení pohrudničních dutin a dýchacích cest. Mrtvé tělo pak pachatelka shodila do sklepa.
Domácí násilí
Namísto sedmiletého trestu za vraždu, který jí původně vyměřil středočeský krajský soud, si má ve věznici sostrahou odsedět pět let. Odvolací senát využil ustanovení nového trestního zákoníku a její jednání kvalifikoval jako zločin zabití. Sazba odnětí svobody se vtomto případě pohybuje od tří do deseti let. Soud vynesl trest vdolní polovině zákonného rozpětí – zohlednil totiž, že zabitý muž svou partnerku dlouhodobě týral. Ta však od něj nedokázala odejít; znalci zjistili, že vdůsledku dlouhotrvajícího domácího násilí se u ní rozvinul syndrom týrané osoby. Pro ten je příznačné, že oběť je na agresorovi citově závislá a svou situaci nedokáže sama řešit. Často se ale odhodlá kzoufalému aktu agrese.
Soud ovšem nepřistoupil na argumenty obhájce Martina Pavlíka, který se snažil senát přesvědčit, aby jeho klientku zprostil obžaloby. Podle advokáta usmrtila druha vrámci nutné obrany, když čelila jeho útoku a obávala se o svůj život. „Tomu neodpovídají stopy zjištěné na místě činu ani charakter zranění, která poškozený utrpěl,“ odmítl možný scénář nastíněný obhajobou soudce Jiří Lněnička. Ani na ženině těle se poté, co na policejní služebnu přišla oznámit nález mrtvoly ve sklepě, nenašly závažnější stopy násilí, které by svědčily o tom, že musela čelit brutálnějšímu útoku. Zkušenost snapadením ze strany partnera měla ale zminulosti – vMnichově, kde žili, před jeho řáděním šestkrát utekla na policii. Protože ale svého partnera navzdory jeho násilnické povaze milovala, vždy vzala své oznámení zpět.
Vliv alkoholu
Dvojice žijící společně vNěmecku původně přijela do Rakovníka poté, co se otec obžalované ocitl vnemocnici. Milena Kunc ho chtěla navštěvovat a pečovat o něj. Ztěchto plánů ale brzy sešlo. Pobyt votcovském domě se začal jako vejce vejci podobat dnům stráveným doma vBavorsku: čas plynul nezřízeným popíjením alkoholu. A nebylo výjimkou, že jediným nákupem přineseným zprodejny potravin se staly láhve vína pro dámu a koňaku pro muže. Jinak tomu nebylo ani před krvavou tragédií. Zabitý muž měl vkrvi 1,58 promile – a u obžalované shledali znalci závislost na alkoholu vterminální fázi sdegradací osobnosti a patologickým narušením intelektových schopností. Odvolací soud proto ponechal vplatnosti původně nařízené ochranné protialkoholní léčení ambulantní formou.
Jen jsem se bránila, tvrdí obžalovaná. „Citelně se mě dotkl výrok krajského soudu, že jsem to byla já sama, kdo přítele napadl a súmyslem mu způsobit smrt zasadil několik bodných ran. I mě osobně rozsah ohromil – nebyl vtom ale záměr. Neměla jsem žádný plán ani úmysl přítele usmrtit; skutečně jsem ho milovala a jsem si jista hloubkou svých citů kněmu,“ konstatovala u soudu a zdůraznila, že „je emočně založenou ženou“, která „uznává hierarchii ve vztahu“. „Existovaly hezké chvíle, ke kterým jsem se upírala, ale četné byly i chvíle, kdy chování přítele bylo trestuhodné. Vzpomenu-li si na všechna příkoří, musím se cítit jako oběť násilí – ale i oběť své vlastní víry včlověka, kterého jsem měla ráda. To, co se stalo, vnímám jako osobní tragédii. Pociťuji lítost a bolest nad ztrátou tohoto muže…“
