Vidět je to třeba v oblasti pivovarnictví. K této kdysi obvyklé klášterní tradici se již vrátili třeba v Želivi, ve vlastním pivovaru vaří pivo také litoměřické biskupství a zástupci církve mají majetkové podíly například v malých pivovarech v Předklášteří u Tišnova či v Neratově v Orlických horách. A nově také s vybudováním vlastního pivovaru počítá pražské benediktinské opatství Emauzy.

Projekt vlastního pivovaru propojeného s restaurací, které vzniknou v areálu ležícím jen pár kroků od Karlova náměstí v centru Prahy, je zatím v plenkách. „První vlaštovkou je letní kavárna se zahrádkou,“ řekl Deníku správce Emauzského opatství Karel Švejda. Lidé se na ní mohli v teplejších měsících občerstvit při jedinečném pohledu na Prahu, na zimu ale občerstvení zavřeli.

Pivo
PŘEHLEDNĚ: Hospodští zdražili plzeňské pivo. Nejčastěji o dvě koruny

Zatím proto opatství v Emauzích živí zejména pronájem jeho lukrativních kancelářských prostor v samém centru metropole. Ve velkém klášterním areálu totiž nyní působí jen čtyři řádoví bratři, jeho velká část je proto k dispozici firmám. „Pronajímáme asi 5000 metrů čtverečních kancelářské plochy,“ uvedl Švejda. Benediktini za ně ročně do klášterní pokladny dostanou asi devět milionů korun, v nižších jednotkách milionů se pohybují i jejich příjmy ze stovek hektarů klášterních lesů a propachtované zemědělské půdy v Posázaví.

Devět let do odluky

Stejně jako benediktini z Emauz se na změny způsobu financování svého provozu postupně adaptují i další církevní subjekty. Státní příspěvek spolu s kompenzacemi za nevydaný církevní majetek pro diecéze římskokatolické církve loni činil 670 milionů korun, tedy o 44 milionů méně než v předchozím roce. Snižovat se bude až do roku 2030, kdy jej stát přestane vyplácet. Diecéze a řády se proto stále více spoléhají na vlastní síly a rozšiřují záběr svých hospodářských aktivit.

Na hospodaření církve se loni výrazně podepsala koronavirová pandemie a související vládní zákazy. „Velkou část roku nebylo možné slavit bohoslužby, do kostelů mohlo najednou jenom omezené množství lidí,“ uvedl brněnský biskup Pavel Konzbul. Přesto v nich lidé podle něj výrazně častěji než dříve chodili pro útěchu od kněží, kteří jim mnohdy byli k dispozici 24 hodin denně. Mzdy zaměstnanců včetně kněží tak loni církev stály téměř miliardu korun.

Kostel svaté Anny - Vižnov
OBRAZEM: Broumovské kostely míří do českého seznamu kulturních památek

Náklady na provoz otevřených kostelů proto výrazně vzrostly, naopak církvi klesly příjmy ze vstupného i příspěvky z kostelních sbírek. Loni proto sbírky přinesly pouze 336 milionů korun, v předchozím roce to přitom bylo o 192 miliony korun více. Příjmy ze vstupného do církevních památek se dokonce propadly asi o dvě třetiny ze 103 milionů korun v roce 2019 na loňských 35 milionů. O další peníze církev přišla kvůli uzavření ubytovacích a stravovacích zařízení.

Na společensky prospěšné projekty loni církev investovala 2,3 miliardy korun, z toho šlo na opravy památek 1,4 miliardy korun. Pastorační činnost, tedy svatby, pohřby, křty a duchovní pomoc či práce v nemocnicích ji loni stála 720 milionů korun, další téměř čtvrtmiliardu korun vynaložila církev na sociální péči, vzdělávání a kulturní aktivity.

Celkové náklady diecézí na služby pro věřící i veřejnost loni dosáhly částky 3,3 miliardy korun, a diecéze hospodařily se ziskem 376 milionů korun. Církev proto věří, že bude svou činnost schopna i nadále vykonávat ve stejné míře jako dosud. „Loňský rok ukázal, že hospodaření církve stojí na pevných základech, byť je stále poměrně křehké,“ uvedl generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl. „Postupně se učíme být soběstačnější, a přitom nezapomínat na to, co je naším hlavním úkolem ve společnosti, tedy pastorace, služba Bohu a pomoc bližním,“ dodal.