Předchozí
1 z 4
Další

Před osmi měsíci jste se rozhodli vstoupit jako juniorní partner do vlády Andreje Babiše. Udělali jste dobře?
Určitě. Měli jsme dvě možnosti, buď vyjednat účast ve vládě, prosazovat v ní náš program a jeho naplňováním přesvědčit voliče, kteří odešli k jiným politickým stranám, aby se k nám vrátili. Druhou variantou bylo pokusit se o restart z opozičních lavic.

Jsem přesvědčen a s tím jsem byl zvolen předsedou ČSSD že první alternativa byla správná, v čemž mě podpořila i členská základna v referendu. Možná mě trochu mrzí, že jsme příležitost nechytili za pačesy hned a tři měsíce jsme strávili diskusí o tom, jestli jsme se náhodou nespletli a nerozhodli se špatně.

Hlavně jste je strávili dohady o tom, nakolik váš ministr Petr Krčál opsal diplomovou práci a zda prosadíte Miroslava Pocheho na post ministra zahraničí. Nakonec jste vybojovali pět vládních křesel. Je jich opravdu tolik? Počítáte Miroslava Tomana do svého oranžového týmu?
Nepochybně, pan Toman je platným členem našeho ministerského výsadku a spolu jsme se dohodli, že vstoupí do sociální demokracie.

Neříkal jste to už před půl rokem?
Teď dozrála situace, že do ČSSD vstoupí.

Zdroj: Deník

Z vašich stranických řad totiž zaznívá, že právě v tomto resortu je spousta témat od kvality dovážených potravin přes ochranu vodních zdrojů až po kůrovcovou kalamitu, jež by mohla ČSSD prodávat jako svoji agendu, ale nečiní tak.
S panem ministrem Tomanem jsem mluvil před Vánoci a dohodli jsme se, že zvýší svoji mediální aktivitu. Zemědělství je právě tím resortem, kde by mohla být ČSSD víc vidět i v kontextu evropských voleb. Kdyby nebylo naší europoslankyně Olgy Sehnalové, dvojí kvalita potravin by se vůbec nestala evropským tématem. Ona donutila Západ, aby přestal s dvojími standardy.

Uvědomujete si, že o zásluze paní Sehnalové v tomto směru ví dohromady asi padesát sociálních demokratů?
Myslím, že to ví víc lidí, ale od toho je volební kampaň, abychom voličům vysvětlili, co naši europoslanci dělali, že třeba nebyli hvězdami bulvárních plátků, ale tvrdě pracovali a mají konkrétní výsledky. Ruku v ruce s aktivitami ministra zemědělství toto téma chceme silně hrát před evropskými volbami.

A co nevýraznost ministra kultury Antonína Staňka?
Nebyl bych tak příkrý, nastoupil do rozjetého vlaku rozpočtového vyjednávání a podařilo se mu bezprecedentně navýšit platy pracovníků v kultuře, kteří byli vždycky opomíjeni. Z kulturní sféry jsem vůči panu Staňkovi nezaznamenal kritiku, určitě by ovšem mohl být víc vidět.

Vidět byl na autogramiádě knihy Miroslava Grebeníčka o církevních restitucích.
To jsme si vyjasnili a už se to nebude opakovat.

S jeho odvoláním tedy nepočítáte?
Ne.

Zaznamenal jste spekulace, že si Antonín Staněk šel pro podporu za Milošem Zemanem a údajnou protihodnotou mělo být, že odvolá ředitele Národní galerie a nejmenovaného profesora Jiřího Fajta?
Mluvil jsem o tom s panem ministrem před i po té schůzce na Hradě, a nic takového tam v personální rovině nepadalo, tudíž nevidím smysl to dál komentovat.

Ptám se na průraznost ministrů ČSSD proto, že premiér Andrej Babiš na sebe denně strhává pozornost nějakým tématem. Zevnitř vaší strany se ozývají hlasy, že na jeho způsob provozování politiky neumíte reagovat.
Kdo to říká?

Zdroje neprozrazuji. Ale opírá se to o skutečnost, že v některých průzkumech má ČSSD pětiprocentní preference.
V některých 12 a půl, musíme se na to dívat vyváženou optikou. Jestli si někdo myslí, že umíme zázraky na počkání, tak neumíme. ČSSD propadla ve volbách na sedm procent a cesta nahoru je dlouhá. Podívejte se na ODS, která se pasuje do role hlavní opoziční strany a po dlouhých letech opozice proti středolevé vládě má čtrnáct procent.

Nelze tedy očekávat, že ČSSD bude mít po roce třicet. Stranu jsem převzal na sedmi procentech a dělám vše pro to, aby se k nám voliči vrátili. Kdybychom neuměli na Andreje Babiše reagovat, neslyšeli bychom od vysokých představitelů ANO, že vláda dělá sociálnědemokratickou politiku. Věcně se nám podařilo prosadit spoustu věcí z našeho programu.

Jenže lidé to berou tak, že je prosadil Andrej Babiš.
Ale to je přece o dlouhodobé práci. Vím, jaké segmenty voličů odešly od nás k Andreji Babišovi.

Jaké?
Většinou senioři. Proto teď trváme na zvýšení důchodů v příštím roce o 900 korun, i když resort financí tvrdí, že to může být jen o 700 korun, protože na to nebudou peníze. Navrhujeme, aby se zdroje hledaly například zdaněním velkých korporací, zavedením sektorové nebo bankovní daně.

To jsou klasické sociálnědemokratické recepty a hnutí ANO, které tvrdí, že je pro všechny, najednou tvrdí, že to udělat nemůže. Jeho aktuální posun doprava nám umožňuje nasvítit pravolevý střet mezi námi a přesvědčit voliče, že jedinou středolevicovou stranou tu je ČSSD.

Senioři vám odešli k ANO, mladí lidé k Pirátům. Poslanec Ondřej Veselý míní, že kdyby měli volební právo jen lidé do třiceti let, nedostanete ani dvě procenta.
Mladý volič uvažuje o volbě ČSSD v situaci, kdy zakládá rodinu a řeší první vážnější životní problémy. Musíme je přesvědčit, že pro ně máme recept. Rok tady diskutujeme o dostupném bydlení, neboť hnutí ANO odmítá pochopit, že to není možné řešit dotacemi pro obce a nechat na starostech, co chtějí stavět.

Podle mě drtivá většina z nich prodá pozemky developerům a nechá je postavit byty k prodeji. Málokterý dá přednost nájemnímu bydlení, protože o takové domy by se obec musela starat, hledat nájemníky, zkrátka dlouhodobě o bytový fond pečovat. Pro mladé lidi je ale nájemní bydlení výhodnější, méně svazující.

Proto se musí přijmout zákon o dostupném bydlení, na jehož základě obce budou muset část bytů vlastnit a pronajímat je za výhodných podmínek. V tomto směru existuje dost zkušeností v Německu nebo Rakousku.

Vaše ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová oznámila, že chce takový zákon prosadit, ale její kolegyně Klára Dostálová to odmítla. Podle ní stačí program Výstavba, který zahrnuje i sociální bydlení.
Jenže ten program nebude fungovat. Respektujeme, že máme patnáct poslanců a hnutí ANO 78. Jsme menšinovým prvkem koalice, ale budeme svého partnera přesvědčovat, že naše recepty jsou správné a některé jeho návrhy jsou naopak jen výstřely do tmy. Když ale s námi nebude souhlasit, souboj prohrajeme. Tak to prostě je. Voličům pak musíme vysvětlit, že kdybychom neprohráli, ty byty už mohly stát.

Není to jediný možný přístup. Kromě pokorného přiznání prohry existuje i odchod z vlády, jak zmínil ministr Tomáš Petříček, který kandiduje na místopředsedu ČSSD.
Samozřejmě, vláda není posvátná kráva, a kdyby se ukázalo, že nemůžeme prosazovat náš program…

Ale co jiného než zákon o dostupném bydlení, zvyšování existenčního minima nebo zálohované výživné jsou ty body, za něž nelze jít?
Vy mě tlačíte do nějakých ultimát, ale my máme za sebou několik měsíců vládnutí a před sebou pár let. Účet se dělá až na konci volebního období. Dokud vláda umožní prosazovat náš program a nepůjde proti základním hodnotám sociální demokracie, má smysl v ní být. Kdyby se ukázalo, že se posouvá jinam, odejít z ní můžeme.


Nepřipadá mi ale seriózní a férové každý týden bouchat do stolu a křičet, že když se nepřijme to, nebo ono, odcházíme. Vzpomeňte si na letní diskuse, že ve vládě nebudeme vidět nebo že nás bude válcovat ďábelská koalice. Nic z toho neplatí, nebylo ani jedno hlasování, při němž by nás KSČM s SPD přehlasovaly. Vždycky jsme se s ANO dohodli a katastrofické scénáře se nenaplnily.

Poslanec Veselý, který také kandiduje na místopředsedu strany, míní, že politika dělá jeho mediální pověst. A ono to vypadá, že když někdo chce něco prosadit, jako například předseda KSČM Vojtěch Filip, zajde za Andrejem Babišem a dá na stůl seznam podmínek…
A co prosadil? Můžete mi říct jednu jedinou věc?

Církevní restituce.
To je věc, kde nás nemusel moc přesvědčovat, protože sociální demokracie proti církevním restitucím vždy bojovala.

Tak zvyšování důchodů a platů státních zaměstnanců.
To prosadil předseda KSČM?

Je to v jeho sedmi podmínkách, jejichž plněním zdůvodňuje toleranci vlády ANO a ČSSD.
Vy si myslíte, že KSČM je vnímána jako někdo, kdo prosadil zvyšování důchodů? Já ne. Jsem ochoten akceptovat, že prosadila pár set milionů v rámci státního rozpočtu, ale to byly věci, které nešly proti našemu vidění světa. Za sto milionů pro ministerstvo vnitra jsem byl vděčný. Z hlediska prosazování programu je ale sociální demokracie podstatně úspěšnější než KSČM.

Zevnitř ČSSD se přesto šíří námitky, že jste umírněný a konsenzuální až moc. Doslova jsem slyšela, že bruslíte mezi různými názory a proudy tak zdatně, až se ubruslíte k smrti.
Kdybychom se ubruslili k smrti, tak jsme na třech procentech. Jsem přesvědčen, že se mi povedlo stranu vytáhnout z nejhoršího a stabilizovat ji. Nezastírám, že mám nějaký politický styl a jiný už nebudu.

Tomáš Petříček řekl, že Česká republika by určitě unesla přijetí patnácti sirotků z uprchlických táborů v Řecku. Teď lidovecká europoslankyně Šojdrová pořídila jejich seznam. Budete usilovat o jejich převzetí?
Žádný seznam jsem neviděl a paní europoslankyně Šojdrová tomu problému dělá spíš medvědí službu. Napsal jsem dopis řeckému ministrovi vnitra, jehož jsem požádal, aby mi potvrdil, že tam jsou syrští sirotci do deseti let, což je věk, kdy má cenu pokusit se je integrovat a postarat se jim o nové rodiče. Zatím zpětnou vazbu nemám.

Nemyslím si ale, že by bylo správné vozit sem třeba čtrnáctileté afghánské chlapce, kteří by se během pár dní přesunuli do Německa, a já bych musel tamnímu ministrovi vnitra vysvětlovat, proč je zásobujeme ilegálními migranty. Pokud by se ale ukázalo, že je v Řecku pár desetiletých Syřanů, kteří přišli o rodiče, můžeme se o tom bavit. Zatím jsou na stole spíš patnáctiletí Afghánci a Pákistánci.

Na sjezdu se očekává ostrý souboj o místopředsednická místa. Co jste říkal vyjádření Tomáše Petříčka, že zváží setrvání v křesle ministra zahraničí, pokud mu delegáti nedají důvěru?
Řekl jsem mu, že z mé strany má maximální podporu a to, jak dělá zahraniční politiku, souzní s mým vnímáním. Nepovažuji ale za úplně šťastné spojovat vládní funkci se stranickou. Jeho vyjádření, byť mu rozumím, pokládám za trochu zbytečné. On je však zkušený politik, tak ví, co říká.

Mně to spojení logiku dává. Právě na zahraničněpolitických tématech se totiž láme názorová linie v ČSSD, dělení na tradicionalisty a modernisty.
Ta věc se zbytečně nafukuje. Miloše Zemana pokládám do jisté míry za symbol tradiční sociální demokracie. Svým vyjádřením k Venezuele ale překvapil řadu podporovatelů i z levicovějších struktur, než je ČSSD. Současně je to člověk, který přivedl ČR do NATO. Zastupoval naši zemi jako prezident na všech summitech NATO, kde se přijímaly jasné deklarace k situaci na Ukrajině s tvrdými závěry vůči Rusku.


Pod všemi je jeho podpis. V uprchlické otázce tady existuje někdy démonizovaná Newyorská deklarace, která jasně říká, jak je třeba přistupovat k migrační problematice, a z níž vycházejí všechny migrační kompakty. Pod ní je podepsán Miloš Zeman. Kdyby si tzv. tradicionalisté nastudovali, k jakým věcem se Miloš Zeman přihlásil, byl by celý ten umělý spor možná vyřešen.

Kdyby to bylo tak jednoduché, pozvánku do Bílého domu by asi nedostal Andrej Babiš, ale Miloš Zeman. Obecně se má za to, že Babiš tam jede kvůli tomu, jak se vláda postavila k firmě Hauwei, neboť Američané si nepřejí, aby jejich evropští spojenci používali čínské technologie pro vybudování sítí 5G. Nebo to není ten důvod?
Spojené státy jsou naším spojencem. Je normální, že v nějakém čase přijde z Bílého domu pozvánka pro vysokého ústavního činitele, z logiky věci asi premiéra jako šéfa exekutivy. Agenda se nepochybně bude týkat kybernetické bezpečnosti a rozvoje jaderných zdrojů, výdajů na zbrojení a trans-atlantických obchodních vztahů. Nelze ale vytrhnout jedno téma a říct, že kvůli němu Donald Trump pozval Andreje Babiše.

Mimochodem nevidím důvod, proč by zrovna sociální demokraté nad tím měli jásat. Donald Trump je extravagantní republikánský prezident a kupříkladu exministr zahraničí Lubomír Zaorálek má velké výhrady k tomu, jak přistupuje k světové politice.
Ale to já mám také. Před volbami jsem řekl, že se obávám, co se stane, když bude Trump zvolen, a moje obavy se naplňují. Jedna věc je politický názor, druhá, že je demokraticky zvoleným prezidentem našeho největšího spojence. Výhrady samozřejmě mít můžeme.

Pokud Trump uvalí cla na evropská auta, přímo to poškodí Českou republiku, a já doufám, že během debaty v Bílém domě mu premiér Babiš vysvětlí, že to je do určité míry nepřátelský krok vůči ČR. Pro Volkswagen, jehož součástí je Škoda Auto, by to byla velká rána a je třeba položit otázku, zda si spojenci musejí dělat takové naschvály.

Chovají se k nám Američané jako spojenci? Zaorálek například soudí, že tón, jaký vůči evropským partnerům použil viceprezident Mike Pence, byl vysloveně protektorský až diktátorský. Například když vyslovil požadavek, aby evropské státy vypověděly jadernou dohodu s Íránem.
To se prostě nestane. Evropská unie má na tuto dohodu jiný pohled. I Česká republika je přesvědčena, že dohoda funguje a je to cesta, jak dostat íránský jaderný program pod kontrolu. V tom se s Amerikou neshodneme. A je tam spousta dalších věcí, na něž máme jiný názor, ale neznamená to, že kvůli tomu spolu přestaneme mluvit.

Byl jsem na summitu NATO, kde Donald Trump vyhrotil situaci tak, že buď všichni dáme na obranu dvě procenta, nebo si to USA vyřeší po svém. Dvě hodiny se vzrušeně jednalo, ale dostali jsme se z toho. Trump není klasický politik. Koneckonců někde jsem četl, že se v Bílém domě sejde 450. nejbohatší byznysmen, tedy Babiš, se 750. nejbohatším byznysmenem, tedy Trumpem, oba v roli politiků. Oni mají podobný styl a do jisté míry i vidění světa.

Zařídil si tu návštěvu sám Andrej Babiš, nebo k tomu potřeboval ministerstvo zahraničí?
Je výsledkem dlouholeté usilovné práce české diplomacie a všech, kteří v té oblasti mají nějaké slovo, od premiéra přes ministerstvo zahraničí po obě ambasády. Určitě to není tak, že někdo zvedl telefon a zařídil to.

Ve vedení ČSSD má skoro stejně jisté místo jako vy i ministryně Jana Maláčová. Jak ji vnímáte v souvislosti s perspektivou strany?
Jana je člověk, který všechny asi překvapil. Mne ovšem ne.

Ani mne ne, neboť jsem ji znala z konferencí, kde brilantně vystupovala jako ředitelka ministerského odboru.
Pamatuji si, že když jsem ji uváděl do funkce, ozývaly se vyděšené hlasy, že jde o nějakou úřednici z ministerstva, šedou myš, kterou nikdo nezná. Žádal jsem, aby jí dali aspoň chvilku času. Ukázalo se, že z ředitelky odboru se stala velmi silná politička s jasnými názory a projekty. Dnes je viditelnou tváří ČSSD. 


Totéž platí o Tomáši Petříčkovi, který byl nazýván Pocheho loutkou. Dnes je to sebevědomý ministr. Troufám si říct, že jsem měl v personální volbě šťastnou ruku, a je to součást i generační obměny v sociální demokracii, která musí přicházet s novými myšlenkami i tvářemi.

A na některé staré by možná raději měla zapomenout. Nepochopila jsem vaši nominaci Michala Haška do Legislativní rady vlády ČR se všemi zátěžemi, které má.
Nevím, co přesně myslíte těmi zátěžemi.

Usvědčený lhář, lánský spiklenec a v dané souvislosti hlavně člověk s doktorátem za podivnou rigorózní práci z ještě podivnější soukromé školy ve Sládkovičovu.
Michal Hašek má řádně ukončené pětileté studium na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Stál jsem o to, aby byl v legislativní radě někdo, kdo je schopen se na návrhy zákonů podívat optikou regionální a místní samosprávy. Velmi si vážím všech docentů a profesorů, kteří v ní zasedají, ale jsou to právníci akademici.

Pardubický hejtman Martin Netolický má řádný titul JUDr. i velký doktorát z Masarykovy univerzity.
Ale neprojevil zájem o práci v Legislativní radě vlády. Chtěl se věnovat České poště, a proto sedí v její dozorčí radě, kde zastupuje regionální pohled. Michal Hašek šéfuje legislativní radě na ministerstvu zemědělství, prošel pozicemi předsedy poslaneckého klubu a hejtmana a ví, jak se dělá legislativa. Šlo o vysoce odbornou funkci se symbolickými odměnami. Tu bubnovou palbu, která se spustila, nechápu.

Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek ji pochopil a uznal, že Haškovo jmenování by bylo přes čáru.
Rozhodl se tak proto, že podlehl mediálnímu tlaku. Podle mě zbytečně, ale je to jeho právo.

Vy byste chtěl Michala Haška do vedení ČSSD?
Taková věc není na stole, neboť na žádnou funkci nekandiduje.

Před květnovými volbami do Evropského parlamentu se ozývají hlasy, že pokud neuspěje ani jeden kandidát ČSSD, měl by se na podzim sejít mimořádný sjezd a situaci řešit. Byla by to i pro vás tak fatální záležitost?
Nechci dávat ultimáta ani předpovídat výsledky. Sociální demokracie je dnes menší stranou s podporou kolem osmi procent. Tomu budou asi ještě nějakou dobu odpovídat volební výsledky. Udělám všechno pro to, aby naši kandidáti ve volbách do Evropského parlamentu uspěli a obhájili naše mandáty (v roce 2014 ČSSD získala čtyři mandáty pozn. red.).

Pro mě to nejsou volby druhého řádu, protože Evropský parlament rozhoduje o spoustě důležitých věcí. Pokud ho vypustíme a dovolíme, aby se do něj dostala hnutí na jedno použití nebo extremisté, pak to s EU nemusí dopadnout dobře.

Přišel jsem s tím, aby se napsaly a schválily nové stanovy ČSSD, v nichž je, že mandát delegáta sjezdu je dvouletý, takže svolat sjezd nebude žádný problém. Má-li někdo nějaký zázračný recept, jak stranu během roku vrátit na dvacet procent, ať si stoupne a kandiduje proti mně. Zatím se nikdo neobjevil.