Renata Mayerová: Netrpím žádným syndromem vyhoření. Naše práce je velmi pestrá

Na základní škole v Rakovníku a Gymnáziu v Novém Strašecí mne výrazně ovlivnili pedagogové humanitních předmětů. Nikdy nezapomenu na paní učitelku Evu Karbanovou, kterou jsem měla na dějepis od šesté třídy a profesorku Vlastu Hunkesovou na gymnáziu. Od obou jsem získala rozsáhle znalosti,“ vzpomíná. Proto si již od prvního ročníku gymnázia byla jistá, že další její kroky povedou ke studiu na filozofické fakultě. „Určitě mě ovlivnily i archeologické výzkumy akademie věd ČR hradů Hlavačov, Křivoklát a Týřov vedené prof. Tomášem Durdíkem.  Zde jsem se seznámila nejenom s archeology, pedagogy, etnografy, historiky, ale i se studenty archivnictví. Studentky archivnictví mi zapůjčily skripta pomocných věd historických a archivnictví.

close info Zdroj: Deník / Michal Bílek zoom_in

Po maturitě jsem se přihlásila na Filozofickou fakultu UK Praha obor archivnictví. Zvolený obor mě rozhodně nezklamal, protože jsem opět měla štěstí na vyučující. Teoretické znalosti, které jsem díky jejich přednáškám a seminářům získala, dnes využívám v každodenní praxi okresní archivářky. S mnohými vyučujícími jsem i dodnes v kontaktu a i v tomto směru je náš obor jedinečný.“ Renata Mayerová ukončila studium v roce 1986, avšak hned po absolvování vysoké školy nastoupila na mateřskou dovolenou. Od roku 1988 pak pracovala v rakovnickém muzeu. „S muzeem mne stále spojují kolegiální a profesní vztahy. Měla jsem i štěstí, že mými nadřízenými byli výborní ředitelé, ať už pan Jaroslav Malý nebo pan Václav Zoubek. Muzejní zkušenosti i jako archivářka využívám,“ upozorňuje.

close info Zdroj: Deník / Michal Bílek zoom_in

V roce 1995 se jí splnil sen a po druhé mateřské dovolené nastoupila do okresního archivu. „Ale už v roce 1993, když se začala stavět nová budova okresního archivu v Rakovníku na Zátiší, jsem si podávala žádost na místo archivářky. Okresní archiv tehdy sídlil na zámku v Petrovicích. V té době byla ovšem všechna místa obsazená. Byla jsem trpělivá a o dva roky později v lednu jsem nastoupila do Petrovic. V polovině téhož roku se začal archiv stěhovat do Rakovníka. Rovněž i archivní práce procházela výraznou proměnou. Archivní fondy a knihovna se začaly evidovat elektronicky. Modernizaci archivnictví zasáhla i vlna restitučních řízení. Odborná archivní práce tehdy nebyla prvořadá,“ vzpomíná na počátky své archivářské profese.

close info Zdroj: Deník / Michal Bílek zoom_in

Na archivnictví se jí líbí, že se teoretické informace každodenně prolínají s praxí. „To je pro mě důležité. Písemný materiál z regionu uložený v archivu má určitou vypovídající vlastnost. Denně mám možnost psaný text na základě teoretického poznání a zkušeností interpretovat. Práce archiváře je opravdu velmi rozmanitá, není to jen suché čtení informací z jednotlivých pramenů, ale dozvídáme se v širokém dějinném záběru, co se v regionu událo. Kromě vydávání autorských monografií z konferencí a Rakovnického historického sborníku připravujeme i výstavy a přednášky a tím veřejnosti přiblížit naši práci.“

close info Zdroj: Deník / Michal Bílek zoom_in

Před dvaceti lety na základě praxe nastoupila Renata Mayerová jako pověřená vedením archivu a od roku 2002, kdy přešel okresní archiv pod Státní oblastní archiv v Praze, je jeho řádnou ředitelkou. Práce ji baví neustále. „Náš obor je zajímavý a pestrý. Každým dnem získávám díky dokumentům uloženým v archivu nové poznatky, ale zároveň zjišťuji, že bych se měla ještě dále učit. Netrpím tedy žádným syndromem vyhoření. Myslím, že do budoucna ani trpět nebudu, neboť mi archivnictví má stále co nabídnout.“

close info Zdroj: Deník / Michal Bílek zoom_in

Okresní archivář musí zvládnout rozsáhlý časový a odborný záběr a pokud by ovšem Renata Mayerová měla více času, velmi by ji lákalo hlouběji se zabývat městskou správou středověkého Rakovníka. „To je takový můj sen a v budoucnu bych se tomuto tématu chtěla věnovat podrobněji. Při dnešní práci se ale k uvedenému tématu dostanu spíše sporadicky. Před lety jsem zpracovávala rakovnické fotografické ateliéry, ke kterým bych se ráda rovněž vrátila. Bohužel úředních povinností je dnes opravdu hodně, přesto se to snažím korigovat a věnovat se i odborné archivní činnosti, jak to jen jde,“ potvrzuje.

close info Zdroj: Deník / Michal Bílek zoom_in

Ve svém osobním volnu ráda cestuje a navštěvuje památky. „V Čechách je tolik míst, které bych chtěla ještě navštívit. Za poznáním nemusíme ani moc daleko. I v nejbližším okolí se nachází řada míst, které jsem dosud neprošla. V oblibě mám nejenom Křivoklát a okolí, ale i Manětín, kde je překrásná krajina nádherných lesů a krásné noční oblohy. Ráda tato místa procházím pěšky a vybavuji si i dochované písemné prameny popisující historii. Pořád je co poznávat a i ve chvílích odpočinku inklinuji k práci. Dlouhodobě fotografuji,“ dodává Renata Mayerová, matka dvou synů, kteří ač nešli v jejích šlépějích, rádi s ní nad historií občas zapřemýšlejí.

close info Zdroj: Deník / Michal Bílek zoom_in