Koncem března odsoudil Vrchní soud v Praze k šesti letům nepodmíněně sbormistra, jenž dlouhodobě znásilňoval a zneužíval chlapce v pražském farním sboru, například i cestou autem na mši do kostela.

Součástí trestu jsou i ústavní sexuologické léčení a také maximální možný, tedy desetiletý zákaz práce s dětmi. „Pokud by byl trest doživotního zákazu práce s dětmi, nepochybně by ho pan obžalovaný musel dostat,“ poznamenal k tomu podle ČTK soudce Miroslav Pavrovský.

Česko i další země tíží zneužívání dětí a dětská pornografie:

Podobný názor mají i někteří politici. „V tomto případě je to samozřejmě zjevně málo, podobně je tomu i například u opilých řidičů, co způsobili dopravní nehodu se smrtelnými následky,“ sdělil Deníku místopředseda ústavně-právního výboru sněmovny Aleš Dufek (KDU-ČSL).

close info Zdroj: Deník zoom_in Touto tematikou se už prý na výboru zabývali a doposud nenašli jednoduché řešení. „Lze zakázat úplně práci s dětmi už na základě lékařské diagnózy, což by možná bylo nejlepší, nebo až na základě odsuzujícího rozsudku v trestní věci,“ popsal. Druhá varianta by podle něj byla právně čistší a v podstatě už v současné době funguje, jenže s maximální desetiletou hranicí. „Museli bychom zavést do trestního práva jakýsi výjimečný trest zákazu činnosti, právě na to doživotí. Jde o variantu, ke které se já osobně kloním k jako nejsnadnějšímu způsobu,“ dodal Dufek.

K délce zákazu se vyjádřila i advokátka Lucie Hrdá, specializující se na domácí a sexualizované násilí. „Jak znásilníš dítě při práci, v životě už nemáš s dětmi pracovat. Je mi jedno, že jsi to vystudoval a teď se nemáš jak živit a ničí ti to život. Nemáš znásilňovat dítě, sakra,“ uvedla na síti X.

Devianty nevyléčíme

Maximálně desetiletý zákaz nedává smysl i vzhledem k tomu, že sexuální deviace je nevyléčitelná. „Pedofilie ani žádná jiná deviace se úplně vyléčit nedá. Člověk se jí nikdy nezbaví,“ uvedl sexuolog Luděk Daneš. Cílem ochranné léčby podle něj je, aby si dotyčný uvědomil, že danou deviací trpí a že je s ní potřeba bojovat. „Musí se naučit transformovat své deviantní představy do aktivit, které nejsou společensky nebezpečné, například do různých fantazií. Ale nebezpečí recidivy u těchto lidí vždy existuje,“ popsal.

Ve společnosti dle Danešových slov žije spousta deviantů, kteří se nikdy ničeho nedopustí, tudíž se nedostávají do konfliktu se zákonem. „Jsou natolik inteligentní, že vědí, že toto dělat nesmí, a představují si to jen ve svých fantaziích,“ doplnil.

Klinická psycholožka Zora Dušková, jež vede Dětské krizové centrum v Praze, Deníku sdělila, že ročně poskytnou péči zhruba 150 sexuálně zneužitým dětem. „Sexuální násilí se přirovnává k vraždě duše. Následky jsou skutečně velmi závažné a dítě si důsledky traumatizace může nést celý život,“ upozornila.

Ve velkém zneužívali děti v kroužcích a zájmových skupinách. Radili si při tom na internetu:

Nedokonalá ochrana nezletilých před sexuálními devianty jí proto velmi vadí. „Jako společnost máme chránit především toho slabšího a bezbrannějšího. A to jsou v případě sexuálního zneužívání rozhodně děti. Zejména v případech, kdy se takový skutek opakuje, bych se proto přikláněla i k doživotnímu zákazu,“ sdělila. Česko prý jinak riskuje, že takový člověk atakuje nějaké dítě znovu. „Z mého pohledu nejsme v souladu s Úmluvou o právech dítěte. Nevyužíváme všechny nástroje k ochraně dětí,“ dodala.

Řešením je i rejstřík delikventů

Další skulina v českém právním systému spočívá ve výmazu z rejstříku trestů. Z něj jde zahladit i odsouzení za sexuální zneužívání nezletilých. Stačí, aby dotyčný vedl určitou dobu řádný život, což například u trestu mezi jedním až pěti lety odnětí svobody znamená pouhých pět roků. A případně aby vykonal ochranné opatření, pakliže mu bylo uloženo. Na takového člověka se pak hledí, jako by nebyl odsouzen. O jeho skutcích se nedozví ani organizace pracující s dětmi a požadující bezúhonnost.

České zákony jsou v případě zneužívání dětí často bezzubé:

Ministerstvo spravedlnosti proto připravuje registr sexuálních delikventů, který by jim měl zabránit pracovat s dětmi. Původně měl vzniknout už v roce 2023, po vleklých debatách napříč několika ministerstvy by měl nabýt účinnosti až na začátku roku 2025. Měl by nicméně zahrnovat i dříve odsouzené pachatele a u závažných činů, jako je například znásilnění dítěte, se zápis do registru provede automaticky.

U méně závažných činů vůči dětem budou moci soudy zápis pachateli uložit formou tzv. ochranného opatření. Žadatel o práci s dětmi by se pak prokazoval tzv. dětským certifikátem, že jeho jméno v takovémto registru nefiguruje.