Pátek 21. dubna 1961 nebyl právě den, na nějž by tehdejší americký prezident John F. Kennedy mohl vzpomínat jako na zářivou chvíli své kariéry. Den předtím se na Kubě vzdaly poslední zbytky invazního výsadku složeného z kubánských emigrantů, který hodlal svrhnout kubánskou vládu. A v pátek ráno vyšla většina amerických novin s titulní zprávou, že výcvik těchto uprchlíků zajistily Spojené státy, zbraně jim poskytla americká vláda a že k invazním účelům posloužila americká plavidla. Což byly informace, které měly zůstat utajeny

Aby toho nebylo málo, neuplynulo ještě ani deset dní od chvíle, kdy se do kosmu podíval první kosmonaut. Nikoli však americký, ale sovětský. Tisková konference tak měla pro nového amerického prezidenta, jenž se úřadu ujal o pouhé tři měsíce dříve, 20. ledna 1961, nemálo hořkou příchuť.

Rozdaná hra

Je třeba říci, že do výchozí situace byl nový prezident uveden, aniž by ji inicioval, dalo by se říci, že musel hrát s kartami, které dostal do ruky. Kubánská krize vznikla záhy po nástupu Fidela Castra k moci v prosinci 1958, v době, kdy Kennedy teprve pracoval na své popularitě a známosti coby potenciální prezidentský kandidát.

Castro na Kubě znárodnil americké podniky včetně bank, ropných rafinérií, kávových plantáží a plantáží s cukrovou třtinou, přerušil dřívější úzké vztahy své země s USA a začal si namlouvat jejich hlavního soupeře, Sovětský svaz.

V březnu 1960 tak Kennedyho předchůdce, americký prezident Dwight D. Eisenhower, vyčlenil 13,1 milionu dolarů pro americkou tajnou službu (CIA) na přípravu akce, jejímž cílem byl kubánský převrat a Castrovo svržení. CIA jako možnou cestu zvolila invazní operaci s pomocí příslušníků proticastrovské opozice, kteří uprchli z ostrova do USA.

Plán a krach

Tito exulanti vytvořili s pomocí specialistů ze CIA vojenskou jednotku nazvanou Brigáda 2506, již tajná služba financovala a s pomocí amerických vojáků vycvičila v Guatemale. Jejich tréninku dal po svém zvolení zelenou už přímo Kennedy, nastupoval však do rozjetého vlaku. Vymiňoval si přitom, že americká účast zůstane utajena, což mu bohužel opravdu nevyšlo.

Více než 1400 polovojenských jednotek, rozdělených do pěti pěších a jednoho výsadkového praporu, se přepravilo v noci z 16. na 17. dubna 1961 starými loděmi na Kubu a vylodilo se na pláži Girón v Zátoce Sviní.

Celá operace však selhala. Jednotky zůstaly bez letecké podpory. Kubánské letectvo měl o dva dny dříve vyřadit z bojů nálet osmi zastaralých amerických bombardérů B-26 na kubánská letiště, jenže bombardéry svrhly své nálože prakticky naprázdno, a Kubáncům se je navíc podařilo vyfotit, takže se účast USA provalila ještě dříve, než invaze začala.

Příslušníci invazní brigády přišli i o moment překvapení, protože si jich všimly pobřežní hlídky. Brigáda 3506 tak od počátku čelila dvacetitisícové nepřátelské přesile, kterou od druhého dne podpořila ještě kubánská letadla – právě ta, v jejichž zničení předem exulanti doufali. Dvacátého dubna bylo po všem; kolem stovky členů brigády padlo, několika málo mužům se podařilo ze sevřeného kotle uniknout na jedné z lodí a kolem 1200 mužů bylo zajato. Do Spojených států se vrátili až po 20 měsících, kdy je Castro vyměnil za dětskou výživu a léky v hodnotě 53 milionů dolarů.

Pro USA i jejího prezidenta znamenal tento krach nemalé ponížení na mezinárodním poli a také známku toho, že Spojené státy jsou zranitelné. Porážka invaze rovněž významně posílila pouto, jímž se Castrova Kuba vázala k druhé světové velmoci, tedy k Sovětskému svazu. O rok později vedlo toto spojení ke karibské krizi, když Sověti rozmístili na Kubě rakety středního doletu a svět se ocitl na pokraji třetí světové války.

Boj s komunismem

O tom však Kennedy při své páteční tiskovce ještě nemohl nic tušit. Správně však předpověděl, že nadcházející desetiletí se bude odehrávat ve znamení boje s komunismem, přičemž zmínil zejména Vietnam, kde už několik let zuřila válka mezi proamerickou jižní částí země a komunistickým severem. Na jihu navíc operovaly partyzánské komunistické oddíly, financované Čínou a Sovětským svazem.

„Sedm tisíc až 15 tisíc partyzánů působících ve Vietnamu zabilo za rok dva tisíce civilních pracovníků úřadů a dva tisíce policistů. Čtyři tisíce lidí. Ve Vietnamu teď proběhly volby, v nichž 75 až 80 procent lidí dalo důvěru vládě; přesto čteme, jak Vietnam ohrožují partyzánské operace prováděné touto malou, dobře disciplinovanou a ze zahraničí dobře zásobenou skupinou partyzánů. Myslím, že čelíme mimořádně vážnému a stále intenzivnějšímu boji s komunisty,“ uvedl na tiskovce Kennedy.

Ani vietnamský konflikt, v němž se americká armáda angažovala na straně jihu, nakonec neskončil pro USA úspěchem. Velké ztráty a zprávy o utrpení civilistů vyvolaly v USA koncem 60. let velké pacifistické hnutí a američtí vojáci se v následující dekádě z této země stáhli.

Je tak paradoxní, že sebevědomí vrátil Americe až bod, o němž Kennedy mluvil na tiskovce s největší skepsí (otázky na Kubu přešel bez komentáře): závod o dobytí Měsíce. „Přidělili jsme Saturnu o 126 milionů dolarů více a zjišťujeme, co dalšího můžeme udělat, ale Saturn nenabízí žádnou naději, že bude první na Měsíci. Za Sovětským svazem zaostává o několik let. Bez ohledu na to, kolik peněz na něj utratíme, budeme stále druzí,“ tvrdil v dubnu 1961 Kennedy (mluvil o raketě Saturn, jež měla coby nosič dopravit na Měsíc modul s lidskou posádkou).

Nakonec se ale americký prezident vzchopil – už následující měsíc jasně definoval cíl pro NASA: před rokem 1970 přistát s lidmi na Měsíci a bezpečně je vrátit na Zemi. A tento cíl se nakonec podařilo splnit.