„My, rolníci, mluvíme jasně. Vzpamatujte se, než bude pozdě. Skončete s arogancí a se zneužíváním svých pravomocí. Buď nám ukážete cestu všeobecné jednoty, nebo represemi a hladem dovedete zemi k neodvratnému sociálnímu výbuchu,“ napsali režimu vesničané z Ligy nezávislých rolníků a Federace vesnických žen.

Podobným způsobem promlouvala ke kubánské komunistické nomenklatuře doposud jen opozice, která za podobnou opovážlivost trávila dlouhé roky ve vězení, nebo byla přinucena utéct, přesněji řečeno odplout, z Ostrova svobody. Jak píše Hlas Ameriky, nyní ale veřejně svoji nespokojenost deklarují soukromí zemědělci, kterým před několika lety diktatura dovolila mít vlastní živnost a prodávat své produkty na trzích. Na to Havana není zvyklá. Malí farmáři jsou proto opět ve stranickém tisku označováni za „parazity, kapitalisty a vykořisťovatele“.

Důvodem k zostření rétoriky režimu jsou obavy před následky hospodářského krachu, ke kterému, podle všech ukazatelů, Kuba mílovými kroky směřuje. Ostrov svobody, který přežil pád mocného SSSR a dokonce i smrt svého vůdce Fidela Castra, totiž po této krizi ve své komunistické podobě může přestat existovat.

Trumpovy sankce

Hospodářství v zemi padá dlouhodobě. Nijak mu nepomohly ani sankce, které na ostrov uvalil Donald Trump. Tok finanční pomoci od kubánských emigrantů z Floridy tak skončil. Ani vztahy diktatury s Ruskem nejsou nejrůžovější. Havana totiž už není schopná vůči Moskvě splácet své závazky. K tomu všemu covidová pandemie utnula příliv až dvou milionu turistů ročně, z nichž měl režim důležitý valutový zisk.  A aby toho nebylo málo, jediná spřátelená země, která Kubě zbyla – ropná velmoc Venezuela -, se utápí ve vlastních politicko-ekonomických problémech. Proto loňský propad HDP o 11 procent a objemová ztráta importu i exportu až o 50 procent může být pro ostrovní režim smrtelný.

Podle Miami Herald všechny tyto faktory drasticky snížily dostupnost všeho zboží, včetně základních potravin. A to nejen ve státních obchodech, kde se nakupuje na příděl, ale i na volném trhu. Režim nejdříve zkoušel napravit situaci novou sítí obchodů, v nichž se ale dalo nakupovat pouze za valuty. Pobouření bylo tak velké, že rychle z tohoto projektu vycouval.

Válka proti podnikatelům

Jenže černá mračna na obzoru nutí vládu k dramatickým krokům. Od Nového roku platí na ostrově stálý kurz výměny pesa za dolar, a to 24:1. Kabinet ořezal většinu dotací do státních podniků, které se ztrátou hospodaří snad už od vzniku socialistické Kuby, pětinásobně zdražil, proud, vodu, plyn, veřejnou dopravu a léky. Okamžitě po tomto zdražení šly nahoru i ceny služeb a produktů na trzích a bazarech.

Rolníci ve svém listě vládě nepsali o politice, lidských právech ani demokracii. Psali o společenské krizi, hladu, krachu všech nadějí Kubánců na dobré a kvalitní žití na ostrově. „Konec urážkám a pronásledování, ukončete tu válku proti soukromým podnikatelům, kteří produkují potraviny, nabízejí zboží a vytvářejí pracovní místa,“ napsali vesničané.

„Musí dojít k uvolnění produkčního potenciálu národa. To je jediná cesta, jak se z této krize dostat,“ řekli pro nezávislý zpravodajský server 14yMedio, který založila slavná členka kubánské opozice Yoani Sanchezová, představitelé soukromých zemědělců Esteban Ajete a Lisandra Orracaová.

Zatím ale komunistická diktatura pod vedením 90letého Raula Castra a jím vybraného nástupce Miguela Diaze-Canela nechce o ničem podobném slyšet a nadále vede nepřátelskou kampaň jak vůči rolníkům, tak proti disidentům. Propaganda jede na plné obrátky: „Neustoupíme ani o píď z revolučních myšlenek. Nikdy se nevzdáme,“ burcoval před koncem roku Diaz-Canel. „Nebudeme tu tolerovat kontrarevoluční červy, slouhy imperialismu ani takzvané umělce a intelektuály,“ doplnil výčet, kdyby to snad někomu na Ostrově svobody nebylo jasné.