Kliknutím zvětšíteMěsto Spokane se 470 tisíci obyvatel, které se nachází v americkém státě Washington, jeho obyvatelé v devadesátých letech považovali za bezpečné. V polovině této dekády se tam odehrávalo průměrně pět vražd ročně. Když proto byla v roce 1997 nalezena v rozmezí několika dnů dvě těla zavražděných žen, ve městě to vyvolalo zděšení. A to ještě nikdo netušil, že jde teprve o začátek. Začátek řádění nelítostného sériového vraha, který se skrýval pod maskou ctihodného občana.
Zavražděné ženy byly prostitutky. Vrah mladé ženy nalákal do auta jako platící zákazník toužící po sexu. Když ho uspokojily, místo aby jim zaplatil a odjel, vytáhl zbraň a střelil je do hlavy. Do roku 1998 se seznam takto zabitých žen rozšířil na třináct. Naštěstí pro policisty jim vrah po sobě zanechal vodítko - na tělech obětí byly nalezeny stopy DNA a vyšetřovatelé rovněž věděli, v jakém autě se pohyboval.
Díky mravenčí práci se nakonec dva roky po smrti poslední ze zavražděných dostali k muži, který se zdál od začátku jako jeden z nejméně pravděpodobných tipů. A to k vyznamenanému válečnému veteránovi Robertovi Lee Yatesovi, otci od početné rodiny. Jenže jak se ukázalo, Yates byl opravdu oním hledaným vrahem. Detektivy tento výsledek pátrání překvapil. A přesto, že Yatesovým zatčením a odsouzením byly případy vražd prostitutek úspěšně vyřešeny, policistům případ nedává spát prakticky dodnes.
„Největší záhadou celého případu je vysvětlení, proč vraždil. Jak a proč se to stalo. Jak se z úspěšného a respektovaného armádního pilota helikoptéry stal sériový vrah. A myslím, že on je jediným člověkem, který na tuto otázku dokáže odpovědět," uvedl v dokumentu o vraždách The Investigators Cal Walker, vedoucí spokaneské kanceláře šerifa a vyšetřovatel Yatesových vražd.
Bezcitný premiant
Robert Lee Yates se narodil v roce 1952. Jeho rodiče patřili do střední třídy a rodina se až na jeden incident nijak nevymykala z průměru. „Před Yatesovým narozením, v roce 1945, jeho babička zavraždila sekyrou jeho dědu," zmiňuje seminární práce o Yatesovi z katedry psychologie na Radfordově univerzitě.
Yates byl už od mala velmi schopným dítětem. Střední školu v roce 1970 ukončil s vyznamenáním, o pět let později se dostal na místo úředníka ve státní správě. První manželství se mu sice brzy rozpadlo, v roce 1976 se ale podruhé oženil a jeho žena Linda mu postupně přivedla na svět pět dětí. O rok později Yates vstoupil do americké armády.
Opět se ukázalo, že jde o velmi schopného člověka. Podařilo se mu úspěšně ukončit pilotní výcvik, aby mohl pilotovat civilní letadla a helikoptéry, tedy starat se o transportní činnost. Postupně sloužil na základnách ve Spojených státech i mimo ně, zúčastnil se třeba misí OSA v Somálsku a Haiti počátkem devadesátých let. Byl rovněž uznávaným pilotním instruktorem. „Byl několikrát povýšen a získal také několik medailí za službu," připomíná server Crime Library.
Z armády odešel v roce 1996, nehodlal ovšem nečinně sedět doma. Vstoupil do Národní gardy a zde sloužil jako pilot až do svého zatčení. V době, kdy sloužil vlasti v novém působišti, však postupně začal vraždit prostitutky.
Tati, proč je v autě krev?
Když se v devadesátých letech začaly po Spokane objevovat mrtvé prostitutky, policisté nejdříve neměli příliš vodítek k možnému vrahovi - kromě jediného: zřejmě šlo o jejich zákazníka. „Tyto ženy patří k těm nejzranitelnějším obětem. Běžně člověk nenasedne do auta k někomu cizímu. Ale tyto ženy to dělají, aby si vydělaly na přežití, zabezpečení svých rodin či na placení drogové závislosti," vysvětluje v dokumentu The Investigators policista Cal Walker.
Nalezení prvních dvou zavražděných v roce 1997 vyvolalo mezi místními ze Spokane zděšení. Jenže jak těl v dalších měsících přibývalo, zděšení se proměnilo v opravdovou hrůzu. „Každý z nás se modlil, aby nezazvonil telefon. Zazvonění znamenalo, že někdo další přišel o život. Tlak na policisty byl enormní," uvedl Walker.
Ženy, jejichž vraždy policisté řešili, byly popravené pistolí do hlavy. U jedné z obětí pitva prokázala, že vrah mířil na srdce. Když vyhazoval z auta zavražděná těla, většině žen ještě na hlavu nasadil igelitový pytel. Policistům poměrně rychle došlo, že mají co dočinění se sériovým vrahem. „Byla zřízená speciální jednotka pro vyšetření tohoto případu. Jenže my jsme malé město. V metropolích mají takové zvláštní jednotky třeba sto lidí. Nás bylo osm," zmínil v dokumentu Walker.
Jedna z věcí, které se detektivové mohli chytit, byl způsob, jakým se vrah těl zbavoval. Jak připomíná dokument The Investigators, to, že vrah těla nijak neukrýval, naznačovalo, že je sebejistý - myslí si, že si ho nikdo s těmito vraždami nespojí. „I to, že s ním ty ženy, byť prostitutky, bez problémů nasedaly do auta i potom, co už mezi nimi panoval strach, ukazovalo na to, že vytváří dojem zcela normálního průměrného chlapíka. Že je to zřejmě ženatý muž, co má děti," vysvětlil v dokumentu agent FBI Mark Safarik.
Předpoklad policistů byl zcela zprávný. Robert Lee Yates opravdu navenek žil zcela normálním životem. Ke svým dětem se však choval odtažitě a byl na ně přísný, navíc se během let - jak později vypověděly jeho dcery - objevilo pár podezřelých situací. Nikoho z rodiny ale ani nenapadlo, že by otec mohl být vraždícím monstrem. „Jednou jsem viděla v kufru auta krev. Ptala jsem se, tati, čí je to krev. A on mi řekl, že srazil psa a že ho to mrzí. Ale ta krev nešla odstranit a cítila jsem takový podivný zápach," vzpomínala na zvláštní chvíli v rozhovoru pro kanál LMN Yatesova dcera Michelle.
Uplakaný soud
Roberta Lee Yatese nakonec policisté dopadli v roce 2000. Při vraždách totiž nebyl dostatečně opatrný. Po zabití nejmladší a poslední z jeho obětí, Jennifer Josephové, vypověděla její známá, že viděla, jak Jennifer nasedala k neznámému tmavovlasému muži do auta značky Corvette. „Policisté postupně na základě různých tipů souvisejících se všemi vyšetřovanými vraždami shromáždili seznam celkem šesti tisíc aut vyhovujících popisu. Díky mravenčí práci se dostali až k jednomu vozidlu, které bylo teprve nedávno prodané - a koberec z něhož se shodoval s vlákny nalezenými na botách zavražděné mladé ženy," shrnuje magazín Time.
V autě vyšetřovatelé našli rovněž stopy krve, která se shodovala s krví oběti. „Na podlaze byl rovněž knoflík z jejího oblečení. Po získání těchto důkazů vyšetřovatelé zamířili přímo za bývalým majitelem auta," uvádí magazín Time.
Past nad Robertem Lee Yatesem sklapla. Jelikož si Yates při vraždách nedával pozor, policisté měli u každého případu k dispozici genetické stopy či otisky prstů, které už jen stačilo porovnat se vzorky od bývalého vojáka. Vše do sebe zapadlo jako puzzle.
Yates dlouho nezapíral. Postupně se přiznal ke všem vraždám, a navíc ještě tvrdil, že zabil čtyři lidi už v sedmdesátých a osmdesátých letech, v těchto případech šlo o páry.
Soud s tímto sériovým vrahem byl extrémně emotivní. Nejenže na něm vystoupili příbuzní obětí, navíc promluvila i jedna z uplakaných Yatesových dcer. Plakal i Yates sám. „Svět je děsivým místem, a já jsem ho pro mnohé z vás udělal ještě strašlivější. Stovky lidí trpí kvůli mým činům. Jen několik málo mužů kdy cítilo větší vinu než já," řekl mimo jiné Yates u soudu.
Jenže z omluvy nakonec nic nebylo. Yates totiž přítomné začal vyzývat, aby se dali na víru. „Soudce nakonec jeho čtrnáctiminutový monolog přerušil s tím, že je to sebelítostný projev, při kterém Yates odmítá převzít za své činy odpovědnost," napsal list The Seattle Times, když informoval o průběhu procesu.
Yates byl nakonec odsouzen k trestu smrti. Než došlo k jeho vykonání, stát Washington trest smrti zrušil, a tak zůstává Yates naživu ve vězení. Je odsouzen k doživotí, bez možnosti propuštění na podmínku.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
