Kořeny palestinsko-izraelského konfliktu tkví hluboko v minulosti, avšak současný brutální útok na Izrael, který zahájilo palestinské militantní hnutí Hamás, je i tak výjimečný. V následujících odstavcích přibližujeme širší kontext celé situace.

Kdy a jak se zrodil konflikt?

Brutální pronásledování Židů v Rusku počátkem 20. století vedlo v letech 1904 až 1914 k největší vlně židovského vystěhovalectví do tehdy osmanské Palestiny, kam přišlo během této doby asi 40 tisíc Židů (tato země byla podle Tóry Hospodinem přislíbena Abrahámovi a darována jeho potomkům jako zaslíbená, proto ji věřící židé i křesťané považují za Svatou zemi. Po neúspěšném protiřímském povstání v letech 132–135 n. l. a následujícím vyhnání Židů se židovská populace na území dnešního Izraele zmenšila, ale nikdy úplně nezanikla).

Vyprošťování obětí v Pásmu Gazy. Ilustrační snímek
Netuší, zda ještě žijí. Lidi unesené Hamásem poznávají příbuzní na videích

V roce 1906 se někteří Židé v Palestině, zčásti obyvatelé přístavního města Jaffa, rozhodli vybudovat nové předměstí. Z tohoto plánu se v roce 1909 zrodilo založení židovského města Tel Aviv.

Poté, co se v první světové válce zhroutila Osmanská říše, svěřila tehdejší Společnost národů v roce 1919 na Pařížské mírové konferenci Palestinu Velké Británii jako její mandátní území. Vznikl tak Britský mandát Palestina, známý také jako Mandát pro Palestinu. Ani Britům se však nepodařilo zabránit neustálému růstu napětí a otevřeného nepřátelství mezi Židy a Araby. Vzájemná nevraživost vedla v letech 1920 a 1921 k několika protižidovským pogromům a k následnému odlivu židovského obyvatelstva z Jaffy do Tel Avivu, jehož populace díky tomu během pěti let vzrostla z 2000 obyvatel v roce 1920 na 34 tisíc v roce 1925.

Zdroj: Youtube

Další vlna přistěhovalců přišla do Tel Avivu po roce 1932, kdy v důsledku Hitlerova nástupu k moci začalo v Německu pronásledování Židů. Příchod německých uprchlíků zvýšil počet obyvatel Tel Avivu ze 42 tisíc v roce 1932 na 130 tisíc v roce 1936.

Za druhé světové války vznikly v této oblasti četné podzemní židovské vojenské organizace bojující proti nacistickému Německu, což je v té době postavilo po bok Britům, s nimiž měli společného nepřítele.

Palestinský uprchlický tábor v Damašku v roce 1948 po exodu palestinských Arabů z měst a vesnic na území dnešního Izraele
Masakr v Dejr Jásin: Je jedním z nejméně pochopených incidentů v izraelské válce

Po skončení války se však tyto organizace upnuly k cíli vytvoření samostatného státu Izrael a obrátily se proti britským jednotkám. Židé Británii vyčítali, že nedodržuje závazky a že na svém mandátním území straní Arabům. Po sérii židovských ozbrojených útoků se Británie v roce 1947 svého mandátu v Palestině vzdala.

Nově vytvořená Organizace spojených národů přijala v listopadu 1947 na svém Valném shromáždění plán na rozdělení Palestiny, podle nějž se území mělo rozdělit na arabský a židovský stát. Židé s plánem souhlasili, ale Liga arabských států a Vysoká arabská komise jej dne 30. listopadu 1947 celý rezolutně odmítly.

Slavná izraelská politička Golda Meirová měla vždy velkou schopnost vést lidi, kteří jí věřili
Slavná chvíle Železné lady Izraele. Golda Meirová se postavila za svou zem

Vzápětí se rozpoutala palestinsko-židovská občanská válka, která v květnu 1948, bezprostředně po podepsání izraelské deklarace nezávislosti, přerostla v napadení nového státu armádami Egypta, Jordánska, Sýrie, Libanonu a Iráku. Válka o nezávislost Izraele, označovaná také jako první arabsko-izraelská válka, trvala 15 měsíců a vedla k mnoha demografickým změnám v regionu. Z území Izraele uprchlo 500 až 800 tisíc arabských obyvatel, jež byli internováni v uprchlických táborech v Libanonu, Sýrii, Egyptě a Jordánsku. Z území arabských států do Izraele přesídlilo z důvodu protižidovské nenávisti zhruba 500 až 600 tisíc Židů, kteří se integrovali do nového státu.

Izraelský voják na místě festivalu Supernova, kde ozbrojenci Hamásu zabili více než 260 lidí a další unesli.
Lidé byli jako lovná zvěř. Objevily se další detaily masakru festivalu v Izraeli

Napětí mezi arabským světem a židovským státem nikdy zcela nepominulo a vedlo i k několika dalším válkám (Sinajské válce, Šestidenní válce, Opotřebovací válce a Jomkipurské válce).

Co je Pásmo Gazy?

Pásmo Gazy či Pásmo Gaza je území při pobřeží Středozemního moře, sousedící na jihozápadě s Egyptem, kde končí na někdejší hranici mezi Egyptem a Britským mandátem Palestina, a na jihu, východě a severu s Izraelem, kde končí na linii příměří, dohodnuté mezi Egyptem a Izraelem 24. února 1949.

Pásmo je dlouhé zhruba 41 kilometrů a široké od šesti do 12 kilometrů, celkovou rozlohou (365 km2) je menší než třeba Praha. Mezinárodním společenstvím je považováno za součást státu Palestina, kam kromě Pásma Gazy patří i územně s ním nesouvisející Západní břeh Jordánu.

Noční protiofenzíva Izraelců v Pásmu Gazy
Izrael oznámil totální blokádu Gazy. Nebude dodávat elektřinu a ani potraviny

Od něj se významně liší tím, že v něm má minimální vliv Izrael. Zatímco na Západním břehu existují tři druhy správy, z nichž ve dvou se fakticky angažují izraelské obranné síly, v Gaze je jen jedna. Západní břeh Jordánu je tudíž z hlediska zastoupení Palestinců i Židů v populaci poměrně roztříštěný (navíc spousta Palestinců prodává dobrovolně svou půdu Izraelcům), Pásmo Gazy je silně palestinské.

V roce 2005 se Izrael za vlády Ariela Šarona navíc z celého Pásma Gazy jednostranně stáhl, v důsledku čehož bylo evakuováno všech 21 židovských osad s jejich zhruba 9000 židovskými obyvateli. V současnosti obývají Pásmo Gazy více než dva miliony lidí, převážně Palestinců, kromě nich zde žije jen pár tisícovek křesťanů a Arabů.

Kde leží Pásmo Gazy:

Zdroj: Youtube

V roce 2006 vyhrálo parlamentní volby v Pásmu Gazy islamistické radikální hnutí Hamás, které porazilo do té doby vládnoucí Fatah, loajální k prezidentu Mahmúdu Abbásovi, šéfovi Palestinské samosprávy, a k někdejší Organizaci pro osvobození Palestiny Jásira Arafata, v níž Fatah představoval nejsilnější část.

Vzápětí vypukly mezi oběma hnutími ozbrojené střety, jež skončily v roce 2007 porážkou Fatahu. Hamás poté Pásmo Gazy politicky i vojensky ovládl.

Hořící objekt po přímém zásahu v izraelském městě Gedera, 7. října 2023.
Mezi Izraelci a Palestinci zuří boje. Stovky mrtvých, Hamás unáší civilisty

V červnu 2006 uvalil Izrael na enklávu pozemní, vzdušnou a námořní blokádu po únosu izraelského vojáka, který byl propuštěn až v roce 2011. Tuto blokádu posílil židovský stát v červnu 2007 poté, co Hamás vyhnal z Gazy palestinskou samosprávu prezidenta Mahmúda Abbáse násilím. V září 2007 vyhlásil Izrael podle arabského webu Al Jazeera Pásmo Gazy vedené Hamásem za „nepřátelskou entitu“.

Co je hnutí Hamás?

Slovo Hamás představuje zkratku slov Ḥarakah al-Muqāwamah al-ʾIslāmiyyah, tedy Islámské hnutí odporu, a současně znamená v arabštině „horlivost“. Hnutí spoluzaložili v Pásmu Gazy v roce 1987 imám šejch Ahmad Ismail Jásin a původně atestovaný lékař Abdel Aziz al-Rantissi jako odnož egyptského Muslimského bratrstva, jednoho z největších islamistických hnutí s prvky islámského fundamentalismu.

Ke vzniku Hamásu významně přispělo masové nepokoje, které vypukly v prosinci 1987 v palestinském uprchlickém táboře Džabálijá. Začátkem prosince byl při nákupu v Gaze ubodán jeden Izraelec a o den později zahynuli při autonehodě čtyři obyvatelé tábora. Mezi Palestinci se začalo šuškat, že je zabili Izraelci, aby se pomstili.

Masakr v Sabře a Šatíle. Ve dnech 16. až 18. září 1982 bylo v těchto uprchlických táborech v Bejrútu povražděno několik set palestinských Arabů
Masakr v uprchlických táborech v Bejrútu: Muže vykastrovali, ženy rozpárali

Násilí vypuklo poté, co na izraelskou armádní hlídku někdo hodil Molotovův koktejl a v odvetě zazněl výstřel ze samopalu. Záhy poté se vlna nepokojů přelila na Západní břeh Jordánu, do celé Gazy a do Jeruzaléma a přerostla v tzv. první intifádu, tedy povstání vedoucí přímo ke zrození Hamásu.

Hnutí následně vytvořilo vojenské brigády Izz ad-Dín al-Kassám, pojmenované podle stejnojmenného arabského nacionalisty provádějícího útoky proti Židům a proti britské správě v britské mandátní Palestině. Tyto brigády mají pokračovat v ozbrojeném boji proti Izraeli.

Zdroj: Youtube

Co je intifáda?

Slovo intifáda znamená v arabštině doslova „setřást ze sebe“ a v této souvislosti se často používá jako jiný výraz pro „vzpouru“ či „povstání“. Původně se tak označovalo palestinské povstání z let 1987 až 1993, toto označení se však začátkem nového tisíciletí změnilo na „první intifádu“ v souvislosti s tím, že vypukla druhá, vnímaná širokou veřejností jako konec vyjednávacího procesu, jenž byl nastartován po první intifádě v průběhu 90. let.

Barikády v ulicích během první intifády
První intifáda: Krvavé šílenství v Gaze a Jeruzalémě přispělo ke vzniku Hamásu

Názory na konec této druhé intifády se různí. Někteří za její konec pokládali smrt Jásira Arafata v listopadu 2004, jiní summit v Šarm aš-Šajchu, kde 8. února 2005 vyhlásili představitelé Izraele, Palestinců, Egypta a Jordánska příměří. Současný vývoj situace v Izraeli a v Pásmu Gazy bohužel dává za pravdu nejvíce třetí názorové skupině, podle níž tato intifáda dosud neskončila.

Jaké jsou cíle hnutí Hamás?

Na rozdíl od Organizace pro osvobození Palestiny Hamás neuznává izraelskou státnost, ale usiluje o vytvoření samostatného palestinského státu s vlastními hranicemi, zasahujícími i území dnešního Izraele. „Nevzdáme se ani pídě palestinské domovské půdy bez ohledu na to, jak velké tlaky na nás vyvíjejí, a bez ohledu na to, jak dlouho trvá okupace,“ uvedl podle webu Al Jazeera v roce 2017 nyní již bývalý vůdce Hamásu Chálid Maš'al, jenž se postavil do čela tohoto hnutí v roce 2004 poté, co Izrael zlikvidoval Ahmeda Jásina i Abdela al-Azíze al-Rantissiho, a v roce 2007 odešel do exilu.

Následky útoku radikálního hnutí Hamás v izraelském městě Tel Aviv.
Vše o Hamásu: Kdo ho řídí, proč zaútočil na Izrael právě teď, jaké má spojence

Hamas se staví násilně proti mírovým dohodám z Osla, vyjednaným mezi Izraelem a Organizací pro osvobození Palestiny v polovině 90. let. Svého cíle vytvořit palestinský stát se snaží dosáhnout prostřednictvím útoků na izraelské vojáky, osadníky a civilisty jak na palestinských územích, tak v Izraeli.

Přestože Hamás nereprezentuje celou palestinskou populaci, podle židovských i palestinských zdrojů podporují palestinské ozbrojené akce proti Izraeli čtyři pětiny Palestinců, a více než polovina Palestinců je pro to, aby k těmto akcím docházelo i na území Izraele. Krutosti, které od počátku provázejí nově zahájenou válku, jenom tak neskončí.