Kdy jste jel poprvé na voru?
Poprvé jsem se k voru dostal ještě za totality. Tenkrát parta kamarádů ztloukla první vor ze starých zárubní dveří, které se vyměňovaly za nové na 2. ZŠ v Rakovníku. Jelo nás asi patnáct. Vyrazili jsme na Berounku, jezdili jsme od hospody k hospodě. Byli jsme mladí. Mám na to hezké vzpomínky.

Jak jste došli k téhle originální konstrukci voru?
Desky byly těžké, velké , byl problém s dopravou na místo, proto se rozřezaly na půl. Další rok jeli kluci Sázavu a tam zjistili, že jediná sjízdná řeka pro vor je Berounka.
Šířka voru je konstruovaná tak, aby se vešel do šlajsen na jezu. Proto jezdíme z Liblína, nad Liblínem je jez, který bychom museli obejít pěšky a to by s šestitunovým zařízením byla dřina a ne zábava.

Jak jste se stal kapitánem voru?
Jeden rok se jela Sázava s letním táborem, potom Berounka a pak byla tuším rok pauza. No, a mě napadlo, že by to byla škoda na vor zapomenout. Sehnal jsem partu kamarádů a jeli jsme asi v deseti lidech na Berounku. Přijeli se za námi podívat další kamarádi i s dětmi, pár dní s námi jeli, až se zase sešla menší parta a zhruba deset let jsme takhle vyráželi. Kolikrát jsme museli shánět lidi na obsluhu voru, aby byl schopný vůbec jet.

Jak vznikla tahle velká prima parta?
Začali se nabalovat další lidi i s dětmi a vraceli se ti, kteří jezdili v začátcích. Dopadlo to tak, že jsme museli přidělávat další díly voru. Dnes měří vor dvacet jedna metrů.

Co se vám na celém podniku líbí?
Líbí se mi na celém podniku hlavně to, že každý se snaží do toho něco dát. Kamarád Indián sestrojil perfektní šlapadlo. Přibyl nám i skládací přístřešek. Také je hezké, že dnes máme spíše opačný problém, než dříve, a to vejít se na palubu.

Co vám celá plavba dává?
Pro mne je to úžasný relax. Vypadnu z města do přírody. Křivoklátsko je nádherné. Pohled z voru dává úplně jiný pohled na řeku, než třeba z kánoe. V kánoi se sedí vysoko nad vodou, při pádlování je hluk. Kdežto vor jede potichu a pomalu s proudem, takže vidíte plno věcí z přírody. Před vorem najednou plave napříč řeky užovka. Jednou se nám i stalo, že jsme ji na jezu nabrali, za jezem koukáme a užovka ve stanu. Je tu zkrátka klídek, pohoda, vor stejně rychleji nejede i když se člověk odstrkuje.

Co je důležité pro zdárnou pavbu voru?
Úplně nejdůležitější je to, že se sešli správní lidé. Neznám partu ještě z předrevoluční doby, která by tak dlouho vydržela. Lidé tady jsou k sobě tolerantní, slušní a respektují jeden druhého. Nemáme mezi sebou vážné konflikty. Že někdo někoho občas pošle do háje se stane, ale většinou se dotiční domluví hned na místě a jede se dál. To je právě na tom všem to nejhezčí a nejdůležitější.

Má vor během plavby pravidelné zastávky?
Samozřejmě, za ta léta nás už majitelé kempů znají. Protože se všude chováme v mezích slušnosti, berou nás jako vítané a pravidelné hosty. Někde spíš jako kamarády, kteří přijeli po vodě.

Kam letos plánujete doplout?
Jsou dva cíle. Dojížděli jsme do Zadní Třebáně, kde je šikovné místo na rozebírání a nakládání voru. Jenže letos teče málo vody a zřejmě vynecháme naší pravidelnou zastávku v Berouně U Koňáka, takže to vidím na Karlštejn.

Kam jste dopluli nejdále?
V roce 2001 jsme kotvili pod Karlovým Mostem. Ujeli jsme 111,5 kilometrů.