Jaroslav Náser poprvé letěl v letadle o rakovnickém posvícení v roce 1986.

Vy jste ale nebyl ve vzduchu poprvé?
Tak čtyřikrát do roka si zalétám s kamarády z místního aeroklubu, kteří mne vezmou s sebou.
Z jakého důvodu jste vlastně poprvé usedl do letadla jako pasažér?Létání se mi vždy líbilo. Už jako kluk jsem obdivoval válečné piloty z doby druhé světové války. Ty hrdiny, kteří neváhali nasadit své životy v leteckých bitvách.
Vzpomínáte si na ty chvíle kdy jste úplně poprvé letěl?To bylo ještě za totality. Tak v šestaosmdesátém roce během rakovnického posvícení. Bylo mi tehdy třiatřicet a vůbec jsem se letu nebál. Všechno to bylo moc hezké. Byl jsem plný vzrušení z toho, co mne v té výšce asi čeká. Pak byla asi dvacetiletá odmlka a znovu létat jsem začal až nyní v poslední době, kdy mne kamarád oslovil, zda bych si to nechtěl znovu zkusit. V letadle zažíváte jen těžko popsatelné pocity, takové uklidňující. A ten pohled tam dolů. To je prostě nádhera. Náš kraj, povodí Berounky, to je prostě krása.
Během Military Model Air Festu jste tedy dostal možnost letět v Albatrosu. Jaké to bylo?Rozdíl je především v rychlosti. Letadlo pilotoval Ladislav Šnýdr, špičkový pilot, před kterým smekám. Při vstupu do letadla jsem nepociťoval žádné obavy. Z toho člověka vyzařoval klid, pohoda a vyrovnanost.
A co vaše rodina, ta neměla o vás strach?
Oni to brali tak, že je to zcela mé svobodné rozhodnutí. Ale obavy měli. Měl jsem se jim ozvat okamžitě, jakmile letadlo dosedne na zem.
Popiště nám přípravy před letem.Přijel jsem na letiště Plzeň – Líně, kde na tomto mezinárodním neveřejném letišti sídlí Czech Jet Team. S pilotem jsme si řekli, kudy poletíme. Chtěl pomoci s navigací, aby mohl identifikovat zemědělské letiště v Kolešovicích. Následovala předletová příprava, nácvik katapultáže pro případ nouzového opuštění letadla. Byl jsem seznámen s kokpitem a přístroji v něm. Cesta z Plzně do Kolešovic nám trvala asi osm minut. A co dodat? Byla to prostě opět jedním slovem nádhera.
Sám jste nikdy neměl touhu pilotovat letadlo?Samozřejmě, že ta touha tam byla. Ovšem čas i věk už hrají proti mně.

Rád bych ještě touto cestou, a když je ta možnost, poděkoval Pavlu Píchalovi, majiteli letadla Albatros, za to, že dokázal tento skvělý stroj získat do soukromých rukou a umožnil jeho vzlet na naše nebe. Opět tak ještě více přiblížil letectvo laické veřejnosti a umožnil jim tak nevšední zážitek.