Její slavnostní zahájení se uskutečnilo ve starobylém slabeckém mlýně. Najdete zde unikátní fotografie a texty, které poskytli členové rodiny: Albrecht Prinz von Croÿ, Jana Bělohlávková – Croÿ. Albrecht Prinz von Croÿ pro Rakovnický deník řekl: „Přijel jsem s rodinou, abychom tady dnes zavzpomínali na dědečka. Jsem rád, že zásluhy mého dědečka budou oficiálně potvrzeny a oceněny."

Na výstavě najdete také fotografie a texty rakovnického spisovatele Romana Hartla. Ten v knize Král pěvců Karel Burian a dalších 80 historických osobností městysů a obcí mikroregionu Balkán popisuje: „Alexis Prince von Croÿe byl šlechtic, velký dobrodinec svého rodného kraje a jeho obyvatel, zvláště v době ohrožení a okupace Československa. V letech 1931-1945 vedl rodový velkostatek Slabce, který vlastnil společně se svými bratry Maxem, Alfredem a Franzem."

Roman Hartl dále v kapitole, která vznikla díky jeho ženě Markétě na základě jejích rozhovorů s Maximilianem Croÿem, prvorozeným synem Alexise prince z Croÿ, a Janou Bělohlávkovou-Croÿ, druhou manželkou prince Alexise, upozornil: „Alexis Prince von Croÿe hovořil plynně česky, už v dětském věku projevoval zvláštní a na svůj věk mimořádný zájem pro český kraj, jeho potřeby, jeho lid, české dějiny a české památky." Odmala bylo jeho jedinou touhou „stát se dobrým hospodářem".
Především ale v době druhé světové války zachránil mnoho životů.

Na vernisáž přijeli i s maličkou dcerkou Julinkou se zajímavým svědectvím manželé Věra a Petr Jágrovi z Pavlíkova: „Za války seskočili parašutisté v okolí Skřivaně. Nacisté tehdy postavili všechny místní muže a mladíky do řady s tím, že je postřílí." V té řadě stál i šestnáctiletý František Kolbek. „Dědeček mé manželky. Nebýt pana Croÿe, který se za všechny zaručil, tak by to tam bylo bývalo dopadlo jak v Lidicích a já dnes neměl svoji krásnou ženu, ani dceru," popsal Petr Jágr.

A ještě byla jedna oblast, ve které se Alexis Prince von Croÿ angažoval. Tu všem přítomným přiblížil majitel šlovického elektroskanzenu Petr Čech: „ Zaměstnal řadu lidí a oni pak nemuseli odjet pracovat do Německa. I tím je de facto zachránil."
Po válce však čekalo rodinu vysídlení do Německa, kde našla jeho rodina azyl u příbuzných. Nikdy ale nepřestal usilovat o získání československého občanství.

Vyřízení žádosti se dočkal teprve po osmačtyřiceti letech, v roce 1993, kdy se stal státním občanem České republiky.
„Své devadesáté narozeniny oslavil ve Slabcích. Táhlo ho to domů, nedokázal si pomoci. Chtěl žít tam, kde měl kořeny, ale nemohl," napsal ve své knize mimo jiné Roman Hartl.

Šlechetný a statečný člověk Alexis princ z Croÿ zemřel 
21. srpna 2002 ve věku 92 let. Zeptali jsme se druhé manželky Alexise prince z Croÿ Jany Bělohlávkové – Croÿ, jak je s konečným vyzněním výstavy spokojena: „Jsem nadšená. Je to báječné. Zapůjčili jsme množství fotografií, ze kterých Spolek Mlýnice pak udělal výběr a myslím, že se jim to podařilo." Zeptali jsme se Jany Bělohlávkové – Croÿ také na to, co říká na fakt, že se Alexis princ z Croÿ dočkal uznání a ocenění až po mnoha desetiletích. „Hlavně, že to je. Nerozhoduje kdy, ale já říkám, že ono vždy přijde v pravou dobu. Musím všem moc a moc děkovat," konstatovala.

Dodejme, že malé slavnosti se zúčastnilo i mnoho významných hostů. „Mimo jiné Jaroslav Lobkowicz s manželkou, Hugo Mensdorff, paní doktorka Hana Lobkowiczová a další členové rodiny," vyjmenovala Jana Bělohlávková – Croÿ.

Vernisáž zpetstřila svým vystoupením taneční skupina Ladies Rakovník. Přihlížející tleskali České besedě a polce Škoda lásky.

Dodejme, že s expozicí pomohli: 

Grafická úprava a texty:
Marie Goszlerová
Překlady: Petr Čech
Martin Goszler