Fotograf Miloslav Anderle pochází z Branova a žije v Mostě. Kromě hledáčku fotoaparátu je jeho dalším, velkým celoživotním koníčkem příroda.

V Oblastním muzeu v Mostě je v současné době k vidění několik vašich fotografií v rámci výstavy Ptáci kolem nás.

Můžete popsat, co výstavě předcházelo?
Je to několik měsíců zpátky, co jsem se stal členem nově vzniklého Ornitologického klubu Most. Stalo se tak díky Martinu Vokurkovi z Mosteckého deníku, který mi dal o něm vědět.
Sešli jsme se v muzeu a dali dohromady. Sháním pro klub dokumentaci o pohybu ptáků i lokalitách, kde se vyskytují na Mostecku. Byli překvapeni, co všechno jsem už jim přinesl.

Například?
Zaznamenal jsem třeba tah jeřábů přes Mostecko. Což je rarita. Prokázal jsem například hnízdění bukáčka malého na jezerech na Mostecku. To je také rarita.

Zavzpomínejte na svůj první fotoaparát a snímky, které jste díky němu zachytil…
Můj první fotoaparát byla ruská Smena. Až v roce 2003 jsem si koupil digi foto v Německu. Byla to značka Concord Camera známá především na západě.

Vaše fotografie jsou v Mostě k vidění až do konce května. Je to vaše první výstava?
První výstava byla na Branově v roce 2013 Bylo nebylo. Byly to fotky z Branova, jak vypadala vesnice na starých fotkách a na nových byl aktuální snímek. Porovnávalo se, co zmizelo, kde se co nacházelo a jaká změna se stala v obci.

Kolik jste v Mostě dostal prostoru a bylo těžké vybírat z vašeho jistě bohatého archivu fotografií, které budete v muzeu prezentovat?
V Mostě jsme na výstavu tři fotografové, já tam mám momentálně 18 fotografií rozměru A3 a dvě velkoplošné 80 x 60 cm. Na vybrání jsem dal asi 100 fotek. Nejvíce práce s výběrem měl ornitolog muzea Jaroslav Bažant, ten dával celou výstavu dohromady. V průběhu výstavy, která je až do května, se některé fotky obmění.

Focení živých tvorů a speciálně ptactva musí být podle mého názoru hodně náročné…
Focení přírody, všech živočichů je hodně náročné na čas a trpělivost. Některá dobrá fotka je dílem náhody a na jinou čekám třeba týden i déle. Někdy zradí počasí, jindy třeba turisté.

Můžete se podělit o vzpomínku či příběh z některého z těchto focení?
Vzpomínek za ty roky mám hodně, ale jedna z loňského roku bylo fotografování ledňáčka na rybníku nad Branovem. Bylo tam hodně rybiček a tak se tam vracel po potoce pravidelně. Místní byli překvapeni jeho výskytem. Dost mě také překvapil nález okusu a poražení porostu stromů bobrem pod Branovem na břehu Berounky.

Kde vaše snímky převážně vznikají a co ještě kromě ptactva fotíte rád a proč?
Fotím hlavně o víkendech v okolí Branova a samozřejmě v Mostě. Tam se krajina hodně zlepšila, máme tam dost vodních ploch, nejnovější je jezero Most.

Kteří fotografové jsou vaši oblíbení a co plánujete do budoucna?
Jako kluk jsem měl knihu od Jaroslava Holečka – Barevné léto, kde byla spousta krásných fotek. A plán do budoucna je další spolupráce s ornitologem Oblastního muzea Most Jaroslavem Bažantem při mapování ptactva.

Příroda je vaše láska?
Pocházím z Branova. Tato obec leží v lůně křivoklátské přírody, a tak je zákonité, že jsem v přírodě trávil hodně času. Třeba s hajným Josefem Knotem jsme jako děti hodně chodívali do lesa a já vždy s foťákem na krku. O přírodě a myslivosti toho vím hodně, i když myslivecké zkoušky jsme si nikdy neudělal. Ale brácha říká, že bych z fleku mohl. Trávím focením každé volno. Pořád jsem někde v přírodě. Základ je auto a dostat se někam daleko k rybníku nebo jezeru a fotit, co se dá. Raději více nežli méně. Je to časově náročné, ale stojí to za to.

Fotíte i jiné motivy?
Kromě rodiny jediné, co fotím, jsou různé kulturně společenské akce na Branově. Rád obci v tomto vypomohu.

Jaký je váš vztah k Branovu?
Hodně kladný. Jsme tam s rodinou hodně, každou chvilku.
Také prý dáváte nový život starým fotkám?
Když mě o to lidé požádají, tak rád. Když ji má někdo odřenou, tak mu udělám novou. Buď ji přefotím nebo naskenuji a odřená místa se vyretušují. Oni si pak originál schovají a repliku si mohou vystavit.

Spolupodílíte se také na chystané výstavě věnované Hugo Pavlovi, která by měla být v branovském Luhu…
Věnoval jsem obci na ní asi čtyřicítku fotek, kdy jsem Huga fotil ve chvílích, kdy navštívil Branov.
Smutnější pak bylo focení rozloučení s ním při rozptylu jeho popela do řeky Berounky. O ty fotky z rozloučení mě požádal i legendární rybář Jakub Vágner. Tak jsem mu je poslal.