Polistopadové změny přinesly do Čech nejen svěží vítr v oblasti cestování, podnikání a dalších oblastí lidské činnosti, ale v nejtěsnějším odstupu i jiné, už ne tak pozitivní jevy.

Hazard

Také pan Jiří (jméno na jeho přání neuvádíme, žije tu s námi a nechce, aby se mu minulost vracela) uvítal možnost podnikání a brzy se na jeho Favoritu objevil název firmy, zaměřené na stavební činnost. Společně se dvěma kamarády začal podnikat a docela se i začalo dařit. Přesto nezapomínal na dobré staré zvyky a pravidelně zasedal ke stolu jedné z rakovnických restaurací při obědě a večer u pivka. Brzy zaregistroval v koutě barevné blikání výherního automatu a občas i zaslechl zvonivý cinkot mincí, když některému šťastlivci padaly pětikoruny. „Pár pětikorun tam hodím a uvidíme, jaké mám štěstí,“ říkal si sám pro sebe, a tak nějak bezděčně požádal číšníka, aby mu vracené peníze při placení vyplatil v mincích. A tak to začalo.
Zpočátku se ke „kulifonu“, jak přístroji s válcem a třemi okénky říkal, stavěl jen sporadicky, ani si neuvědomoval, že se to stalo jeho každodenním zpestřením oběda, že večer si pivo místo na stůl postavil na automat. Firma docela šlapala, šidit si ji nedovolil, a tak když se nedařilo, nevadilo to tolik. Jen jednou nebo dvakrát si od kámošů půjčil, věděl, že zase vyhraje a všechno vrátí. Pak to přišlo, automat „podojil“, dluh srovnal a zase bylo dobře.
Staré pořekadlo našich dědů říká, že když dojdeš nahoru, čeká tě jedině cesta dolů.
Na sever jezdil za kšeftem Jiří docela často. „Sudety“ se staly pro malé stavební firmy docela atraktivními, za německé marky se zde rekonstruovaly a opravovaly byty nebo menší podniky pro české firmy. Jednou se opravovala stará hospoda na hernu, Jiří a kolegové odvedli kus poctivého díla a při otevření podniku nechyběli.

„Byl jsem jako v nějakém snu. Prostě to, co nám v socialistických filmech ukazovali jako zhýralý kapitalistický život, tady najednou bylo kolem mne. Zkusil jsem všechno, i ruletu,“ vzpomíná na ten večer v roce 1994 Jiří. Tehdy dostali hosté žetony jako závdavek do hry od majitele, a tak ho prohra nemrzela.

Automaty

Přesto se doma pravidelně vracel k automatům, kterých pomalu v Rakovníku také přibývalo, a stal se populární svým měšcem s pětikačkami u pasu, jako kdysi ve středověku. Štěstí zkoušel nejen ve „své“ hospodě, ale nebyl problém projít za večer i několik hospod či heren. Stále si ale nepřipouštěl, že je na šikmé ploše. „První výstrahou mi mělo být, když mi kolegové ráno volali, kde jsem a já ještě spal. Pak se to stalo ještě několikrát. Horší ale bylo, že už nebyly peníze a já si začal půjčovat,“ říká Jiří. Z desetikorun to byly stovky a pak i tisícovky. Někdy to splatil, ale jen za cenu toho, že si udělal jinou půjčku. Občas se raději vyhnul známému, za svým koníčkem začal jezdit do Kladna. A jelo to dokola – půjčka na hru, další na vrácení dluhu. V jednu chvíli dlužil po lidech a dokonce jednomu lichváři skoro osmdesát tisíc. Jsou věci, před kterými neutečeš.
A jak to bývá, když teče do bot, kamarádi tě neznají – ostatně, téměř každému něco dlužil – práci se sice ještě věnoval, i když občas „zaspal“, ale nestačilo to na splácení dluhů a hru najednou. Nakonec to došlo tak daleko, že přišla žaloba od jednoho z těch, co půjčili. A tak Jiří prodal svůj byt a dluhy srovnal.

Pomoc

„Zachránila mne máma, nechala mě u sebe bydlet a dokonce si pro mne párkrát došla do hospody. Jenže kluci už se mnou nechtěli dělat. Dnes jsem zaměstnaný u jiné stavební firmy. Zvládám to, nehraju, ani, když sedíme na obědě v hospodě.“ Možná, že sami znáte někoho, kdo si rád zahraje. Nemusí se stát nic, ale může to být až taková závislost, že pomůže jen péče odborníka psychologa. Lákadel je kolem nám více než dost – stačí projít se městem a počítat. Jedna, dva, tři, hele, tady ještě minule prodávali občerstvení – čtyři, pět… Dokonce i v bývalé pohřební službě je dnes herna. Snad v každé hospodě na vás blikají barevná očka herních automatů.

Las Pegas

Nedávno si v redakci postěžovali jedni starší manželé: „U nás v Palackého je to jako v tom Las Pegas.“ A mají pravdu. Na pár desítkách metrů je minimálně pět podniků, kde si můžete zahrát. A třeba i ztratit soudnost, zadlužit se.