„Jak na které,” vrátila se zpátky rychlá odpověď. Ano, pohádky nemusí být jen o princeznách. A právě trochu jiné pohádky, určené všem, kteří nevnímají život jen přes realitu a peníze, přivezl autor, rodák z Nového Strašecí David Laňka dětem do místní knihovny.

„Příběhy se odehrávají v běžném životě, mají v sobě lehce nereálný motiv, nebo pracují s mystičnem a tajemnem, a mohou se stát,” uvedl své dílo David Laňka. Otevřel knihu „Pohádky pro dospělé děti a nedospělé dospělé” a začal číst pohádku O středisku efektivního využívání času. Pan Šetřílek byl spořivý, jen jedenkrát se rozhodl netroškařit a pořídil si pět dětí. Od té doby musel šetřit. Nosil kabát ze slupek od salámu. Kvůli šetření vodou musela rodina hromadně chodit na záchod. Do vany si dávali velký kámen a sourozenci si museli vzájemně sušit foukáním mokré vlasy kvůli úspoře energie… Jak to s ním dopadlo, stojí v nové knize Davida Laňky.

Najdete tam také rozluštění pohádky „O lhářích” „O malém písmenku” a dalších. Určitě stojí za to si je přečíst, protože když je autor dětem četl, bylo by slyšet upadnout špendlík na zem.

Kniha vznikala několik let. Autor dlouho hledal nakladatele, ochotného vydat ji bez jakýchkoliv úprav. Změnil jen původní trochu fádní název „Pohádky ze života.” Nový název vznikl během jedné minuty.

Pohádkovou knihu ilustrovala Markéta Vydrová. Stejně jako tu předešlou Dobrodružství Billa Madlafouska.
V té autor vypráví příběhy obyčejného kluka a jeho kamarádů z Nového Strašecí. Tu většina dětí znala, stejně si od autora vyprosily příběh „Jak jsme Bůčkovi uspořádali oslavu narozenin”. Koho Bill nadchl, může se těšit na jeho další příběhy. David Laňka má zatím rozepsané názvy kapitol, ale slíbil, že se na jaře pustí do pokračování.

Příjmení tenhle kluk dostal po panu doktorovi Madlafouskovi. Pravé jméno Pravdomil zase po klukovi v cukrárně.
Možná, že se Bill stane hrdinou večerníčku. „S Českou televizí už jsem jednal, ale nyní se tam vyměnilo vedení, takže je zase všechno na nule. Každopádně televize uvažuje o zřízení dětského kanálu, a tam bude materiál potřeba, takže uvidíme,” doufal David Laňka.

To, co autor napíše, „vyzkouší” nejprve na svých dětech. „Pak mám okruh dobrých známých, o kterých vím, že mi nebudou o knize lhát a řeknou mi ty špatné věci. Těší mě, že mi ještě neřekli, že se jim to nelíbí,” vysvětlil s úsměvem.