Zdeňka Krejčího a vůbec všechny rakovnické ligové volejbalisty, ty borce padesátých let, jsme znali už jako děti a k síti za sokolovnou chodili pravidelně počítat jedna, dva, tři… a fandit. Dlouho jsme se také domnívali, že ten vysoký urostlý smečař je pan Bača. Tak na něj spoluhráči volali a to mu zůstalo až do letošní čtyřiaosmdesátky. Nepostradatelný v TOSu, na hřišti, v životě, aktivní a obětavý v devětaosmdesátém a letech následujících, jeden z rozhodujících iniciátorů obnovy pomníku Tomáše Garriguea Masaryka v městském parku, člověk žijící svým rodným městem i v době těžké nemoci.
Navštívil jsem jej v nemocnici, ale o svém trápení mluvit nechtěl. Vzpomínal na mládí, na zařazení do národního dorosteneckého volejbalového kádru, na TOS, koho navrhnout v příštích volbách do vedení města. Bojoval statečně, těšil se, jak začne po přesunu na LDN zase chodit, ale soupeř byl tentokrát silnější. Bača už neporadí jako ekonom, nepřeloží dopis z angličtiny, nenahraje na smeč ani ji nedá, ale kdo ví. To jejich slavné mužstvo je už tam někde skoro celé pohromadě a ten nezapomenutelný Bača jistě válí jako za mlada.
AUTOR: Ivo Mička