Odpadá tak systém hospodaření, kdy zemědělci sklidili a prodali úrodu často s nejistým výsledkem jedenkrát ročně a z příjmu museli celý rok vyžít. Výdaje na osiva, hnojiva a postřiky většinou řešili úvěrem, který pak spláceli po sklizni.

U elektřiny je navíc zajištěna stále stejná kvalita a garantovaná cena na patnáct let dopředu na rozdíl od mléka či obilí.
S myšlenkou vybudovat bioplynovou stanici přišel Luděk Fišer, místopředseda družstva, už před třemi lety. Nabízelo se k tomu i zcela příhodné stanoviště, prázdný areál živočišné výroby za obcí Hostokryje, tak trochu schovaný za kopci.

„Napadlo mě využít prázdný areál, protože kdyby tak zůstal, zničil by se a znehodnotil a nakonec i rozkradl. Přednesl jsem nápad na představenstvu a to mě podpořilo. Dále návrh schválila i členská schůze. Stanicí jsme nezabrali ani jeden metr čtvereční zemědělské půdy. Stojí v lokalitě určené pro výstavbu,“ uvedl Luděk Fišer.

Jako palivo poslouží kukuřičná siláž. Na vypěstování kukuřice pro její výrobu stačí ročně zhruba tři sta padesát hektarů.
Při jejím pěstování se musí dodržovat správná protierozní opatření, i když družstvo hospodaří v rovinatém terénu, kde eroze tolik nehrozí. Kukuřice může být i vítanou změnou v osevním postupu, ve kterém se dnes většinou střídají obiloviny s řepkou.

Další výhodu poskytuje odpad po fermentaci, takzvaný digestát, který poslouží jako organické hnojivo na pole. I když se svým složením spíše přibližuje průmyslovým hnojivům, má v sobě velké množství prvků, obsahuje značný podíl organiky a nahradí tak alespoň částečně hnůj z živočišné výroby.

S vybudováním biostanice často přichází jeden problém: obava ze zápachu a nesouhlas obyvatel. Tady nejprve Luděk Fišer oslovil starostu Senomat a Hostokryjí Tomáše Valera s tím, že by se záměrem obyvatele seznámil na veřejném zasedání. To se nakonec uskutečnilo dvakrát. Poprvé v Hostokryjích a podruhé v Senomatech. Po probrání všech otázek pro a proti obyvatelé stavbu podpořili.

Bioplynovou stanici vybudovala firma Johann Hochreiter, která má s biostanicemi letité zkušenosti. Tady použili moderní technologii používanou pouze několik posledních let, takzvaný kruh v kruhu.

Senomatští ji slavnostně spustili přesně před týdnem. Malé slavnosti se zúčastnili zemědělci z Rakovnicka, zástupci dodavatele i starostové obcí, kterých se její provoz dotýká.

Pro nastartování celého procesu se do fermentorů přidával chlévský hnůj, protože ten obsahuje potřebné bakterie. Pak už se bude používat jen kukuřičná siláž.

Jak stanice funguje?
Bioplynová stanice byla postavena podle nové koncepce kruh v kruhu. Skládá se ze dvou fermentorů, což jsou vlastně dva kruhy, dále z koncového skladu. Sem se vejde objem vyfermentovaného materiálu, který po procesu zbude, za šest měsíců provozu. Ten pak slouží jako organické hnojivo na pole.

Důležité je dávkovací zařízení umožňující přísun hmoty (kukuřičné siláže) do fermentoru po hodině, a pak samotný fermentor. V něm rozkládají bakterie za nepřístupu vzduchu organickou hmotu na metan a oxid uhličitý. Obsah metanu se pohybuje kolem padesáti pěti procent. (Pro zajímavost bakterie se na zemi objevily ještě v dobách, kdy tu nebyl kyslík, ale pouze metanová atmosféra. Nyní přežívají v zažívacím traktu skotu.)

Plyn se shromažďuje v plynojemu za přísných bezpečnostních opatření. Odtud se vede do kogenerační jednotky, kde se spaluje v motoru, který pohání generátor. Odtud se transformuje na dvacet dva kilovoltů a prodává se do elektrické sítě.

Biostanice v číslech

Okamžitý výkon stanice je jeden megawatt.

Na rok provozu je potřeba osmnáct tisíc tun kukuřičné siláže.

Kukuřice na její výrobu naroste zhruba na tři sta padesáti hektarech.

Digestátem se pohnojí ročně pět set až šest set hektarů.

Stanice stojí na ploše o výměře půl hektaru.