Od ledna letošního roku odstartovala provoz biostatice v Pochvalově. Pro zemědělce jsou biostanice další možností, jak obstát v současné nelehké ekonomické situaci na trhu.

Stavbu biostanice často provází nevole občanů, kteří bydlí v blízkém okolí. Zástupci podniku již od roku 2006 dělali průzkum mezi občany všech dotčených obcí - Milovic, Kozojed a Pochvalova, vysvětlili jim svůj záměr i provoz biostanice. Pochvalovští se seznámili s provozem biostanice stejného typu na exkurzi v Rakousku.

Důvody
V biostanici se jako palivo používá senáž nebo siláž, žádné živočišné zbytky. To bylo také podmínkou obecních zastupitelů, aby provoz neobtěžoval zápachem obec, zejména při jejich dopravě. Stanice stojí v bývalém zemědělském areálu, tím se splnila další podmínka stavby, protože výstavbu na zelené louce nepovolil Odbor životního prostředí.

Důvody, které zemědělce ke stavbě vedly, Deníku vysvětlil Luboš Hlavsa, jednatel společnosti Chmel Pochvalov: „Ceny zemědělských produktů se pohybují na hranici často i pod hranicí rentability, museli jsme proto zajistit naší produkci a ještě k tomu využít stávající pole. Výroba energie nám zaručuje jistý pravidelný příjem. Dále firma, jak už z názvu vyplývá, produkuje hlavně chmel, ten potřebuje dostatek organického hnojiva. Protože z živočišné výroby máme už jen skot ve výkrmu, odpad z bioplynové stanice, takzvaný digestát použijeme vedle hnoje jako organické hnojivo.“

Výstavba bioplynové stanice začala v roce 2008, kvůli problémům stavební firmy byl provoz odstartován v lednu letošního roku. Start znamená ohřátí obsahu fermentorů, ve kterých byla voda, nasazeny bakterie a navezeno tisíc kubíků kravské kejdy na třicet osm stupňů celsia. To se v zimě trochu prodražilo.

Provoz
Stanice má kapacitu jednu megavatu, využívá technologii kruh v kruhu. To znamená, že ve velké kruhové nádrži je nádrž menší. Ve velké probíhá první fermentace, menší slouží na dokvašování. Vedle této soustavy stojí ještě jedna nádrž na digestát, hmota, která po fermentaci zbude. Provoz je automatický, pouze se ručně naváží denní dávka – čtyřicet tun siláže. Siláž se v určitých intervalech dávkuje šnekovými dopravníky pod hladinu nádrže, aby zpět dopravníky neunikal plyn.

Ze siláže vzniká za nepřístupu vzduchu při takzvané fermentaci metan. Ten se spaluje v motoru v kogenerační jednotce. Získaná energie točí s agregátem a z něj se dodává přes trafostanici elektřina o napětí dvacet dva kilovoltů do sítě. K produkci dostatečného objemu siláže stačí čtyři sta padesát až pět set hektarů půdy.

V zařízení je tlak pět až maximálně devět milibarů, takže žádné nebezpečí výbuchu nehrozí. I tak se musí dodržovat přísná bezpečnostní opatření, zejména při manipulaci s otevřeným ohněm.