Obec Petrovice nedaleko Rakovníka je známa již z doby okolo 14. století, kdy lidé žili v lesích, aby se chránili před nájezdy vojáků. Jedli houby, hlívy, proto se původně osada s tvrzí a dvorem jmenovala Hlivojedy.

Místní obyvatelé se již od 90. let minulého století snaží o obnovu tradice "Petrovické pouti", důsledkem je každoročně více navštěvovanější akce, která se v Petrovicích koná pravidelně každý rok v říjnu. Důvodem velké návštěvnosti je zřejmě i údajně zázračná voda ve zdejší Boží studánce.

V roce1660 se totižv lese pod mohutným dubem u studánky zjevila dvěma dívkám Panenka Marie. Vzhledem k tomu, že se toto zjevení několikrát opakovalo, získala studánka rychle pověst zázračnosti a posvátnosti. Studánka byla vyzděna a později vedle ní postavena klenutá kaplička s obrazem Krista na kříži, darem Barona s Helversenu. Voda prokazatelně obsahovala oxid uhličitý a železo, tudíž její léčebná síla byla skutečně prokázána. Díky tomuto příběhu se Boží studnice s Boží vodou stávala čím dál proslulejší. Rozkřiklo se, že voda je zázračná. Uzdravení lidé na důkaz znamení zázraku zanechávali na stromech zavěšené berle a hole. Církev ale neuznala toto zjevení, návštěvy věřícím zakazovala.

Co bylo důvodem?

Církevní hodnostáři totiž vytušili spojitost zjevení krásné paní se starou vírou, které se říkalo pohanství. Uctívání studánek patřilo totiž k rituálům nejen starých Slovanů, ale i Keltů a zdá se, že i jiných, méně známých etnik. Posvátná voda ve spojení se ženou či dívkou patří k prastarým tématům. Voda a ženský prvek tvoří pravzpomínku na prenatální existenci, kdy v lůně matčině plaveme v plodové vodě. Mnozí věřili, že plod se stává člověkem ve chvíli, kdy se napije při porodu plodové vody. Připomíná to jak křest, tak první setkání s vodou života. Již na stareegyptských malbách je možno nalézt výjevy, na nichž se člověk propojuje se zemí přes pití z posvátného pramene. "Ke studánce chodí lidé i během roku. Především o víkendech. Vím to, protože když je hezky, často pracuji na zahrádce a oni se mne ptají, jak se ke studánce dostanou. Tehdy je k ní nasměruji," uvedl zdejší farář Václav Kružík, který jako představitel současné církve už s posvátnou studánkou žádné problémy nemá. "Já sám se z ní napiji, když jdu občas kolem. Nevím, zda ti lidé, co sem chodí, jsou věřící. Myslím, že to mohou být jak obyčejní turisté, kteří pátrají po památkách, ale i nemocní, kteří věří, že jim voda ze studánky pomůže. Neboť jak se říká, jsou chvíle v životě lidském, kdy se tonoucí i stébla chytá," doplnil Václav Kružík. Později se osada Petrovice stala manstvím Křivoklátu.

Kolem roku 1507 byla ves po zpustošení husitskými vojsky a válkami znovu založena pod názvem Petrovice. Přibyl i pivovar, jež stojí dodnes v areálu zámku. Následuje třicetiletá válka a další pustošení. Dub u kapličky, na rozdíl od studánky, nevydržel léta a byl lidmi zničen. Petrovice si ale zachovaly věhlas poutního místa. Jan Josef z Waldštýna, majitel Petrovic od roku 1709, nechal u studánky postavit lázeňský dům a dům pro nemocné. Později nechal postavit také kostel, který byl zasvěcen "Navštívení Panny Marie" a tím povýšil Petrovice na poutní místo.

"Kostel je dnes zatím v docela obstojném stavu. Mám ve své farnosti kostelíčky, které jsou na tom mnohem hůře. Petrovický kostel bojuje především se všudypřítomnou vlhkostí, přeci jen stojí na skále, takže peníze na jeho opravu by byly třeba," uzavřel farář Václav Kružík.

Při kostele vzniklo kdysi takzvané růžencové bratrstvo, které mělo neuvěřitelných deset tisíc členů. Na místo přicházejí poutníci nejen z Čech, ale také z Německa aby se nechali zázračně vyléčit. Bratrstvo bylo později zrušeno.

To je část historie obce, která má dnes několik set obyvatel, vlastní škola byla zavřena a děti chodí do školy v Šanově, tak, jak tomu bylo v roce 1715. V dobách Jozefínských a později bylo zakázáno provádět jakékoliv slavnosti a průvody a tím byly omezeny i poutní návštěvy do Petrovic. Nicméně poutní místo je zde navštěvováno dodnes.

Deník/Michal Elznic