Ukázaly mu například, že i takový slabikář si může vyhledat na počítači ve výukovém programu a že se dají na interaktivní tabuli vybarvovat obrázky a učit se prvouka. Co se bude dít, Honzík poznal už loni, kdy už u zápisu byl. Protože se narodil v srpnu, do první třídy nastoupí až letos. Do školy se už nyní těší. Ježíšek mu přinesl penál se Spidermanem. Teď už musí vybrat jen tu správnou školní tašku.

Zápis do první třídy už není přísnou zkouškou. Při zápisu v Lišanech budoucí prvňák seděl s rodiči v lavici a naproti s paní ředitelkou stejně, jako Honzík Bičovský. Paní ředitelka si s ním povídala a při- tom se dozvěděla, jak se jmenuje, jak se jmenují jeho rodiče, kde bydlí. Honzík zase paní ředitelce ukázal, že zná barvy i číselnou řadu. Také přednesl básničku a namaloval obrázek podle své fantazie.

„Budoucí prvňáčkové by se tu měli spíše dozvědět, jak to ve škole vypadá a co je tady čeká. Navíc, my tady předškoláky známe. Nejsou u nás poprvé. Chodí se za námi dívat do třídy. Naše děti jim návštěvu zase oplácejí u nich ve školce," vysvětlovala ředitelka školy Věra Švelchová. Maminka Honzíka Ladislava Bičovská z Kroučové zase vysvětlila, proč si pro Honzíka vybrali Základní školu v Lišanech: „Honzík sem chodil poslední dva roky do školky. Chtěli jsme, aby do školy nastoupil s dětmi, které zná. Škola je mi sympatická, je menší a má rodinné prostředí." Honzík nejprve chodil do školky v Šamotce, protože jeho maminka pracovala v Rakovníku. Když šla na mateřskou dovolenou, nastoupil do Lišan, kde pracuje jeho otec.

V letošním roce zavítaly k zápisu do první třídy Základní školy v Lišanech pouze tři děti. Podle ředitelky základní školy Věry Švelchové se počet dětí příliš ovlivnit nedá. „Ve školce máme sice více předškoláků, ale to jsou děti z jiných obcí, kde už měli ve školkách plno. A ne každý rodič sem pak dá i dítě do první třídy. Většinou se děti vrací domů."

Na vesnicích je každý rok jiný. Jednou je dětí méně, další rok více. Loni tu například nastoupilo do první třídy sedm prvňáčků.
Celkem má škola dvaadvacet dětí a učí se ve dvou třídách. V této chvíli škola tedy funguje na výjimku. To znamená, že chybějící prostředky na platy pedagogů dofinancovává obec. „Chybí nám dvě děti, aby byla výjimka zrušena. Doufáme, že příští rok to bude lepší," uvedla ředitelka Věra Švelchová.

I když se tu děti učí ve spojených třídách, malá škola má své výhody. „Tím, že je tu méně dětí, máme k nim blíže. Známe jejich slabiny i přednosti. Myslím, že je to tu více osobní, než ve velkých školách,"vysvětlovala Švelchová.

Lišanská škola se může pyšnit také moderním vybavením a velkými prostorami. Třídy jsou světlé a velké. Třináct dětí, které se v jedné třídě učí, si může sednout do lavic nebo ke stolu, pokud dělají něco společně. Dál si mohou hrát na koberci.
Z moderního vybavení má škola například několik počítačů a interaktivní tabuli. Ta pomáhá i při výuce prvňáků a druháků v jedné třídě.

„Druháci například dostanou nějakou samostatnou práci a já s prvňáky pracuji na interaktivní tabuli, kde vidí na velké ploše to, co mají v učebnici," popisovala Jana Pečínková, která děti učí prvouku. Skloubit výuku pro dvě třídy už pro ni není po mnoha letech náročné. Dokáže si poradit a má osvědčené postupy.

„Také záleží na tom, jaké jsou v jedné třídě děti. Tady učím sedm prvňáků a šest druháků. Děti jsou pak ve vyšších ročnících schopné samostatněji pracovat. Rovněž od sebe také něco pochytí. Někdy dokáží prvňáci poradit druhákům," uzavřela téma Jana Pečínková.