A právě tato sobota byla 
v křivoklátské základce věnována připomenutí těchto významných kulatin. Bývalí a současní žáci a pedagogové, i všichni ti, kdož této školičce fandí, se v úvodu oslav shromáždili v tělocvičně, kde je uvítala ředitelka školy Marcela Kasíková a starosta Městyse Křivoklát Milan Naď. Marcela Kasíková mimo jiné připomněla „Ačkoli věkem stařenka, vypadá budova školy stále zachovale. A to i přesto, že byla postižena několika povodněmi."

Ta nejhorší sem vehnala vodu v srpnu roku 2002, což připomíná před lety dětmi namalovaná symbolická vodní hladina na zdi u schodiště do suterénu.
Ta poslední zasáhla školu v červnu roku 2013. Přesto tu ale stojí dále a 
v každé všední dny ráno otevírá dveře vzdělávání dětem z Křivoklátska. Jde to samozřejmě jen díky pomoci jejího zřizovatele, personálu, školáků, místních obyvatel i obyvatel okolních obcí.

Starosta Milan Naď zdůraznil: „Já se domnívám, že neexistuje v České republice moc obcí, které mají tu čest a štěstí přivítat návštěvníky v budově školy při pětaosmdesátém výročí jejího vzniku. Za to, že křivoklátská škola existuje tak dlouhou dobu a že tu nestojí jako vybydlená budova je potřeba poděkovat všem generacím pedagogů i rodičů, které tudy prošly." Bohužel se škola potýká 
s klesajícím počtem žáků. Dostává se na počet 140 žáků. „Což je ve srovnání 
s minulostí mnohem méně," konstatovala Marcela Kasíková. Masarykovu obecnou a občanskou školu v Křivoklátě například ve školním roce 1935/1936 navštěvovalo neuvěřitelných 354 žáků! „Značný úbytek pak nastal v devadesátých letech minulého století," dodala Marcela Kasíková.

Z novodobé historie školy u řeky si připomeňme, že 
v roce 2001 prošla rozsáhlou rekonstrukcí celého suterénu (nákladem 15 miliónů korun) a jejích další částí. A renovace od té doby stále plynule pokračují: nové venkovní hřiště, jehož výstavbu v hodnotě zhruba 5 miliónů korun zafinancoval francouzský Červený kříž, nová okna, nový systém vytápění… Letošním prvním dárkem byla mimo jiné také nová přírodní učebna, kterou najdete v sousedství hřiště a kde se v sobotu odehrávala další část oslav. V roce 2002 se součástí jednoho právního subjektu pak stala i křivoklátská mateřinka.

A co by škole popřáli sami její žáci?
Adéla Ujváryová, Martin Rajniš a Lukáš Zelenka: „Aby měla stále dost žáků, kteří by ji dobře reprezentovali v různých vědomostních soutěžích a dobré učitele. A také, aby stále byla tak hezká, jak je a ještě nám třeba i několik desetiletí vydržela."

Ostatně byly to právě děti, které přivítaly po slavnostních proslovech všechny hosty hudebním vystoupením. Patrik Pavlíček, Kristýna Vitejčková a Nikol Nosková zahráli sólově (klávesy, flétna a housle) známé filmové melodie. Vstup pak uzavřel školní pěvecký sbor, který zazpíval několik lidových i populárních písní.

Následovala všemi očekávaná beseda s českou oštěpařkou a dvojnásobnou olympijskou vítězkou Barborou Špotákovou. Role moderátora, který ji zábavnou formou zasvěceně zpovídal se ujal spisovatel a novinář Tomáš Bednařík.

Je všeobecně známo, že Bára Špotáková je životní partnerkou Lukáše Novotného ze Sýkořice a čestnou občankou této obce. Bára Špotáková zavzpomínala: „K oštěpu jsem se dostala vlastně jen díky tomu, že jsem se zranila. Nemohla jsem běhat a tak jsem alespoň házela oštěpem. Dostala jsem se dokonce na Mistrovství Evropy jako vícebojařka a tam jsem se potkala s Honzou Železným. Ten mi řekl, ať se věnuji oštěpu. Tak jsem si řekla, že když mi to řekl trojnásobný mistr světa a trojnásobný olympijský vítěz, že na tom asi něco bude. Dnes jsem ráda, že jsem našla tu svoji parketu."

Na programu bylo dále vystoupení šermířské skupiny W-Arlet. Její člen Jaroslav Nedbal pro Rakovnický deník popsal: „U příležitosti 700. výročí narození císaře Karla IV. je letošní rok věnován Lucemburkům. A tak máme připravenou krátkou humornou ukázku audience u krále Jana, z doby, kdy byl král Václav ještě chlapec." Děti, které nebyly na besedě si mohly prohlédnout a případně i vyzkoušet středověké zbraně.
Poté přišla ukázka dětského požárního útoku, kterou předvedli malí hasiči ze Sboru dobrovolných hasičů Zbečno. Průběžně se během oslav představili se svojí technikou členové Sboru dobrovolných hasičů Křivoklát. K vidění zde byla rovněž historická vojenská vozidla.

„Za to, že se škola dožila tak významného výročí, patří poděkování zastupitelstvu městyse Křivoklát a též starostům celého regionu. Přeji všem, kteří projdou touto školní budovou, aby na ni vzpomínali ještě po letech s láskou a aby se jim naše škola u řeky Berounky vryla navždy do paměti jako nedílná součást jejich života," dodala Kasíková.

 Oslavy v křivoklátské škole si nenechala ujít ani Zdeňka Janečková, ředitelka nedaleké sesterské Základní a mateřské školy 
v Roztokách. Pro Rakovnický deník uvedla: „Křivoklátské škole je letos v září pětaosmdesát let a myslím si, že popřát jí dalších pětaosmdesát let je málo. Přála bych jí, aby tu byla na věky věků. Patří neodmyslitelně ke Křivoklátu, Roztokám, zkrátka k celému tomuto regionu." Pro Zdeňku Janečkovou je Základní škola v budově srdeční záležitostí neboť je rovněž její bývalou žákyní. Osobně z té doby nejraději vzpomíná na učitele Ctirada Humla. „To je hodně hezkých vzpomínek. Já jsem ho na křivoklátské škole zažila jako dějepisáře. A vzpomínám, že tady u školy býval takzvaný bunkr. Což právě on nádherně 
využil, neboť my jsme tam kdysi v rámci pionýrské 
organizace plnili Stezku odvahy," popsala Zdeňka Janečková. Šli ve tmě. Oči zavázané. Všichni prý měli veliký strach. „Ale zvládli jsme to. Na to nikdy nezapomenu. Bylo to nádherné a Ctirad Huml byl úžasný pedagog. On je vlastně tím důvodem, proč jsem se i já rozhodla být učitelkou," zdůraznila Zdeňka Janečková.

A osud ji po letech znovu zavál do křivoklátské školy. „Začínala jsem zde svoji pedagogickou praxi. Učila jsem na prvním stupni," zavzpomínala Janečková, jejíž strýc zde byl dokonce školníkem. Po mateřské dovolené prý dokonce dostala třídu úžasných prvňáčků, což se jí poté už nikdy v životě nepovedlo a ráda na tu dobu vzpomíná. „V první třídě děti udělají největší kus práce. Učitelka jim v tomto samozřejmě musí pomoci a vytvořit jim k tomu příhodné podmínky. Už nikdy se ale asi člověk nenaučí v životě tolik, jako mezi šestým a sedmým rokem věku, což je neskutečné," konstatovala Janečková.