Ve které disciplíně budete na mistrovství světa závodit?
Je to disciplína tak zvaná plavaná. Používá se splávek, se kterým se chytá s prutem děličkou o délce jedenáct a půl a třináct metrů. Rybáři do osmnácti let chytají s jedenácti a půl metrovou, skupina od osmnácti do třiadvaceti let používá osmnáctimetrovou děličku.

Chytá se na rybníku nebo na řece?
Záleží na pořadateli, kde připraví závod. Většinou je to na tekoucí vodě, třeba na Labi v Pardubicích. Druhá liga se chytala na přehradě Hracholusky, což je stojatá voda.

Co jste musel splnit, než jste se dostal na mistrovství světa?  Hlavně jsem musel pilně trénovat. Musel jsem splnit čtyři nominační závody v roce a umístit se na nich do pátého místa.
Dostat se na takovou úroveň dá určitě hodně práce. Kolik času jste strávil u vody?
U vody jsem byl každý víkend, a často i ve všední dny. Kolikrát jsem s tátou hned ze školy jel k vodě. Je to velká dřina. Táta mi věnoval veškerý volný čas a hodně mě toho naučil. Za to bych mu chtěl poděkovat, bez něj bych se tak daleko nedostal.

On vás k rybám přivedl? Jak jste začínal?
Chodil jsem na ryby s tátou. Jezdil jsem odmala i s maminkou třeba na Lipno. Účastnil jsem se dětských rybářských závodů na Olešné. Tam jsem úspěch zkraje neměl. Začal jsem více trénovat a posouvat se dopředu. Při posledních dvou ročnících jsem získal i pohár.
Ještě pořád mě to nějak zvlášť netáhlo. Pak jsem s kamarádem na internetu pořád sledoval plavanou, až se mi to zalíbilo. Přemluvil jsem tátu a jezdili jsme na „gulášovky". To jsou amatérské závody na vesnicích. Tam jsem získal plno zkušeností. Dál jsem trénoval s tátou a pořád jsme něco vylepšovali. Pak mi táta navrhl, abych zkusil plavanou. Nakoupili jsme vybavení. První dělička, se kterou jsem závodil, byla těžká, laminátová. Postupně jsem začínal mít úspěchy. Letos jsme sjezdili všechny závody nominační plus ještě dvanáct dalších závodů. Byla to pěkná dřina, ale vyplatilo se to. Čím více se chytá, tím víc se získá zkušeností. A nejvíce je jich na závodech. Tam musím makat naplno.

Na první pohled ale chytání ryb vypadá jako pěkná pohodička…
To mi říkají i moji kamarádi. Ale je to pěkná makačka. Musí se i hodně přemýšlet.

Máte vůbec čas zajít si někdy na ryby v klidu, jen pro tu pohodu?
Mám. Máme chatu v Častonicích u Berounky. Vezmu si jeden prut a chytám sám. I to beru jako trénink.

Trénujete jenom s udicí, nebo je ještě něco stejně důležitého?
Také trénuji s prakem. Nakopal jsem si hlínu a vytvořil koule stejně těžké jako krmivo. Dál jsem si odměřil pětadvacet nebo padesát metrů a učil jsem se trefovat přesně do jednoho bodu.

Prak využijete i při soutěži?
Ano, prakem se vystřelují koule krmiva na krmné místo. Při chytání děličkou se to dá ještě dohodit rukou. Je to jedenáct a půl metru. Někteří rybáři dohodí i pětadvacet metrů. Já ne. Nejsem tak přesný.

Jak vlastně probíhá samotný závod?
Po registraci závodníků se odpíská příprava. Postavíte si sedačku, změříte hloubky. Rybář se zkrátka připraví k chytání. Pak se opět pískne a nastává krmení ryb. Já většinou krmím dvaceti koulemi. Pak se odpíská závod. Ten trvá tři hodiny. Při tom se může krmit prakem nebo rukou. Pak se chytá dvě hodiny. Po skončení se úlovky váží a zapisují. Počítají se všechny ryby, jak kaprovité, tak dravé, které rybář chytí. Většinou jsou to cejn velký, kapr, plotice, parma i sumcovitá ryba.

Nabízí se otázka, jaký byl váš největší úlovek?
Povedl se mi na Sázavě v prvním letošním závodu. Nachytal jsem pět kaprů o průměrné váze dvě kila.
Záleží na místě, kde rybář chytá? Podle čeho se místa rozdělují?
Místo se rozdělí na sektory, většinou na čtyři. Záleží na počtu závodníků. V jednom jich je tak deset. Místa se losují.

Dá se vůbec ovlivnit úlovek? Nebo je daný jen místem, které si vylosuje?
Dá se to ovlivnit právě přesným krmením do jednoho místa. Pak tím, že se prut vodí tak, jak se má vodit. To znamená, že se prut vede, nebo přidržuje přesně v daném místě. Dále hloubkou, ve které rybář chytá. Buď je to pořád v jedné, nebo se přehloubí dvacet centimetrů. To se pak táhne vlasec po dně i s návnadou.

Jaká je tedy vaše taktika?
Snažím se chytat co nejdále od břehu. Když chytají ostatní na dvaceti metrech, já se snažím být na třiceti. Jeden známý mi radil: „Čím dál, tím větší „forhont" neboli výhoda. Dál od břehu se sjedou ryby rychleji. A vlastně tam chytám sám. Nikdo tam nestahuje ryby mně, ani já je nikomu nestahuji. To ale hodně záleží na tom, jak daleko rybář dokáže nahodit.

Rybáři mají rádi ticho, je potřebné i při závodech? Jaká tam vládne atmosféra?
Moc klidu není. Chodí tam diváci, dupou, i projíždějí auta. Při tom je právě výhodou chytání dál od břehu. Tam ryby nikdo tolik neruší. Ke břehu se také většinou stahují menší ryby. Větší, chytřejší zůstávají dál.

Krmivo pro ryby si většinou rybáři míchají sami a je to jejich tajemství. Jak jste na tom vy?
Nad krmením jsme s tátou dlouho přemýšleli, jak ho namíchat, snad půl roku. Jestli ostré, to znamená hodně aromatické, nebo ne. Aromatické je hodně cítit a přitahuje ryby. Rybáři ho na závodech hodně používají a tím si navzájem přetahují ryby. Pak táta namíchal bezvadné krmení, na které ryby jdou. Za to mu moc děkuji.

Je důležité k dobrému úlovku mít kvalitní nádobíčko?
Pokud chytáte celý den s těžkým prutem, je to namáhavé. Třináctimetrový prut držíte jen za konec a to už je pořádná váha. Člověk je unavený a pak už se tolik nesoustředí. Když máte lehký kvalitní prut, je to úplně jiný zážitek.

Chytáte ještě na jiný způsob, nebo jen na plavanou?
Převážně chytám na plavanou, ale někdy na přívlač, někdy muškařím. Plavaná mě baví nejvíc. Chytla mě a je to můj celoživotní koníček. Dělám ji asi tři roky. Závodní plavané se věnuji rok a půl.

Na mistrovství světa do Francie pojedete sám?
Sám ne. Jedeme tam celé družstvo: Jakub Toužimský z Nového Strašecí, Zdeněk Polívka, Jan Maroušek, Václav Maštera a já.