Služebně starší je Anna Lenčéšová, absolventka knihovnické školy, která do tehdejší okresní lidové knihovny sídlící na Husově náměstí v budově čp. 165 nastoupila v roce 1962. „Přišla jsem do neznámého Rakovníka a hned po příchodu jsem se zděsila. Knihovna v bývalém Němečkově obchodu, to byly hotové katakomby, tma, ponuré prostředí. Znala jsem pár knihoven a všechny byly lepší,“ vzpomíná na dobu, kdy byl ředitelem knihovny Vendelín Punčochář.

„Celkem nás tehdy bylo pět, postupně jsme se rozrůstali. Snažili jsme se v těch podmínkách dělat, co šlo, ale nebylo nám přáno. Takže to šlo pomaličku, krůček po krůčku. Dlouho nám trvalo, než jsme získali první patro nebo sklad ve dvoře, který nechalo postavit město. Sklad jsme měli původně ve Všesulově a každou chvíli jsme něco sem a tam stěhovali,“ vypráví Anna Lenčéšová, která byla knihovnicí v půjčovně pro dospělé celkem 29 let, až do roku 1991.

Slavnosti mistra Jana Husa na hradě Krakovci.
Podívejte se: Husovy slavnosti na Krakovci nabídly opět pestrý program

Když byla v knihovně zhruba deset let, nastoupil na pozici ředitele právě Jaroslav Malý, který vystřídal dlouholetého ředitele Punčocháře. „Jako okresní knihovna jsme měli pod sebou asi šest nebo sedm střediskových knihoven, například v Mutějovicích, Křivoklátě, Slabcích, Jesenici či Řevničově,“ připomíná Malý, který stál v čele knihovny do roku 1989, poslední dva roky byl zároveň šéfem muzea a galerie. Poté se vrátil na okresní národní výbor, odkud byl v roce 1968 z politických důvodů odvolán. „Tam jsem působil do podzimu roku 1990, než přestaly okresní výbory existovat, a pak jsem šel víceméně do penze,“ dodává Malý.

V roce 1991 se stala ředitelkou knihovny Anna Lenčéšová. Půjčovna pro dospělé se tehdy přesunula do velkého sálu polikliniky Na Sekyře, další části knihovny se stěhovaly do nově zrekonstruovaného domu čp. 114 na Husově náměstí.

V roce 1993 byly do půjčovny pro dospělé čtenáře zakoupeny první počítače. „Měla jsem za úkol automatizaci knihovny, ale nic jsem o tom tenkrát nevěděla. Sbírali jsme vědomosti, kde se dalo, jezdili jsme po knihovnách, ale všude se s tím teprve začínalo. Až jsme narazili na knihovnu, která v tomto směru silně pokročila. Díky vazbě mezi knihovnicemi a začínajícími odborníky na výpočetní techniku vznikl program, který jsme odkoupili a od té doby se pořád vylepšoval. Ač jsem se na tom podílela, na počítači moc neumím. Chodila jsem na kurzy, docela mě to i bavilo, ale nakonec jsem k nim získala averzi,“ vysvětluje někdejší ředitelka.

V Nové síni v Rakovníku byla zahájena výstava Jany Budíkové a Oldřicha Plívy.
Budíková a Plíva vystavují obrazy a skleněné sochy v Nové síni

Správa knihovny přešla v roce 1998 pod město Rakovník a v té době Anna Lenčéšová odešla do důchodu. Na knihovnu ale nezanevřela a stále ji navštěvuje. „Do knihovny chodím ráda, ale už nic neunesu, tak si to nechávám vozit, je perfektní, že ta možnost existuje. Ráda se podívám i do nové knihovny, která je opravdu nádherná,“ říká.

Nové prostory okouzlily i Jaroslava Malého. „Obdivuji, co se s tímto prostorem dokázalo udělat. Zastupitelé, kteří tuto stavbu prosadili, by měli být zapsáni zlatým písmem do kroniky, protože po 182 letech má knihovna vlastní provoz, společné prostředí. Je to opravdu k nezaplacení a neporovnatelné s tím, kde jsme pracovali my,“ dodává.