Paní Taťána Broumová oslavila devadesátku a její syn Zdeněk sedmdesátku. Paní Broumová je zároveň nejstarší obyvatelkou obce. Proto mezi gratulanty nechyběly ani starostka Jiřina Milerová 
s místostarostkou Marcelou Veidenthalerovou.

Aby se vůbec všichni gratulanti mohli najednou sejít, oslavu rodina připravila na sále místního kulturního domu.

Oslavenkyně v dobré náladě a zcela svěží seděla v čele stolu a spokojeně pozorovala děti, které běhaly a řádily na sále. S úsměvem přijímala další a další gratulace a hosty. Však jich také přibývalo!

„Když se sejde jenom rodina, tak je nás dvacet sedm. Už mám pět vnuků, deset pravnoučat a dvě prapravnoučata," počítala Taťána Broumová. „Je to ale krásné a moc fajn, když se všichni sejdou. To mi dává další chuť do života. Mám velkou radost, když jsou všichni kolem mě," prozradila s trochou dojetí oslavenkyně.

„Devadesát není málo, prožít je snad za to stálo. Jsi nejbohatší člověk mezi námi, ne penězi, ale vzpomínkami," přednesl první verše krásné gratulace pravnuk Filip.  Gratulace ve verších přinesla na mysl celou řadu vzpomínek a také slzy do očí paní Broumové. Po přípitku si společně se synem Zdeňkem zatancovala sólo.

Zázračný recept na dlouhé žití kromě velké a spokojené rodiny Taťána Broumová ani nemá. Čtrnáct let prodávala v místním bufetu. Před tím pracovala dvanáct let v jednotném zemědělském družstvu. Vychovala dva syny, Jiřího a Zdeňka. „Lépe mi bylo, když jsem dělala v družstvu. To víte, bylo to po válce a museli jsme se vším dobře hospodařit," vzpomínala.

Do osmdesáti šesti let paní Broumová pracovala pořád na zahradě. Pak se přestěhovala k synovi. „Tady už nedělám nic. Jen třeba oloupu brambory, nebo utírám nádobí. Ven už moc nechodím. Nejraději luštím křížovky a čtu. Po operaci očí ani nepotřebuji brýle," vyprávěla oslavenkyně.

Společně se svou maminkou kulaté sedmdesátiny oslavil syn Zdeněk Ferštl. Narodili se dva dny po sobě. Společná oslava byla pro oba snad nejmilejším dárkem. Protože je pan Zdeněk pořád velmi činorodý muž, není divu, že kromě rodiny mu přišlo gratulovat plno přátel a známých. Vše nejlepší popřáli hořesedelští culíkáři. To jsou drobní hospodáři, kteří obdělávají malé kousky pole, takzvané culíky, a samozřejmě si vzájemně vypomáhají.

Pasovací list kromě jiného přinesli svému starostovi kolegové z Mysliveckého společenstva v Hořesedlích.
„Přejeme ti pevnou ruku, ty náš sedmdesátiletý kluku. A do leče dobrou pušku, od Huberta dobrou mušku," na sedmdesátníka pasovali oslavence kamarádi.

A jak běžel život pana Zdeňka?
Vychoval dvě dcery. Těší se z vnoučat i pravnoučat. Řadu let pracoval v místním státním statku. Ale ani teď nezahálí. Je členem Okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu, Československé obce legionářské. Doma chová, jak sám říká, různou havěť, kachny, králíky, prasata, slepice.
„Nejvíce mě ale baví myslivost. Rád chodím do lesa. Tam se odreaguji od všech stresů. Vše tam ze mě spadne," svěřoval se Zdeněk Ferštl.

Oslava se při dobrém jídle a muzice protáhla až do dvou hodin do rána.
„Jsem rád, že všichni přišli. Proto jsme to udělali na sále. Než by se všichni u nás doma vystřídali, trvalo by to nejméně měsíc a nikdy by se všichni hezky společně nesešli. Takhle si alespoň pěkně popovídáme," zkonstatoval Zdeněk Ferštl.