První stojí v Kolešovicích na trati kolešovky. Budova je uzamčená s mřížemi v oknech. V jedné z místností stojí jen stará kamna. Zřejmě naposledy se do ní mohli lidé podívat v květnu roku 2010 při pětašedesátém výročí konce druhé světové války. Tehdy tu byla výstava o vojenských letcích. Naposledy v budově bydlel Václav Zdeněk, který tu prodával lístky ještě po revoluci. Pak byla budova uzavřena a lístky se prodávaly ve vlaku.

V roce 2006 skončil na trati kolešovka pravidelný provoz. Slavnostně byl zahájen 15. září v roce 1883. Vlak tu jezdil několikrát denně. Ke konci už jen dvakrát. Naposledy kolešovka přijela 9. prosince 2006, vyparáděná a v doprovodu svých fanoušků z okolí. Nyní kolešovka jezdí pravidelně o sobotách během letních prázdnin díky nadšencům z Klubu historie kolejové dopravy Praha, kteří rovněž provozují vlečku v Kněževsi.
O budovu nádraží projevil před lety obecní úřad. „Chtěli jsme budovu převést bezúplatně, ale to nešlo. Státní dráhy ji chtěly prodat a na to jsme neměli peníze. V budově by se daly udělat například byty. Ani nyní o ni zájem jako obec nemáme. V této chvíli splácíme úvěr na kanalizaci a chtěli bychom vybudovat vodovod, to je pro nás prioritou. Navíc obec vlastní ještě dva domy, které jsou nyní prázdné a chtěli bychom je prodat," vysvětlil starosta obce Kolešovice Martin Dvořák.

V Chrášťanech jsou nádražní budovy dvě. První na trase Beroun-Louny. Ta je dodnes v provozu. Jsou v ní dva byty. Jeden je využíván. Dole má kancelář výpravčí. Je tu čekárna pro cestující.
Druhá budova na trase kolešovky je dlouho opuštěná a chátrá. Byla tu výdejna jízdenek i čekárna. Provoz skončil v sedmdesátých letech minulého století. Dál se lístky prodávaly ve vlaku. Ještě po roce 1989 tu ve dvou bytech bydleli nájemníci, většinou zaměstnanci drah. Poslední nájemníci zemřeli a od té doby je budova prázdná. 
V loňském roce tu hořelo. Chytla jen dřevěná bouda, ale oheň zachvátil jen vchodové dveře budovy nádraží. Díky zásahu hasičů se oheň podařilo včas uhasit.
Budovu chtěla před časem odkoupit obec. Jak to dopadlo, řekla starostka Chrášťan Jana Tlapáková: „Budovu bychom koupili, ale ne za tak vysokou cenu, za jakou ji tehdy státní dráhy nabídly. Byla moc vysoká. Pak si chtěl budovu někdo také pronajmout, ale podmínky byly tak nevýhodné, že se na pronájmu nedohodli."

O budově nádraží se jednalo i v rámci projektu Vlídná nádraží. K dohodě nedošlo. Osud budovy je, zdá se, zpečetěn. Oprava je v nedohlednu a byla by příliš nákladná. Na řadu tedy spíše přijde demolice.

Podobný osud zřejmě čeká budovu nádraží v Oráčově na trati na Jesenici, která rovněž volá po opravě. Má špatnou střechu a v oknech jsou desky. V této chvíli je obýván jeden byt 
v nájmu. Před několika lety chtěl budovu odkoupit obecní úřad. Ale cena byla nepřijatelná. Jen toalety byly odhadnuty na více jak deset tisíc korun. Přitom je kdysi opravila obec, aby nespadly. Na nádraží jezdila úklidová firma, ale posbírané papíry končily právě v záchodech.

„V záchodech byla narovnaná vysoká vrstva papírů a odpadků. Pokud by chtěl někdo záchody použít, nikdo by se stejně do nich nedostal. Proto jsme je nechali zatlouct prkny," popisovala místostarostka Marie Wastlová. Stav nádraží ji velmi mrzí. Bylo kdysi krásné. Doma má fotografii ze slavnostního otevření nové budovy z roku 1893. Pátrala proto, zda by se budova nedala opravit. České dráhy nejevily zájem. Jediná možnost byla odkoupit budovu s podmínkou vybudovat tam informační centrum.

„I s tím jsem souhlasila. Mohlo by se udělat něco 
z čekárny, ale nakonec 
z toho sešlo kvůli vysoké ceně. Měli jsme počítat 
s hrubým odhadem tak dva miliony. S tím jsem jako starostka nemohla souhlasit. V budově není záchod, voda, topení. Střecha i okna jsou rozbité," uváděla Wastlová. Budova je tedy až na byt uzavřená. Navíc, prostranství kolem seká obec, i když jí pozemek nepatří, ale lidé nechtějí, aby zarostlé nádraží dělalo obci špatnou vizitku.

Dlouho zavřená je také budova hořesedelského nádraží na trati Beroun-Louny. Stojí kousek od karlovarky, ale až tři kilometry od Hořesedel. Cesta odtud 
k němu vede jen po karlovarce. Samotná budova je dobře uzavřená. Ale toalety a příslušenství jsou ve velmi zchátralém stavu a bortí se. Dveře jsou otevřené a uvnitř se hromadí nepořádek. Přitom podle pamětníků v padesátých letech nádraží běžně fungovalo. Bydlela tu rodina s pěti dětmi. Prodávaly se tu lístky a byla otevřená čekárna. Fungovalo ještě v sedmdesátých letech minulého století. V druhé polovině osmdesátých let byla budova zavřená a lístky se prodávaly ve vlaku. ⋌