Mohl byste říci o sobě pár slov?
Narodil jsem se v roce 1975 a od narození bydlím v Novém Strašecí. Tam jsem chodil i na základní školu a poté i na místní gymnázium. Po něm jsem nastoupil na Pedagogickou fakultu University Karlovy v Praze, kterou jsem ukončil v roce 1998.

Jaká byla vaše další práce?
Chvíli jsem pracoval v novostrašeckém muzeu, což je pobočka rakovnického muzea, a chvíli jsem učil na gymplu ve Strašecí. Od srpna 1999 pracuji v okresním archivu.

Napadlo vás někdy, že budete pracovat v archivu?
S archivem jsem se seznámil, když jsem dělal diplomku o Janu Rennerovi, což poté vyšlo jako publikace. Takže přes Rennera jsem se dostal jako student k tomuto materiálu. Archiv města Rakovníka jako fond nebyl ještě uspořádaný, takže mi ho nosil kolega do badatelny a různě jsem se tím probíral. Získal jsem část Rennerovy pozůstalosti, kterou před smrtí věnoval jedné osobě. Takže bych řekl, že jsem k rakovnickému archivu určitý vztah získal.

Vím o vás, že děláte i nějaké přednášky, že?
Tím, že se svojí prací dostávám k archivním materiálům, tak hledám možnosti, jak jej prezentovat. A na druhou stranu zaměstnání v archivu vás nutí tady být zavřený, takže člověk má občas potřebu nastřádané poznatky prezentovat. Když je nějaká přednáška, tak se pokusím to realizovat v Rakovníku i v Novém Strašecí.

Řekl byste nám něco o kronice novostrašeckého učitele Václava Preinheltra, kterou jste připravil?
Někdy před třemi lety projevilo Strašecí zájem, že by se mohla vydat nějaká publikace k městu. Tak jsem navrhl tohle, protože jsem na kronice Preinheltra pracoval už několik let a měl jsem ji přepsanou. Jde o typickou lidovou kroniku z počátku 19. století. Je to česky psaný text místního učitele, který píše svůj názor na vývoj ve městě. Je až úžasné sledovat, jak to ten člověk viděl a co si o tom myslel. Samozřejmě jsem musel napsat úvod, poznámkový aparát a zasadit vše to do širšího kontextu.

Co jste říkal na to, že jste od města dostal vyznamenání?
Samozřejmě to potěšilo (smích). Jsem rád, že město má snahy člověka zviditelnit a snaží se ho ocenit. Na druhou stranu si myslím, že jsem na to dost mladý, abych byl oceněn. Většinou se oceňují lidé, kteří jsou na konci své práce. Doufám, že to nebude má konečná stanice, co se práce týče.

Také dopisujete do Novostrašeckého měsíčníku?
Do měsíčníku píši vcelku dost. To byl nápad ze strany města. Chtěli zpracovat něco o privilegiích a ke znaku, tedy spíše záležitosti k městské symbolice. Pak jsme se domluvili, že bych mohl v psaní pokračovat. Teď těch článků je už hodně a jsou to spíše populární záležitosti. Řekl bych, že o ně zájem je. Už mám i myšlenku, že by se z toho mohla udělat nějaká publikace. Nejlepší je samozřejmě napsat populární dějiny jako celek. Sestavit je ze starších textů, aby to dávalo smysl, by se muselo promyslet. Ale realizovat by to v budoucnu myslím šlo. Město by si nějakou ucelenou brožuru o svých dějinách určitě zasloužilo, což platí i pro Rakovník, nejen pro Nové Strašecí. Rakovník má tu smůlu, že o něm dlouhou dobu nic závažného nevyšlo. Myslím, že je i spousta dalších zajímavých materiálů, především z venkova. Mám jeden nápad také pro Mšec.

Myslíte, že lidé mají všeobecný zájem o archivní věci?
Spousta lidí stále neví, co to archiv je. Já když někde řeknu, že jsem z archivu, tak si to každý splete s muzeem nebo s knihovnou. I když my se v archivu snažíme dělat exkurze pro školy a nějakým způsobem archiv prezentovat, tak to podvědomí je stále malé. Na druhou stranu každý historii chce, ale myslí si, že historie je především zábava. Málo lidí si dokáže představit, co to vlastně po odborné stránce obnáší. Avšak o historii jako takovou zájem určitě je a bude.