Nejinak tomu bylo v Kolešovicích při česání tyčové chmelnice na spodní návsi. Dychtiví česáči s koši a stoličkami od rána zcela zaplnili prostranství kolem, takže chlapi skoro nestačili pokládat tyče a sundavat z nich štoky, ač získali už pěkný grif.

Chmelnice nakonec „padla" ještě před obědem, který se proto podával trochu později. Dokonce před svačinou, domácí bramboračkou, se práce na chvíli zastavila, aby bylo do oběda vůbec co česat. S plnými koši chodili česáči tak jako dříve k míře. Jestli nešidí a dávají věrtele pěkně plné, přísným okem dohlížel Petr Novotný, chmelař s letitou praxí. Věrtele překlápěl do žoku. Plné žoky chlapi rovnou odnášeli k nasypání do historické chmelové sušárny.

Sušiči ji roztopili už několik hodin předem. První nasypání obstarali několika žoky z Rakochmelu Kolešovice. To aby mohli zájemcům už od rána ukázat, jak se suší chmel. Komentované prohlídky startovaly vždy v celou hodinu. Po práci následovalo posezení s hudbou. Pro dobrou pohodu vyhrávala kapela Hon na medvídka.

Zavzpomínat na mládí a ukázat dětem kus tradice přišla na tyčovku Karolína Perlová ze Zderazi. A na chmelnici zahnala svoji početnou širší rodinu.

„Zatím je nás tu šest a další ještě přijedou. Chmel máme moc rádi. Češeme tu už třetí rok. Když jsem byla malá, česala jsem chmel s babičkou a tetami," vyprávěla Karolína Perlová. Pak pokračovala na brigádách jako studentka. Zaváděla chmel i česala ve Mšeci a Heřmanově. „To špatné už jsem zapomněla. Nikdy jsem se chmelu nevyhýbala, protože bych si připadala o něco ochuzená," vzpomínala Perlová.

Zahnat na chmelnici mladé jí nedalo vůbec žádnou práci. Sami tam chtěli. „Už na začátku léta si říkáme, že sem rozhodně půjdeme," dodala Karolína Perlová. „Mně to připadá docela zábavné, a když se to nedělá moc často…," přidal se Štěpán s Mikulášem.

Matouš bere ruční česání jako velký zážitek: „Kdybych sem musel, tak bych nešel, asi bych ještě spal." Po dočesné všichni plánovali společně se podívat na muzikál Starci na chmelu, aby mohli své zážitky srovnávat.

I když je letos chmel kvůli nedostatku vody a tropickým teplotám obecně slabší, hlávky drobné, v některých lokalitách doslova spálené od slunce, Kolešovičtí měli ze své tyčové chmelnice na návsi radost. Určitě pomohla opakovaná zálivka cisternou. Na některých tyčích narostl pěkný chmel s bohatě nasazenými i celkem pěknými hlávkami. V některých místech, zvláště pod stromy, byl chmel slabší, některé hlávky ještě měkké, neuzavřené.

„Z chmelnice máme radost. Nevím, jestli ještě v nějaké obci mají na návsi svoji chmelnici. Důležité je také, že se tu lidé sejdou. S nápadem postavit ji tady přišel můj bratr Radomír," popisoval starosta Martin Dvořák. Chmelnice prospívá a teď už je pro obec závazkem.

„Musíme se o ni starat. Na jaře se musí nasadit tyče, zavést rostliny, otrhat vedlejší výhony, plít. Projíždíme ji terou, přioráváme, aby se vytvořily řádky. Ty pak na koncích přihrneme, aby z nich nevytékala voda, a když je sucho, cisternou chmelnici zaléváme. Letos jsme zalévali nejméně třikrát, jinak by tu chmel nebyl," vysvětloval starosta Dvořák. Dále byla nutná ruční chemická ochrana v kombinéze s postřikovačem na zádech. S péčí pomáhá místní zemědělská firma Rakochmel Kolešovice.

Práce ve chmelnici není starostovi Martinu Dvořákovi vůbec cizí. Chmel s ostatními sourozenci česal s maminkou už od školky. „Raději jsem šel na chmelnici, než do školky. Se školou v Čáslavi jsme pak na chmel nejezdili. Ale chodil jsem na brigádu svazovat štoky, otrhávat fagoty. Pomáhal jsem s Mílou Alberovským při lisování chmele. Na podzim se stříhaly a pálily pruty."