Soutěž se odehrála v pohodové a krásně nostalgické atmosféře na statku U Kutílků.

Síly si změřili česáči různého věku, a byli například z Prahy, dokonce i dvě mladé dámy z Holandska. Soutěžil také tým Gambrinusu. Domácí česáči se nenechali zahanbit a s přehledem obsadili první tři místa. Vavříny patřily čtyřem dámám. O třetí místo se rozdělily Kateřina Damijánová z Přílep a Jitka Lužná z Lužné. Druhá skončila Miluše Hofmanová z Rakovníka. Mistrovství s přehledem a s jedenácti věrteli vyhrála Zdena Malafová z Kněževsi.

Letos poprvé ruční česání chmele v Přílepech zaštítil Plzeňský pivovar Gambrinus. Proč, vysvětlil Vláďa Jurina: „Chmel je základní surovina pro výrobu piva. Český chmel je velice důležitý pro zachování českého piva. Ruční česání chmele patří k naší tradici a našemu pivu. Protože organizátorovi předchozích ročníků se nepodařilo získat potřebnou podporu a dotace, rozhodli jsme se tuto hezkou tradici převzít a uchovat, aby i mladí lidé věděli, jak se dříve ručně česal chmel a že u toho byla i legrace."

Po tradiční a výborné česáčské svačině, škvarkové pomazánce s rychlokvaškou z kuchyně Evy Kutílkové, navštívili pracanty tři známí hosté: Josef Laufer, Antonín Panenka a Karol Dobiáš.
Všichni tři přiložili také ruku k dílu a utkali se v ručním česání chmele. Hlávky, které očesali, padaly rovnou do půllitru.

Antonín Panenka a Karol Dobiáš okračování – … si právě odbyli svoji chmelovou premiéru, ale oba legendární fotbalisté tu byli na svém místě. Gambrinus a fotbal k sobě zkrátka patří.

Hosté
„Na chmel jsem nikdy bohužel nebo bohudík nejel. Jednou jsem byl na bramborách, ale kamarádi jezdili pravidelně každý rok. Moc jsem jim nezáviděl. Mojí doménou byly vždy spíše nohy, než ruce. Ale určitě to nebyla jednoduchá práce, která chtěla trpělivost. Když bych viděl řadu štoků před sebou, asi bych se zbláznil," vyprávěl Antonín Panenka.

Karol Dobiáš v době studií vybíral brambory, nebo sklízel seno. „Chmel jsem tady česal poprvé, ale snažil jsem se. Myslím, že soutěž byla vyrovnaná. Načesat půllitr bylo jednoduché, ale celé koše? Byla to těžká práce a zasloužené peníze."

Josef Laufer nebyl na chmelnici žádným nováčkem. Chmel česal povinně za dob studií v Roudnici. Navíc hrál v legendárním muzikálu Starci na chmelu. Točil se právě před devětačtyřiceti lety také tam. Chmelnice mu tedy není cizí. Dokázal načesat i dost věrtelů. Podle toho, jaký byl chmel. Někdy ho to bavilo, někdy ne.

„Při natáčení Starců na chmelu jsme měli obrovskou kliku. Pořád bylo nádherné počasí. Vládla výborná nálada. O brigádu byla i zima, lilo, chodili jsme v gumácích a česat jsme museli. Během natáčení se o nás chmelaři výborně starali, načesali nám pokaždé plné koše," vzpomínal Josef Laufer.
Všichni tři nepřijeli do našeho kraje poprvé. Několikrát zavítali do Rakovníka, kde hráli tenis.

Studenti
Už poněkolikáté a snadno do Přílep trefili studenti Střední ekonomické školy Resslova v Praze.
„Ale museli jsme si vzít tento transparent se jménem naší školy. Nádraží v Bubnech bylo doslova narvané a křižovalo se tam několik škol, které taky jely na chmele. Bez transparentu bychom se určitě ztratili, " vysvětloval jeden z nich, student z let 1969 až 73.

V tu dobu sem tahle třída jezdila na chmelovou brigádu a několik let se na ruční nostalgické česání vrací. S potěšením třeba kvitovali, že dům, kde tenkrát nocovali, se nyní opravuje. Dát se na chmel opět dohromady nebylo pro bývalé studenty těžké.

„Jsme taková výjimečná třída, že se scházíme pořád. Chmel byl pro nás velký zážitek. Museli jsme si třeba sami nacpat slamníky nějakým senem. Vzpomínám si na večerní život. Zpíval tady Václav Neckář. Kořalka tekla proudem, my jsme ale nesměli pít. Profesoři nás hlídali. Na tu dobu jsme si i dost vydělali," vzpomínal Petr Talafus z Prahy.

Domácí
Odpočinout, užít si česání a zavzpomínat přišla do Přílep Jitka Lužná. „Dříve jsme se se sestrou Miluší tak „tumlovaly," nenáviděly jsme to, ale česat jsme musely. Někdy jsme nemohly ani dospat, vstávaly jsme v pět, šly brzy na chmelnici, abychom brzy splnily naši normu a třeba už ve tři měly volno," vzpomínala paní Jitka.

„Já si jdu vydělat. potřebuji bony do Tuzexu," přidala se s úsměvem Zdena Malafová. Na chmel se totiž chodívalo vydělat si na nějakou parádu, na dárky pod stromeček, nebo třeba na oblečení pro děti do školy.

Za rok zas
Kdo letošní ruční česání na statku U Kutílků nestihl, nemusí litovat, stačí přijít příští rok. Plzeňský pivovar Gambrinus chce v tradici pokračovat. „Chceme tradici dále rozvíjet, více ji propagovat. Letos jsme si to vyzkoušeli. Je to moc hezká rodinná akce. Myslím, že se tu lidé cítili dobře," potvrdil za Gambrinus Vláďa Jurina.

Po práci na dvoře U Kutílků každý česáč dostal pravou česáčskou večeři: guláš s chlebem nebo kolínky. Každý účastník letošního mistrovství obdržel pamětní list a drobné dárky od Gambrinusu. Soutěžící na druhém a třetím místě navíc malý soudek a vítězka velký sud piva Gambrinus.

Slovo sládka

Obchodní sládek Plzeňského pivovaru Pavel Zítek většinu své praxe strávil v pivovaru Gambrinus, kam přišel v roce 1973 do učení. Na chmel jezdil pravidelně každý rok do Kněževsi a vystřídal všechny práce: ruční česání, práci na česačce, práci strhávače i drátkování.

„Moc rád na to vzpomínám. Na chmelové brigádě bylo vždy fajn, spousta legrace a také jsme byli mladí. V Kněževsi jsem nebyl pětadvacet let. Nyní, kdykoliv jedu okolo, Kněževsí projedu a vzpomínám. Dívám se, jak obec nyní prosperuje. Načesal jsem tehdy ale jen osm věrtelů. Nebyl jsem jako holky z Klatov. Ty jak neudělaly dvacet, jely domů. Zachránilo mě to, že jsem tenkrát hrával fotbal a to i v Kněževsi, takže jsem nečesal celou směnu. Možná, že bych snad udělal těch deset věrtelů. Ruční česání v Přílepech je hezká akce a určitě přispěje k propagaci českého chmelu.

Jestli se ale češe ručně nebo strojově, je nyní skoro jedno. Nyní se obchoduje s alfa hořkými kyselinami. Náš chmel, žatecký poloraný červeňák, je fenomen. Má sice méně hořkých látek a ještě mnoho dalších nevýhod. Jednu výhodu však má, je z něj nejlepší pivo. Má nejpříjemnější hořkost a aroma.

Ve škole jsem se učil, že cizí vysokoobsažné chmele voní po česneku a senu. Až nyní na různých výstavách, kde jsem si mohl cizí chmele očichat, se mi to potvrdilo. Proto žatecký poloraný červeňák je nejlepší surovinou pro všechna naše piva."