Na chmelnici to neměli rozhodně daleko. U své tyčovky se sešli na dolní návsi hned po sedmé hodině ranní. Ano, právě v Kolešovicích si pěstují chmel tak, jak se pěstoval ještě na začátku dvacátého století. Chmelová réva se nešplhá po drátku zavěšeném na chmelové konstrukci, ale obepíná dřevěné tyče zapíchnuté v zemi.

Po výborné česáčské snídani, domácích moučnících, lívancích, které členky místního svazu žen zadělávaly v pět ráno, bílé kávě či čaji, česáči usedli na stoličky ke košům po dvou stranách chmelnice. Uvnitř i po zbylých stranách totiž musel zůstat manipulační prostor pro vyndavání tyčí. Toho se chopila sehraná trojka chlapů.
Nejprve jeden z nich nataženou kosou na dlouhé násadě oddělil na ještě stojících tyčích odnože a pruty, které „přeskočily" z tyče na tyč.

„Teď už se pruty uříznou od země asi tak ve výši pasu. Na tyč se uváže řetěz. Očko z něj se zavěsí na háček železné tyče. Pomocí druhé tyče – železné páky se tyč s chmelem postupně vytahuje ze země. Řetěz se musí převěsit na několik vzdálenějších háčků. Ještě před tím je dobré tyč s chmelem rozviklat," popisoval jednoduchý postup jeden z chlapů.

Uvolněné tyče pak pomocníci pomalu pokládali na zem. Pruty se na nich rozřezaly asi na tři kusy, vyvlékly a roznesly česáčům. Jednoduchý postup museli chlapi vymakat. Při první sklizni použili nářadí stejně tak jako staří hospodáři. Jenže tyče nebyly v zemi otesané do špičky, takže nešly vytahovat a nářadí se polámalo.
„Teď máme tyče přitesané do špice. Díry na jaře děláme jen úzkým „štekrem", takže se dobře na jaře zapichují a pak i vytahují, " vysvětloval Radomír Dvořák, ředitel Místní akční skupiny Rakovnicko, která stála u zrodu chmelnice.

Česáčům doslova mizely štoky pod rukama a hlávky přibývaly do koše. Kolem desáté dopoledne náves připomínala mraveniště. Česali mladí i staří, místní i hosté. Však se chmel letos také povedl.

„Myslím, že tady narostl lepší, než na leckteré běžné produkční chmelnici. Ale bohužel, část úrody nám poničili vandalové. V květnu polámali „siláci" při cestě z hospody dvacet štoků. Museli jsme znovu zavést zbylé pozdější výhony, takže štoky už nenarostly do takové síly," popisoval Radomír Dvořák. Podle něj se nyní dostává chmelnice do plné plodnosti. Z jednoho štoku se tu většinou dá načesat věrtel.

Na ty se měřil načesaný chmel. Česáči s plnými koši přicházeli k míře. Hlávky sypali do věrtele duté plechové míry o objemu zhruba třicet litrů. Plný věrtel putoval do žoku. Česáči za každý dostali dnes už historické plíšky, kolečka o velikosti mince s vyraženým názvem JZD Kolešovice. Plné žoky putovaly do historické sušárny stojící hned vedle. Tu se podařilo po několika letech zprovoznit, takže kdo chtěl, mohl si prohlédnout, jak se chmel suší.

Chmelnice – dělnice, tak to říkali staří hospodáři, vyžaduje stálou péči už od jara. Zajišťují ji členové M.A.S. Rakovnicko, obec Kolešovice a odbornou péči a chemickou ochranu místní zemědělská firma Rakochmel Kolešovice. To, co si vypěstovala, si přišla očesat Halina Čermáková. Pečuje o ní celý rok. „Jsem Ukrajinka, ale chmel mám moc ráda, jak roste, když kvete, a nejšťastnější jsem, když se sklízí. Chmel je vlastně jako život. Vidím každý den, jak roste. Je to takové pohlazení na srdci. Jsem ráda, že se tu obnovil starý zvyk, česání chmele, a lidé sem přišli," říkala paní Halina mezi tím, co jí hlávky padaly do koše.

Poslední štok padl kolem jedné hodiny. Chmelnice dala jedenáct žoků Žateckého poloraného červeňáku, to znamená sto deset věrtelů. Prodá se spolu s chmelem z Rakochmelu. O to, jaké z něj bude pivo, ale Kolešovičtí nepřijdou. Ochutnají ho o Havelském posvícení. Asi z pěti kilogramů pivo uvaří pivovar v Mutějovicích právě na posvícení.

Po práci se rozjela oslava dočesné. K poslechu vyhrával Švejk Band. Nechybělo samozřejmě dobré pivo i občerstvení. Česáči si načesané věrtele měnili za lahodný mok dle svého výběru.