Pochopitelně každý z nich se ještě hudebně angažuje jinde, například Zdeno Kašpar v roli pedagoga vychoval řadu skvělých saxofonistek prezentujících se v orchestru „Příliš mnoho saxofonů“, Jan Hrdlička je sólistou Orchestru Hradní stráže, výukou na saxofon se zabývá i Otakar Martinovský, zatímco zakladatel kvarteta Roman Fojtíček působí v řadě předních českých symfonických orchestrů nebo prezentuje svůj saxofon ve spojení s klavírem a varhanami.

V první části koncertu zazněly spíše skladby z oblasti takzvaně vážné hudby, a to současných i starších skladatelů (Bohuslav Martinů, Tomáš Hanzlík, Český anonym z 18. století, Isaak Albéniz), pochopitelně ne vždy v původním nesaxofonovém aranžmá, ve druhé si přišli na své především přítomní milovníci (a také hráči) tanečních a jazzových rytmů.

Vychutnali jsme si sóla i nenapodobitelnou barvu bytelné saxofonové sekce, technickou bravuru Hrdličkovy sopránky i sametový tón Martinovského tenoru. Poklona a potlesk patřily i autorům úprav pro toto nezvyklé těleso (Jiří Toufar, Zdenko Kašpar či Tomáš Čistecký).

A co jméno skladatele, to pojem, legenda. Jaroslav Ježek a jeho Tmavomodrý svět a Bugatti step, Kamil Běhounek – Tiše padá sníh, Václav Pokorný – Říkej mi to potichoučku, Eduard Parma – Cesta ke hvězdám, Herbie Hancock – Chameleon a Antonio Carlos Jobim – One note samba.
Vzpomnělo se Karla Krautgartnera (Cesta ke hvězdám) a dvakrát se přidávalo.

Příští koncert se uskuteční opět v Heroldově síni Rabasovy galerie v Rakovníku, a to mimořádně v úterý 1. listopadu.
Na programu bude violoncello a klavír v podání italských koncertních mistrů.

Autor: Ivo Mička