Pokaždé koncem srpna cítil typickou a stále stejnou vůni sušeného chmele. Dalo by se říci, že to bylo pokaždé stejné, ale přece jiné. Chmel totiž dokáže vždy něčím překvapit. K práci na sušárně se nechal, jak sám říká, naverbovat. Předtím rok co rok pracoval na česačce, ale na sušárnu právě potřebovali partu lidí a protože jako vysokoškolák už chmel sušil v Kněževsi, vrátil se do svých studentských let a začal zase sušit. V tu dobu pěstoval Školní statek (nyní Školní hospodářství) při Střední zemědělské škole v Rakovníku chmel až na čtyřiatřiceti hektarech. Čtyřkomorová sušárna jela naplno a obsluhovalo ji pět lidí.

Zdeněk Vopat pochází z Lubné, takže vyrostl doslova mezi chmelnicemi. Kolem chmelu se pohyboval celý život. Už na zemědělské škole v Poděbradech jezdil na chmelové brigády. Tenkrát se pracovalo celé prázdniny. „Dokonce jsem psal na vysoké škole diplomovou práci o pěstování chmele. Dělal jsem i nějaké pokusy,“ vzpomíná Vopat. „Pak jsem přišel učit na zemědělskou školu do Rakovníka, tady jsem se vrátil k sušení.

V roce sedmdesát se na Bulovně dala dohromady parta sušičů. Pak jsme se scházeli každý rok, občas s nějakými obměnami. Ten chmel je pořád stejný, měníme se akorát my.“

Kromě praktické části zná Zdeněk Vopat dobře i teorii. Díky jeho zásluze se jistě zrodil nejeden chmelař, na zemědělské škole v Rakovníku vyučoval totiž chmelařství nějakou tu desítku let. Nyní je už v důchodu, ale stále vypomáhá na školním hospodářství při výuce praxe.

Za ta léta zná zkušený sušič celý postup sušení chmele zpaměti a obsluhu by snad zvládl se zavřenýma očima. Jak dlouhou cestu musí tedy urazit čerstvý chmel, než je správně usušený?

Sušení

Žoky s chmelem přiveze traktor od česačky. Výtahem se vyvezou až do horního patra. Chmel obsluha vysype na žaluziová síta, aby co nejvíce zavadl. Po dvou hodinách propadá na spodní patro sít. Odtud opět po dvou hodinách putuje do lísek, kde úplně doschne.

Celková doba sušení je osm hodin při teplotě padesát pět až šedesát stupňů. „Suší se takzvaně na vřeténko, to znamená, že středová osa hlávky by měla být suchá, zbytek se může máznout,“ vysvětloval Vopat. Chmel o vlhkosti pět až sedm procent se vyveze do spodního patra sušárny. Tady se nechá vychladnout, pak padá otvory v podlaze do skladu.

Ve skladu se po sezóně lisuje. Předtím se rozhrne do slabé vrstvy, otevřou se na něj okna, až dosáhne vlhkosti 12 procent. Pak se lisuje do žoků o váze 60 kg. Velké kulaté nebo hranaté žoky pak vídáme na nákladních autech, která je vezou do výkupu.