Ptá se Alena Rojíková, učitelka prvních a druhých tříd, a téměř všechny děti se už způsobně hlásí a nevykřikují správnou odpověď. Dál paní učitelka upoutá jejich pozornost: „Oči na mě." A vysvětluje nový úkol. Děti pokračují v další práci. Asi v polovině hodiny se protáhnou a zacvičí si, aby zase usedly do lavic jako v opravdové škole. Tihle žáci jsou totiž teprve předškoláci a chodí jedenkrát za měsíc do školičky První základní školy v Rakovníku. Učí se tu formou hry, jak samostatně pracovat, udržet si pozornost a další pravidla práce v hodině.

„Někdy je to náročné. Sejdou se tu úplně cizí děti a každé z nich umí něco jiného. Aby se sehrály, je potřeba hodně trpělivosti a také si vypracovat přípravu, abychom věděli, co máme dělat, a pak práci přizpůsobit třídě, která se sejde," popisovala Alena Rojíková.

Absolvování školičky je pak v první třídě hodně znát. Dříve se děti na začátku školního roku bály, některé i plakaly, ale po školičce už přicházejí do známého prostředí, některé dokonce ke stejné paní učitelce.

„Školičky organizujeme pro všechny děti. Následují zápisy do prvních tříd. Po nich si děti rozdělujeme do tříd. Na konci předcházejícího roku připravíme školičku s konkrétní paní učitelkou, takže děti už před prázdninami ví, jakou budou mít paní učitelku. Máme s tím velice dobré zkušenosti," uváděla Alena Rojíková.