Nyní má organizace osmnáct členů převážně ve vyšším věku, někteří jsou už jen čestní. V době největšího rozmachu chovatelství tu bylo i šedesát členů. „Už nás ubývá, ale to není, myslím, jen problém naší organizace. Jinde je situace podobná," mínil Josef Fišer. Co je ale potěšitelné, právě přibyli dva mladí. Ti začínají, takže se ještě nezaměřili na konkrétní chov. Ti ostřílení členové chovají převážně všechna zvířata, ale nejvíce se zaměřují na králíky.

Mezi nejstarší členy základní organizace chovatelů v Lužné patří Václav Syrový z Krupé. Do Lužné přešel, když  základní organizace v Krupé  zanikla. Chová, dalo by se říci, jako správný chovatel vše. Má králíky plemene činčila  a velký stříbřitý.  Z holubů rakovnické kotrláky, staváky, polské rysy.

„Holuby ale nevystavuji. Mám je jen pro své potěšení," vysvětloval Václav Syrový. Doma v Lužné vystavoval králíky. Zvířata chová, jak sám řekl, snad padesát let, takže dobře pamatuje zlaté časy chovatelství. „Teď se chovu věnuje spíše starší generace. Mladí mají raději počítače," mínil chovatel a dodal: „Mě to baví. Ono to musí bavit, jinak by to nešlo. Znamená to každodenní starost. Ale když se pak sejdu s kolegy na výstavách a popovídáme si, jsem spokojený."

Naopak nejmladší z chovatelů je Ondřej Strnad. Spolu se svým otcem doma chová králíky bílopesíkaté modré. Osm ze svého chovu jich vystavoval na luženské výstavě. „O králíky se starám já. Dávám jim vodu, ječmen, granule, vojtěškové seno. Největší radost mám, když pak na výstavě dostanou nějaké ocenění," popisoval Ondřej. K chovatelství ho přivedl jak jinak než jeho otec. Chov zvířat je vůbec v rodu  Strnadů velkou tradicí. Děd a strýc zakládali chovatele v Lužné. Kromě králíků měli také exotické ptactvo, holuby. Nyní Strnadovi tvoří zhruba třetinu chovatelské organizace v Lužné. Další foto na webu Rakovnického deníku.