Je to jen jedno téma z mnoha, které během svého života zpracoval. Jak prozradil v rozhovoru, v zásobě má ještě mnoho dalších, které nestačí zpracovávat.

Námětů na zpracování máte určitě nepočítaně. Jak je vyhledáváte a podle čeho si je vybíráte?
Nechápu kolegy, kteří říkají, že nemají co psát. Můj mindrák je ten, že to všechno nemohu stihnout. Dnes dělám dvě stě šedesátý díl pořadu Stopy fakta tajemství s novými tématy. Možná je to do Guinessovy knihy rekordů, ale já mám tolik témat, že vím, že je nemůžu do konce života stihnout zpracovat.

Čím to je? Čemu to přisuzujete?
Možná je to tím, že my jsme ještě vzdělaná generace. To znamená, že hodně víme a známe souvislosti. Například mi nějaká paní řekne, víte o tomhle, a můj mozek analyticky pracuje a já si to dokážu spojit. Moje kniha obsahuje devět tisíc svazků. Mám proto z čeho čerpat. Najdu třeba termín a vím, s čím to propojit.

Říkáte, že nemůžete témata stihnout zpracovat. Nemohl by vám někdo pomoci?
Studenti se nabízejí, že mi pomohou, ale když vidí to mé zničující tempo, tak to vzdávají. Nestíhají mé tempo práce. Řeknou, že chtějí jezdit na chalupy, nebo že mají hypotéku, což samozřejmě chápu.

Jak dlouho vám trvá zpracovat jedno téma?
Když jsem pátral kolem Antoine de Saint-Exupéryho, tak jsem hledal dvacet let. Některá témata dělám i třicet let. Když jsem pátral po nejmladším odbojáři u nás, Oldovi Dolečkovi, o kterém jsem napsal také knihu, trvalo mi s přestávkami třicet let, než jsem zjistil jeho osud.

Kdy jste vůbec s touto prací začal?
Už asi jako dítě jsem začal psát. Je to nějak ve mně.

Říkáte, že máte zničující tempo. Dokážete vůbec někdy odpočívat?
Samozřejmě, že ano. Lidé se mě často ptají, jak čelím špatným informacím o světě, které se neustále při mé práci dozvídám. Jestli z toho nemám deprese. Já tedy nevím, co deprese je, protože hodně pracuji. Ale na druhou stranu musíte žít aktivním životem a mít bohatý osobní život.

Jak si to máme vysvětlit?
Například dělám na nějaké ošklivé kauze, ale vím, že druhý den mám schůzku s kamarádem, kde budeme řešit, jaké nové lano koupíme, abychom ještě v našich letech vylezli nějaký dobrý kopec. Další únik je pro mne tramping a kamarádi, kteří vůbec nejsou z kruhu novinářů. Vůbec se s nimi nebavím o své práci. Pak jsem také věděl, že když chci být dobrým novinářem, nestačí jen vystudovat vysokou školu, ale musím pracovat v různých sférách, abych poznal svět. Například jsem pracoval v dole. Chtěl jsem poznat co nejvíce lidí a ohmatat si život. Bohužel ale mám obavy, že tenhle způsob žurnalistiky, kdy reportér musí vše vyšlapat, nic neopisuje z internetu, končí se mnou. Nechci se chlubit, ale nikdo to už nedělá.

Takže příliš s internetem nepracujete?
Ale pracuji. Využívám ho na poštu. A také je výhodné, že tam každého najdete, i třeba v Austrálii. Ale co se týká historie, je tam tolik nepravd, lží a zavádějících informací, protože tam může psát každý. Nás ještě na fakultě učili heuristiku. To je předmět, ve kterém hledáte informace tak, že je takzvaně vyšlapete, ptáte se pamětníků, potomků pamětníků, hledáte v knihovnách a archivech. Je to pracné, ale máte jistotu, že je to pravda. Pak studenti, kteří jsou do práce nejdříve zapáleni, když zjistí, že by měli sedět v archivu sedm hodin jako já, to raději vzdají.

Prozradil jste, že máte rád tremping. Určitě to znáte i na Berounce…
Berounku dobře znám. Dokonce jsem editoval knihu z roku 1992 Hurikán a dějiny trampingu. Byla to jedna z mých prvních knih. Tam jsou popsány všechny osady. Berounku mám moc rád. Kamarádil jsem s bratrem Oty Pavla, Hugem, takže jsem Berounku znal prostřednictvím Oty Pavla i jeho bratra Huga, který zemřel před dvěma lety a velmi mi chybí. Hugo mě naučil milovat Berounku. Ota Pavel je známý a to je v pořádku. Psal výborně. Ale Hugo byl výborný básník, to se málo ví a to mě mrzí.

Jezdil jste také hodně po světě. Co vás tam táhlo?
Já jsem posedlý světem. Pořád jsem ho hledal, kdejakou horu, kdejaké moře. Až teď na konci života jsem zjistil, že neznám tuhle zemi. Je to tak trochu moje ostuda. Takže se teď učím ji poznávat. Například Jesenicko a vůbec tenhle kraj jsem vůbec neznal. Poznávám ho až nyní, když jsem tu něco natáčel v Žihli.