Stejně tomu bylo i letos třetí májovou sobotu. 
V Bělbožicích se vydal průvod vesnicí. Zastávka s tancem patřila nejen svobodným děvčatům, která měla u domu krásně nazdobené májky, ale tady se tančilo u každého domu. Hlavní májovník pokaždé vše začal vyvoláváním: „Čí jsou máje? Naše! A komu je dáme? Nikomu!" Poté si mladí připili 
s obyvateli domu a májovník je pozval na večerní zábavu. Následovala polka či valčík. Z Bělbožic pokračovali májovníci opět na káře do Milíčova. Naposledy se krojovaný průvod vrátil do Šípů, kde program vyvrcholil tancem pod májkou. Ta se musela pořádně zalít pivem, aby neuschla. Všichni si společně zazpívali známou Tu naší písničku českou.

„Končíme pokaždé večer tak v šest hodin. Už jsme trénovaní, takže se to dá vydržet," popisoval hlavní májovník Tomáš Slabý. Hlavní májovníci jsou vlastně tři. Každý v jedné vesnici, a bývá to většinou tak, že májovníka dělá mladík, který v té vesnici bydlí. Přípravy na staročeské máje začínají ve čtvrtek. V pátek se zdobí břízky a doveze se májka. Ještě se zdobí sál, připravuje tombola a rozváží se dívkám břízky k domům. Mladí musí ozdobit na šedesát májek. Staví je u domů svobodných děvčat, u pomníku padlých, u hospody a obecního úřadu a na konci každé vesnice.

Krále v Šípech staví po zkušenostech až v sobotu ráno, před májemi. Jednou se totiž stalo, že jim ho do rána podřízli. Aktéři činu pak přišli večer na májovou zábavu se špicí a chtěli ji prodat za tisíc korun a sud piva. Proto chlapi musí stihnout postavit krále až v sobotu dopoledne. Zvládnout se to podle Tomáše Slabého dá. Musí být vše dobře nacvičeno.

Zatímco chlapci mají plné ruce práce s májkou na návsi, dívky si chystají kroj. Oblékají si bílou halenku, šněrovačku, nabíranou sukni a přes ni bílou zástěrku. Krojů je celkem deset, z toho pět úplně nových. Náklady na jejich ušití šly z rozpočtu obecního úřadu. Ještě jeden zvyk je tu trochu jiný, než v ostatních vesnicích. Hlavní májovník při tanci nedrží v ruce smrček, ale malý modřínek ozdobený bílými stuhami. V další vesnici ho předává dalšímu hlavnímu májovníkovi.

Pokud průvod dojde do sálu, modřínek putuje v lahvi doprostřed sálu pod ozdobený věnec. Mladí kolem něj tancují. Jakmile ho skopne některý z mládenců, muzika přestane hrát. Dotyčný provinilec musí před svou partnerkou pokleknout na kapesník a políbit ji.

Staročeské máje v Šípech a přilehlých vesnicích pořádají dobrovolní hasiči, proto jde v čele průvodu starosta obce a zároveň starosta hasičů Josef Slabý v rakouskouherské hasičské uniformě. Tradici májů tady obnovili po dlouhé přestávce. Nyní staročeské máje „drží" už deset let. ⋌.