Jaké máte vzpomínky na školu a na maturitní ples?
Cokoliv mám spojeno se školou, na to vzpomínám s ohromnou radostí. Byl jsem šťastné dítě, které bavil každý předmět. Dokonce mi chutnalo ve školní jídelně a opravdu mi škola chybí.

A co maturitní ples?
Ten byl super. Protože jsem už v tu dobu hrál ve filmech, malinko bylo nepříjemné, že přijeli nějací novináři. Ale vyfotili si jen nástup a podobně a pak odjeli. Bylo to nepříjemné i vůči spolužákům. Ale když novináři odjeli, tak jsme to rozjeli. Byli jsme dobrá parta, jak většinou bývá na osmiletých gymnáziích.

Vídáte se se spolužáky?
Ano, vídáme. Máme i dobrou účast na třídních srazech. Malinko se sice snížila poslední dva roky, ale počet lidí bývá stejný, protože někteří spolužáci už mají rodinu a na srazy nosí ukázat mimina.

Jak se cítíte jako moderátor maturitních plesů?
Mě to hrozně baví, protože je to autentické. Není to až tolik práce, protože plesy jsou téměř stejné, takže vím, co mám dělat. Lidé to neskutečně prožívají, protože pokud nepropadnete, máte jeden maturitní ples za život. Atmosféru dělají rodiče.

Pozorujete rozdíl maturitních plesů v jednotlivých městech?
Rozdíl je ohromný. Všiml jsem si velkého rozdílu lidí, už když jsem někam přijel natáčet. Lidé reagují na různé věci, ale maturitní plesy mi ukázaly ten rozdíl ještě větší. Nechci to nějak generalizovat, ale jsou kraje, kde umí plesy organizovat na úrovni a svátost plesu je jim bližší a podle toho to tak vypadá.

Máte nějaký vztah k Rakovníku nebo k Rakovnicku?
V Rakovníku nejsem poprvé, ale nebyl jsem tu dlouho. Hrál jsem tu několikrát hokej. Mám odtud jeden nejzajímavější hokejový zážitek. Hráli jsme tu asi před patnácti lety proti Rakovníku. Přijeli jsme jako strašně nabušený tým z Českých Budějovic. Vedli jsme sedm jedna. Tři minuty do konce nás Rakovník porazil devět sedm.
Z Rakovníka pak znám herečky Lenku Juroškovou a Veroniku Kubařovou. Obě mám moc rád. A jejich jména mě napadnou jako první, když se řekne Rakovník. Jinak Rakovnicko zatím vůbec neznám.