Kliknutím zvětšíteSpolu s Radkem Tomčíkem, Bohumilem a Evou Nevímovými jste jedinými lékaři na Rakovnicku, kteří vyjádřili svůj názor prostřednictvím Deklarace lékařů, jež nesouhlasí s nátlakem na očkování. Proč jste se rozhodl ji podepsat?
Podepsal jsem ji proto, že mi chybí v pohledu na problematiku covidové infekce názorová pluralita. Publikace alternativních názorů v oficiálních médiích je minimální. Zdaleka ne všichni lékaři jsou příznivci protiepidemických restrikcí nebo povinného očkování. Někteří dospěli vlastními úvahami na základě svých životních a odborných zkušeností k jiným závěrům. A v této fázi by měla následovat otevřená diskuse s otevřenou korekcí mylných názorů. Ale to chybí. Za odlišný názor se vyhrožuje vyloučením z lékařské komory, což znamená ztrátu možnosti vykonávat povolání lékaře. To je jako za starých časů.
Co si myslíte o tom, že Deklaraci lékařů podepsali pouze čtyři z desítek lékařů na Rakovnicku?
To nevím. Ve své současné pozici mám málo příležitostí komunikovat s ostatními lékaři.
Přejděme k samotným vakcínám. Jaký na ně máte názor?
Rozhodně nejsem odpůrce očkování, nepochybuji o přínosu zavedených očkování. Očkovací látky proti covidu-19 ale byly uvedeny do praxe v situaci plné obav z kolapsu zdravotnictví. Byly vyvinuty velmi rychle a v této rychlosti nemohly projít standardními testovacími procesy. Jsme rádi, že je máme a že byly ve zrychleném režimu schváleny příslušnými agenturami k použití. Ale popravdě, příznivý účinek není až tak zázračný, jak se čekalo, a vedlejší účinky nebyly dosud zcela systematicky zhodnoceny. Případné dlouhodobé nežádoucí účinky typu kancerogenity nebo teratogenity se zatím ani nemohly projevit. Je tedy podle mého názoru legitimní, zvolit si cestu bez vakcinace. Chápu, že celospolečensky, z hlediska šíření infekce je výhodné, když je co nejvíce lidí naočkováno. Ale z hlediska jednotlivce nemusí být posouzení risk/benefit zdaleka takto jednoznačné.
Můžete to konkretizovat?
Běžně prochází vývoj léku farmakologickými studiemi první až třetí fáze včetně dvojitě zaslepené randomizované studie. Až poté jsou léky uvedeny na trh. A stává se, že i léky, které tímto vším prošly, jsou po uvedení na trh po nějaké době praktického užívání staženy pro vedlejší účinky. Vakcíny na covid kompletními klinickými zkouškami neprošly a z časových důvodů ani nemohly projít. Randomizované studie budou končit až v roce 2023. Nemůžeme tedy s jistotou říci, že jsou bezpečné. A ukazuje se, že ani přínos není takový, jak se původně očekávalo. Co poradit pacientovi? Těžká volba.
Jak často se setkáváte s vedlejšími účinky po očkování?
V ambulanci se poměrně často, i více než jednou týdně setkávám s pacienty, kteří prodělali například infarkt, plicní embolii nebo jiné závažné nemocnění, a nedlouho předtím byli očkováni. Souvisí to spolu? Těžko říci. Časová souvislost je podezřelá. A nemyslím si, že by se takové případy hlásily jako vedlejší účinek očkování. Toto vše by mělo být statisticky zpracováno a zveřejněno. Nejen hospitalizace a úmrtí na covid. V této souvislosti musím uvést, že si vážím přínosu pana Ondřeje Dostála, který se snaží zpřístupnit oficiální statistiky ÚZIS, ale i jiná věrohodná data širší veřejnosti, nejen poslancům a politikům.
Jaké jsou vedlejší účinky po očkování?
Víme například, že po očkování dochází k poškození cév a k tvorbě krevních sraženin v cévním řečišti. Pozdní vedlejší účinky nejsou dosud zmapovány.
Jak tedy poznat, jestli je pro daného člověk větším rizikem očkování, nebo přirozený průběh covidu?
Výsledky komplexních statistických porovnání nejsou k dispozici. Lékař tedy pacientům radí, čemu sám věří. Já očkování doporučuji seniorům a pacientům z ohrožených skupin. Doporučuji, ale nenutím. Mladým zdravým lidem bych spíše doporučil s očkováním vyčkat, obzvlášť, pokud už infekci prodělali. Ale pokud mají z onemocnění obavy a chtějí se očkovat, rozhodně jim to nerozmlouvám. U dětí bych očkování v současné situaci jednoznačně a důrazně nedoporučil.
Řada lékařů je ale jiného názoru a očkování doporučují je i dětem. I Evropská léková agentura doporučila očkování dětí od pěti let. Porovnání rizik podle ní dopadá v neprospěch covidu.
Nejsem pediatr ani dětský kardiolog, takže se v tomto jedná o vysloveně laický názor, ale přijde mi, že u dětí má infekce covidem převážně vysloveně lehký průběh a před nákazou a přenosem na starší generaci stejně očkování nechrání. Dlouhodobá rizika očkování nejsou zmapována. Můj názor je děti neočkovat.
Argumentací vlády pro co nejvyšší proočkovanost je předejití kolapsu zdravotnického systému a restriktivním opatřením typu lockdownu.
Rozumím nadšení politiků pro očkování. Ale celospolečenské hledisko nemůže vynulovat práva jednotlivce. Povinné očkování by bylo možné obhájit, kdyby se jednalo o nemoc s vysokou nakažlivostí a s vysokou letalitou. To nyní u covidu není. Podmínkou pro nařízení povinného očkování též je, že očkování prokazatelně zabraňuje nemoci. To očkování proti covidu nesplňuje. Navíc člověk dosud není proti dané nemoci imunní. Přitom jedinec, který infekci covid-19 prodělal a není očkovaný, má daleko lepší úroveň imunity, než jedinec po očkování, který nemoc neprodělal. Pacienti, kteří covid prodělali, jen v minimálním počtu končí s recidivou v nemocnici.
Na co byste se zaměřil, aby se zlepšila současná situace?
Myslím si, že důležitá je co nejvyšší proočkovanost rizikových skupin. Rezervy jsou též v přednemocniční péči - jednak zlepšit dostupnost podání monoklonálních protilátek rizikovým pacientům, jednak se v přednemocniční péči snažit včas zachytit pacienty s progredujícím průběhem, kteří by profitovali z nemocniční léčby. Většinu pacientů s infekcí covid-19 je možné léčit ambulantně. Optimální by bylo odfiltrovat pacienty indikované k hospitalizaci ještě v domácím prostředí. Není vhodné, když má pacient s covidem doma pocit nedostatečné péče, nechá se přivézt RZP na příjmovou ambulanci nemocnice, tam ho vyšetří a pošlou ho domů, že by z pobytu v nemocnici neprofitoval…
Zahlcení nemocnic je i otázkou jejich kapacity. Například na interním oddělení rakovnické nemocnice je méně než polovina lůžek oproti stavu před 6 - 7 lety. Situace je obdobná v řadě dalších, především regionálních nemocnic.
Hlavní problém je v nedostatku personálu. Práce ve zdravotnictví je náročná odborně, emočně a psychologicky, často i fyzicky, v hygienicky a mikrobiologicky náročném prostředí, často je velice stresující a konfliktní. Myslím, že finanční a společenské ohodnocení zdravotníků zatím není takové, aby přilákalo dostatek nových zájemců a umožnilo doplnění personálního podstavu. Rozumím tomu, že státní rozpočet je ve velkém deficitu, ale je nutné vyjasnit priority.
Je už známo, že vakcinace šíření covidu nezabrání, a jak už bylo zmíněno, kapacita a personál nemocnic jsou omezené. Jaký máte jako lékař recept, aby se tato nemoc nešířila rychlým tempem, jako tomu bylo například na podzim, a nedošlo k opětovnému zahlcení nemocnic a omezování plánované péče?
Doporučuji aktivní pozitivní motivaci rizikových skupin obyvatel k očkování. Násilné a direktivní metody typu povinného očkování mají často spíše opačný, kontraproduktivní účinek. Ve screeningu onemocnění se zaměřit na pacienty s příznaky. Široké plošné testování bezpříznakových osob podle mého názoru nemá smysl. A u nemocných se snažit na ambulantní úrovni odchytit pacienty s rizikem těžkého průběhu a najít pro ně účinnou léčbu. Nyní do všeho vstoupila ještě varianta omikron, těžko předvídat, jaký bude vývoj – nakažlivost je vysoká, závažnost snad nižší, monoklonální protilátky u omikronu nefungují…
15
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
