Kdy vás prvně napadlo natočit film?
David: Úplně první impuls se dostavil, hned jak jsem začal chodit na gymnázium. Vlastně hned, jak jsem vešel do jeho chodeb. Ta budova má svoji atmosféru. Tehdy jsem měl první nápady na absolutní abstrakci čehosi. To jsem ještě ani nevěděl, kdo by tam mohl hrát. Až potom jsme se začali nějak dávat dohromady.
Matyáš: Nějak… Bylo to v pasáži. Ty jsi tam přišel a řekl jsi: „Dobrý den pánové, nechtěli byste si zahrát ve filmu?
David: První impuls se dá datovat do října, byl teplý podzimní den. Seděli jsme spolu s Markem Štěpánkem a Matyášem na zídce a společně jsme se svěřili, že fušujeme do filmu. Tam skutečně ten nápad vznikl a vše se spojilo s mojí prvotní vizí, s atmosférou gymnázia. Tehdy se začal dělat scénář. V něm nebyla určená kostra, jen tělo – vlastně prvotní myšlenka. Nikde nebylo určeno, tady je začátek a tady je konec. Neměli jsme ani technický scénář.

Jak dlouho tedy trvala příprava scénáře?
David: Vznikal jen literární scénář vlastně nabalovací technikou a to trvalo tři měsíce. Z něj se spousta scén ještě vyřadila. Ten film se tvořil vlastně sám, jen ho ovlivňovala spousta lidí. Režisér, herci… Jak postupně rostl, začínal žít svým životem. Potom už to bylo na scénáristovi, určit, co tam patří a co ne.
Scénárista tedy musí umět škrtat?
David: V podstatě ano, dalo by se říci, že z původní vize se do filmu dostanou tak dvě, tři procenta.

Kdy padla první klapka?
Matyáš: Natáčet se začalo v lednu. Ve filmu je krásně vidět, jak šel čas, na našich sestřizích. Nejprve mám vlasy na krátko a končím s vlasy, jako mám nyní. A to se tam různě prolíná a míchá.

Filmu to ale myslím nevadí…
David: Protože nehráli profesionální herci, tenkrát to nebyli ani herci, nemohu je nutit, aby chodili přesně upravení, tak, aby to navazovalo na předchozí scénu. Bohatě stačilo a byl jsem nesmírně rád, když na další natáčení přišli ve stejném oblečení, jako před tím.

Jak hodnotíte film po producentské stránce?
Matyáš:To, že jsme udělali film, kde hoří, několik lidí je tam zastřeleno a jezdí se tam auty, téměř bez nákladů, považujeme za úspěch. Náklady vyšly opravdu minimální, tak do pěti tisíc korun. Na benzín, na cigarety. Nejvyšší položkou snad byly cigarety. Na těch si David zakládal, kvůli dějové linii. Kdybychom měli více prostředků, vznikl by určitě lepší film. Vešlo by se do něj více Davidových nápadů. A ty on má skvělé, proto s ním chci dělat. Ale stejně, vyprodat za daných podmínek Tylovo divadlo, je, myslím, úspěch.

Proč jste si vybrali zrovna tohle téma?
David: Jaké téma? Bylo jich tam hned několik. Ale to pro diváka nejčitelnější, které nemusel moc luštit, je pro nás a pro všechny zúčastněné výpověď samotných studentů. Ta je právě ovlivněna celkovou atmosférou gymplu. Kdokoliv tam vkročí, určitě to na něj dýchne.

A některé z dalších témat?
Matyáš: Silná studentská revolta až mladický extrémismus. Čím mladší člověk, tím má radikálnější řešení. Čím je starší, tím více se jeho názory obrušují. Říká si, že už to není potřeba. Nechce se mu to řešit, už má moc velkou zodpovědnost za rodinu, za děti. Nejvíce je to vidět na tom starém muži. Ten by to dříve také řešil zrovna tak radikálně, jako ti mladí, ale dnes už nemůže.
David: My jsme si nakonec ani ta témata nevybrali. Vznikala postupně s filmem. Nabalovala se na původní vizi. Vytvořily se základní body a od těch jsme se odpichovali dále. Zkrátka z malého semínka vyrostl postupně velký strom.

Byl film takový živoucí organismus?
Matyáš: V podstatě ano. Dalo by se říci, že to, že herci myslí, je velký problém.
David: Pro režiséra by bylo ideální, kdyby měl herce jako loutky a jen by tahal za nitky. A to zkrátka nejde. Ti všichni potom také ovlivňují film.

Dalo by se říci, že se vám film povedl?
David: No, z každého průšvihu, a že jich bylo, jsme nakonec vybruslili dobře. Výstup dopadl nakonec lépe, než vstup. Až na technické zpracování. Nepovedla se nám zvuková stopa. Pro jednoduchost jsem zvolil kameru, která má zabudovaný mikrofon. Nemohli jsme použít visací mikrofon pro čistotu dialogů. Ale s tím jsme počítali, věděli jsme to hned od začátku.

Co říkáte tomu, že jste po dlouhé době vyprodali kino?
Matyáš: Film má pro lokální publikum jedno velké kouzlo, všechny herce osobně zná. Proto je plné kino. Diváci se přišli podívat, například jak pan profesor blbne před kamerou, jak každý z nás blbne před kamerou… Proto také přišlo tolik lidí.

Herce jste vybírali, nebo jste jim role „šili“ na tělo?
David: Určitě jsme psali role na tělo. Objevilo se tam sice několik lidí, co tam neměli být. Ale ze sedmdesáti procent to bylo na tělo.

Je film vaše prvotina?
David: Je to můj první dokončený film. Vše, co jsem natočil před tím, byly pokusy. Na nich jsem se učil. Tohle je první celovečerní film.

Od kdy jste se učil?
David: Asi tak od čtyř let. Ale točil jsem opravdu pokusy. Pro mne to byly studie. Tohle je první film, se kterým jsem se chtěl prezentovat.
Uvidíme ještě někdy váš film?
Matyáš: Vzhledem k návštěvnosti záleží asi jen na domluvě, kdy se tady promítání zopakuje. Dále ho dáme na internet. Zkrátka bude volně šiřitelný. My se pirátů nebojíme. Vzhledem k tomu, že je to studentský film, nečiníme si žádné finanční nároky. Čím více lidí ho uvidí, tím lépe pro nás. Chtěli jsme zkrátka udělat film, který nás všechny zajímá, abychom jsme se v tomto žánru někam posunuli. A David nás k tomu dokopal.

Co natáčení v prostorách gymnázia, nebyl to problém?
Matyáš: Protože jsme se nebáli zeptat, zašli jsme za paní zástupkyní ředitele. Byla nadšená. Poslala nás za panem ředitelem, ten souhlasil.

Jak se natáčení dařilo hercům, opakovali jste često jednotlivé záběry?
David: Jsem pedant… když profesionální herci opakují scénu po šesté, mají dost. Někteří režiséři točí šestkrát a dost. My jsme točili i třicetkrát… Člověk stále hledal a snažil se najít to nejlepší. Nakonec si třeba vybral desátý záběr, ne až ten poslední. Nám nešlo o peníze. Jediné, co nás tlačilo, byl čas.

Vzpomenete si n a nějakou veselou historku z natáčení?
Matyáš: V Přílepích, kde se točila scéna, jak se zabije můj děda, mi v autě začala blikat kontrolka a já si nebyl jistý, zda dojedu. Takže jsem zařadil neutrál a všichni, co stáli okolo, mě začali tlačit. Auto se pomalu rozjíždělo. V dojezdu jsem auto nastartoval, přejel jsem kolem dědy a zastavil. Veselé také bylo, že evropská auta neumějí jezdit tak pomalu, jako ta americká. Problém byl, sledovat dědu pomalým tempem.

Vůbec to Twingo působí zajímavě…
Matyáš: Původně jsem jezdil v krásném kabrioletu. Mihl se v jedné scéně. Pak jsem se doma nepohodl a auto mi bylo zabaveno. Proto jsem použil Twingo.

Chystáte něco dalšího?
Matyáš: Film byl pro nás úžasná zkušenost. Točíme další dva. Když to dobře dopadne, tak dokončíme alespoň jeden.

Chcete se filmu dále věnovat, dále ho po gymnáziu studovat?
David: To už musíme. Je to obsese. Jakmile jednou začnete, už vás to nepustí. Rádi bychom byli i normální jako ostatní lidé, ale nejde to.