Rozhodnout se pro předčítání bylo pro ni jednoduché. Každý den totiž čte dětem v práci, je totiž učitelkou z mateřské školky. „Když jsem se o této akci dozvěděla, tak jsem se nabídla. Sama ráda čtu. Protože vím, že se dětem doma, ne tedy všem, čte málo, říkala jsem si, že jestli sem někdo přijde, ráda jim něco přečtu," vysvětlovala Daniela Rovná.

Knihu z osmdesátých let volila záměrně. Už několika generacím ji ve školce čte při odpoledním odpočívání. „Doufám, že tu při ní nikdo neusne," řekla s úsměvem paní Daniela.

Knihu otvírá dětem v mateřské škole pravidelně jedenkrát za dva roky, když se trochu obmění osazenstvo školky. Sama si v ní oblíbila některé příběhy. Protože děti chtějí vidět také obrázky a v knize listují. Že ji mělo v rukou už hodně čtenářů, poznáte, protože je hodně opotřebovaná.

Kromě této předčítají dětem i z jiných knih. Některé jsou nové, dokoupené, ale stále se vracejí ke klasickým pohádkám. „Zjišťujeme, že děti klasické pohádky už ani neznají, ale když jim je čteme, zaujmou je," popisovala Daniela Rovná. Nově vycházející pohádky sledují, ale ne úplně pravidelně. Některé moderní příběhy jsou těžko pochopitelné „Jestli i pro děti, nevím, protože máme ve třídách děti různého věku. Některé čtení pochopí, některé se učí alespoň naslouchat mluvenému slovu, což je do školy důležité," podělila se o zkušenosti Daniela Rovná.

Ještě raději, než čte, paní učitelka vypráví různé příběhy. Ty děti poslouchají ještě raději, protože u nich více gestikuluje i používá mimiku.

Sama si mezi knížkami vybírá od každého žánru něco. Čím je starší, tím má raději i detektivní příběhy. Dále romány ze současnosti o postavení žen v různých státech. Oslovují ji i díla ze severských zemí. „Chvíli mi trvá, než pochopím děj a než si zapamatuji jména, ale příběhy jsou pro mne zajímavé. Jejich prostřednictvím se dozvídám i o stylu života," dodala Daniela Rovná.