Slunovrat je extrémní severní nebo jižní poloha Slunce na ekliptice, ze které se začíná vracet zpět k rovníku – odtud tedy slunovrat. Ekliptikou označujeme zdánlivou roční dráhu Slunce, pohybujícího se na pozadí hvězd a táhne se zvířetníkovými souhvězdími - Beran, Býk, Blíženci, Rak, Lev, Panna, Váhy, Štír, Střelec, Kozoroh, Vodnář a Ryby. Ve skutečnosti je to promítnutí oběžné dráhy Země kolem Slunce na nebeskou sféru. Protože je zemská osa skloněna, svírá ekliptika se světovým rovníkem úhel 23,5 stupně. Jistě jste si všimli, že v zimním období se Slunce pohybuje nízko nad jižním obzorem, opakem jsou letní měsíce, kdy září vysoko na obloze.

Při zimním slunovratu stojí Slunce přímo /v zenitu/ nad obratníkem Kozoroha, což je rovnoběžka vzdálená 23,5 stupně jižně od rovníku. Tento bod představuje nejjižnější polohu Slunce v průběhu celého roku a u nás nastává nejkratší den a nejdelší noc. Od tohoto okamžiku se naše nejbližší hvězda začne pohybovat na sever a tím navracet zpět k rovníku. Na rovníku ji v zenitu najdeme v den jarní rovnodennosti což znamená, že den a noc jsou stejně dlouhé, obě polokoule jsou osvětlovány stejně. Cesta Slunce dále pokračuje na sever, aby v den letního slunovratu stanulo přímo nad obratníkem Raka, což je rovnoběžka vzdálená 23,5 stupně severně od rovníku a představuje tak nejsevernější polohu Slunce v průběhu celého roku, u nás je nejdelší den a nejkratší noc. Další cesta Slunce směřuje jižním směrem zpět k rovníku, kterého dosáhne v den podzimní rovnodennosti /opět je stejně dlouhý den i noc/. Cesta jižním směrem stále pokračuje a tím se kruh uzavírá – je zde opět zimní slunovrat. Je to koloběh, který se každoročně opakuje a v minulosti dal základ vznikajícímu kalendáři. Čtyři základní polohy Slunce na své dráze se tak staly základními kameny kalendáře.

Autor:Renata Šilhánková