K dětem se připojily také čtyři učitelky: Tereza Steidlová, Barbora Videmanová, Šárka Horníková a Daniela Píchová.

Tereza Steidlová popsala: „Zajímavé na tom všem je, že v momentě, kdy za mnou holky s nápadem na adopci přišly, už jsem o ní také přemýšlela. Byla nějaká intuice, takže jsem okamžitě kývla, že se do toho společně pustíme." Školáci se za pomoci učitelů nakontaktovali na projekt Adopce na dálku občanského sdružení Centrum Dialog.

A tak tady dnes sedím spolu s dětmi v jejich třídě a ptám se na další podrobnosti k adopci. „Vybírali jsme dle věku, abychom všichni pěkně dostudovali současně. Má teď novou velkou rodinu, je nás myslím sedmadvacet a každý z nás jí poslal svůj vlastní dopis s fotkou a dárečky. Ta se asi musela divit, když má místo jedné maminky z Čech najednou sedmadvacet ne rodičů, ale spíše sourozenců," smály se děti.
Roční příspěvek na Claries činí 7 tisíc 200 korun. Děti z Rakovnicka se domluvily, že ho uhradí ve třech splátkách, protože je školní rok v Keni rozdělen na tři trimestry.

„Z příspěvku se hradí školné, učební pomůcky a povinná školní uniforma. Peníze se posílají přímo škole nebo organizátorům projektu v místě. Ty dětem nakupují vše potřebné a jsou s jejich rodinou v přímém kontaktu. Děti chtěly pochopitelně své nové kamarádce poslat co nejvíce věcí. Třeba knihy, oblečení, sešity. Ale to je komplikovanější. Organizátoři projektu mi říkali, že pokud je zásilka větší, tak se platí clo, o kterém nikdo neví, jak by bylo vysoké. Takže apeluji na to, aby zásilky byly co nejmenší," popisovala dále Tereza Steidlová.

Na projekt se parta ze Třetí základní školy v Rakovníku napojila v předvánočním čase. Novým adoptivním „sourozencům" byly přeposlány dva dopisy a vysvědčení Claries. Dopisy byly ještě adresovány její původní adoptivní mamince Iloně. „Byly psány v angličtině, což nám vyhovuje. Dozvěděli jsme se třeba z nich, že k Vánocům dostala od tatínka živé kuře a měla z něho velkou radost. Už se těší na vajíčka. Vypadá to, že jí maminka zemřela. Z těch dopisů nám to ještě není zcela jasné. Snad se o její rodinné situaci dozvíme více z dalších dopisů," vyprávěly děti.

Děti v Keni jsou ve škole hodnoceny v procentech. „Neznají známkování. Jen procenta. Nejlépe jí jde, jak se zdá, přírodopis. Také je tam napsáno, kolikátá byla, co se týká prospěchu, ve třídě. Je dvaadvacátá, což znamená, že se od minule hodně zlepšila," popisovaly dále děti.

Nyní jsou zvědavy, zda jim malá Claries, o které říkají, že je velice krásná, odepíše jednotlivě, nebo napíše jeden velký, obsáhlý dopis. „Musí přeci odpovědět na tolik otázek…," mají starost školáci. Africké dívenky se například v dopisech ptali na její zájmy, rodinu, jaké upřednostňuje barvy, kolik měří, jaké má ráda předměty ve škole.

„Při výběru toho, koho budeme adoptovat, jsme přihlíželi k několika faktorů. Byl to především jazyk. Mohli jsme si vybrat mezi státy Guinea a Keňa. Zvítězila Keňa, protože v Guinei je úředním jazykem francouzština, kterému se tyhle děti neučí. Gró adoptivních 'rodičů' z naší skupiny jsou dívky, takže z toho důvodu jsme vybrali holčičku. Aby si byly blízké," dovysvětlila Tereza Steidlová s tím, že projektu pomoci na dálku fandí, neboť vytváří pouto solidarity, porozumění a vzájemné náklonnosti mezi různými národy a kulturami.
„Děkuji všem žákům za jejich podporu a vážím si jejich rozhodnutí, nadšení a ochoty pomáhat Claries v její cestě za vzděláním," zdůraznila Tereza Steidlová.