Hlásí se k vám dostatečný počet dětí?
Situace je v současné době solidní. Je znát, že se vyšší populační vlna začíná objevovat ve škole. Letos máme čtyři první třídy, kde je řádově přes devadesát dětí. Vidím to už ve školkách, které mám na starosti. Tady stále zvyšujeme kapacitu a stále to nestačí. K zápisu jich přišlo osmdesát a ještě tři byly nemocné. Vidím to na tři optimálně naplněné třídy.

Ve funkci jste dvacet jedna let, změnilo se za tu dobu něco?
Samozřejmě, že je vidět nějaký pokrok, všechno se vyvíjí, ale všechno se také nepovede.

Co například?
Nikdy jsem nebyl přítelem školních vzdělávacích programů. Nyní se to potvrzuje. Současný ministr školství uvažuje o nějaké úpravě, protože každá škola jede podle svého programu a děti, které migrují, mívají velké problémy. Nějaké sjednocení by znamenalo určitě plus. Také jsme se propadli v celkovém žebříčku hodnocených škol. Sám ministr prohlásil, že bychom se rádi dostali do roku dva tisíce dvacet na úroveň roku devadesát pět, kdy naše školství bylo v první desítce hodnocených škol. To je škoda, protože naše školství mělo velkou tradici.

Čím se to stalo?
Vědomosti se tak nějak rozmělnily. Přibylo mnoho administrativy. Hodně věcí zůstalo ležet na školách. Například kolem přijímání dětí do mateřských škol je hodně papírování. Zřejmě to tak má být, neumím to posoudit. Myslím si ale, že některé věci jsou naprosto zbytečné.

V čem jsou jiné děti?
Děti jsou dost jiné. Mají o mnoho více informací, než měli před dvaceti lety. Tím jsou i více samostatné, dokážou se o sebe lépe postarat a to někdy hraničí až s drzostí.

Je těžší děti něčím zaujmout a zabavit je?
V tom se toho moc nezměnilo, myslím si, že když se kantor na hodinu dobře připraví, tak je zaujme. Samozřejmě dnes používá jiné prostředky, než před dvaceti lety.

Musíte dělat nějaká opatření kvůli nižšímu finančnímu rozpočtu?
Zatím rozpočet nemám. V rámci státního rozpočtu bude snížen objem finančních prostředků pro provozní zaměstnance o deset procent. Ono to ale vyjde o víc, protože prostředky jsou účelové. Peníze pro pedagogy a peníze pro provozní zaměstnance jsou ostře oddělené. S největší pravděpodobností budeme muset propouštět. I když nám trochu pomůže zvýšení kapacity mateřské školy. Tam zřejmě vznikne nějaký pracovní úvazek. Ještě uvidíme, jak to bude vycházet.

Co vás ve škole nejvíce trápí?
Právě tohle. Mám silně vyvinuté sociální cítění. S těmi lidmi se dlouho známe a dlouho tady spolupracujeme. Bude to těžké.

Zavedi jste v tomto školním roce nějaké novinky, nebo čeká vás ještě něco nového?
Teď se připravujeme na přijetí tělesně postiženého žáka Vojty do první třídy. Musíme vybudovat plošinu na invalidní vozík. Nyní sháníme finance a poptáváme firmy, které zařízení vyrábějí. Musíme vybudovat bezbariérový vstup do třídy, upravit záchod, to znamená, aby v něm byl dostatek manipulačního prostoru jak pro dítě, tak i pro asistenta. Pak tvrdě pracujeme na zprovoznění mateřské školky. Chceme ji otevřít v dubnu. Tak jsem to slíbil i maminkám, jejichž děti na jaře dovrší tří let, aby mohly už nyní nastoupit do zaměstnání.

Co dále?
Neustále pracujeme na školním vzdělávacím programu, protože pořád je to vlastně zkušební provoz. Teď teprve došel do devítky. Musíme to přehodnotit za celý druhý stupeň. Udělali jsme v něm už řadu úprav.

Nějaké konkrétní?
Z finančních důvodů jsme z něj vyjmuli plavání. Ročně stálo školu dvě stě tisíc korun. Ale nezrušili jsme ho úplně. Děti jezdí plavat dobrovolně a musí si lekce hradit samy. Jezdíme do menšího bazénu, s menším nájmem a kratší cestou, aby to vyšlo levněji.

Nemáte problém s tím, že rodiče musí přispívat na nějaké pomůcky?
Snažíme se rodiče příliš nezatěžovat. Žákům platí jen pracovní sešity v jednotlivých předmětech. Stát nám každoročně o několik desítek procent snižuje příspěvky na pomůcky, takže sešity nemůžeme hradit.

Je těžké dnes s rodiči spolupracovat?
To je individuální záležitost, ale vždy jsme se s rodiči nějak dohodli. Působení na děti musí být stejná ze strany rodičů i dětí, a to se nám v drtivé většině daří.